3. Kapitola

2. dubna 2008 v 22:20 |  ► Uvězněni
Takže hned ze začátku chci poděkovat Samantě, která mě jako první (a zatím jediná:-D) pochválila, protože právě díky ní jsem začala psát. Chytla jsem od ní nemoc HG/SS a moc ji za to ještě jednou děkuju :)
A je tu...

Kapitola 3
Někdo s ní hodil na tvrdou podlahu. Hermiona se probrala z bezvědomí, ale nedala to na sobě raději znát. Kolem ní se pohybovalo až moc postav v dlouhých černých pláštích a byla si jistá, že kdyby se pokusila utéct, neměla by sebemenší šanci. Přimhouřenýma očima se rozhlédla kolem. Ležela na honosné mramorové podlaze v obrovské vstupní hale, nejspíš nějakého panského sídla. Pokusila se nahmatat na levém boku svoji hůlku, tušila, že je to zbytečné,ale za pokus to stálo. Samozřejmě tam nebyla a Hermiona zoufale vzlykla. Někdo poblíž ji zaslechl a hned na to upozornil druhé.
,,Hele, ta mudlovská šmejdka se už probrala!" zařval. Otevřela oči a uviděla nad sebou stát Smrtijeda, jak na ní míří hůlkou.
,,Pohni se a zabiju tě, ty mrcho!" surově ji kopl do břicha a Hermiona sebou škubla bolestí. Po tváři jí stékaly kapky teplé krve, které se valily z velké rány na hlavě z míst, kde ji udeřili. Ani nebelvírská odvaha ji napomohla v tom, aby teď neplakala. Slzy ji volně stékaly společně s krví. Přemítala všechny své možnosti a ty bylo nulové. Nemá šanci, že by se odsud sama dostala a už vůbec ne v tomhle stavu. Zaposlouchala se do tichého rozhovoru nedaleko místa, kde ležela.
,,Je to vaše chyba, že nedokážete vyřídit tři nezletilý fagany!"
,,Potter měl vždy víc štěstí a ty to osobně moc dobře víš! Takže tady na mě nemávej hůlkou!"
,,Jo, ale aspoň jsme dostali tuhle šmejdku. Bude se hodit, je to jeho kamarádka!"
,,Potter se bude chtít pomstít."
,,To už chce dávno od tej doby, co jsme zlikvidovali Brumbála." Poté už Hermiona víc neslyšela. Ležela schoulená na zemi, bez hůlky, zraněná a bez žádné naděje. Po chvíli už nabrala trochu síly a pozorovala dění kolem sebe. Rozčílení zamaskovaní Smrtijedi kolem ní běhali sem tam a nijak je nepřekvapovalo, že tam leží. A byla za to ráda, netoužila po dalším kopanci. Někomu tam ale přeci jenom začala překážet. Ten hlas znala.
,,Odneste ji už konečně, kdo se na to má pořád dívat!" zavrčel Lucius Malfoy. Za okamžik ji někdo kouzlem svázal ruce za zády a donutil vstát. Hermiona se ztěží udržela na nohách a upadla, z čehož si vysloužila od Smrtijeda tvrdou ránu do zad.
,,Vstaň!" přikázal ji. Když uviděl, že se sama už nezvedne, chytil ji za límec od kabátu a surově vlekl před sebou. Hermiona vnímala pouze chladnoucí vzduch, který ještě více klesl když ji Smrtijed strčil ze schodů. Dopadla na kamennou dlážděnou podlahu temného sklepení, kde už stáli dva velcí muži v kápích a kteří se jejímu pádu chladnokrevně smáli.
,,Teď už je vaše," protáhl se Smrtijed, který sem Hermionu dovlekl. ,,Postarejte se o ni." A začal se smát s nimi. Přešel k masivním dřevěným dveřím s visacím zámkem a odemkl je. Muži chytili Hermionu v podpaží a doslova ji přehodili přes práh. Prach na zemi se pod ní okamžitě rozvířil, a tak jediné co mohla udělat bylo rychle přivřít oči a uchránit se před ním. Uslyšela bouchnutí zavírajících dveří, rychle se zvedla a přiběhla k nim. Zoufale na ně začala tlouct pěstmi i přes to, že věděla, že je to zbytečné. Svezla se zády na zem a rozplakala se.
Byla v nějaké cele. Rozpřáhla ruce a nahmatala po pravé straně chladnou zeď. Na levou nedosáhla. Po kolenou se doplazila k protější stěně a zvedla oči k malému okýnku s mřížemi. Od něj se dovnitř táhl malý pruh měsíčního světla, který jen upozornil na zvířený prach. V celé cele byla tma a Hermiona neviděla ani do jednoho rohu. Vyčerpáním si sedla a prohmatala si zápěstí, na které už dnes tolikrát dopadla. Pak se opatrně dotkla rány na hlavě.
,,Au!" sykla. Když se potom podívala na prsty, byly celé od krve. Rychle je otřela do kabátu. Na chvíli se ji zdálo, že uslyšela někoho vydechnout, ale nebyla si jistá. Přimhouřila oči, ale jediné co uviděla byla nepropustná tma.
,,Je tu někdo?" zkusila to tedy jinak. Nikdo ji však neodpověděl. Úlevně se položila na tvrdou zem. Potřebovala si odpočinout, ale moc dobře ji to nešlo. Někdy uslyšela slabé oddechování, ale domyslela si, že to jsou nejspíš ty dva hlídači za dveřmi. Někdy k ní zase dorazily hlasité výkřiky ze shora. Zakryla si uši. Nechtěla je poslouchat, protože si byla jistá, že ji budou mučit také a že dnešek byl teprve začátek…
by Arival
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ellien Ellien | Web | 3. dubna 2008 v 10:27 | Reagovat

Tvoje povídka je moc hezká, taková napínavá. Jestli je to opravdu tvoje první povídka, tak mi nezbývá nic jiného, než říct, že máš talent. Určitě jí budu číst dál a těším se na pokráčko.

2 dzudzik dzudzik | 3. dubna 2008 v 15:57 | Reagovat

Prvotina, jo? Bych neřekla. Máš opravdu talent. Už se těším dál. Tenhle pár mám nejradši.

3 Samantha Samantha | Web | 3. dubna 2008 v 17:16 | Reagovat

Jochochou, už mi to jde!=) Je to nádherný, jsem naprosto nadšená...fakt nwm, co bych měla napsat, prostě je to úžasný a nemůžu se dočkat pokráčka!=) A děkuju moc za ty chvlozpěvy na mou osobu na začátku, ani si to nezasloužím XD

4 Babu Babu | Web | 4. dubna 2008 v 14:21 | Reagovat

Prvotina? Tomu nemůžu věřit! ;)) Krása, honem další kapitolku, ať nás SS/HGfily potěšíš. ;))

5 Polgara Polgara | Web | 18. července 2008 v 15:02 | Reagovat

Taky mi tohle nepřipadá jako prvotina, je to mo pěkně napsané

6 Mrzimor Mrzimor | E-mail | Web | 2. dubna 2009 v 18:37 | Reagovat

Estli si nechceš pokecat o páru HG/SS,tak se přidej ke mě

http://groups.google.com/group/severus-snape-a-hermiona-granger

7 ♫Claire♫ ♫Claire♫ | 13. července 2011 v 21:29 | Reagovat

Jako prvotina je to moc dobré, ale trošku mi nesedí Harmionino chování....

8 Benjamin Benjamin | E-mail | Web | 16. dubna 2012 v 14:02 | Reagovat

No jasnýýýý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama