4. Kapitola

5. dubna 2008 v 18:10 |  ► Uvězněni
Takže... k novému pozadí přidávám i další kapitolu :) a protože už to nešlo více natáhnout, (nastalo ráno, slunce vyšlo atd. atd.) objeví se zde náš milovaný... :-D
A protože mě minule strašně potěšily vaše komentáře, přidala jsem vám HG/SSfilům (jak nás pěkně Babu vystihla :-D ) na konec kapitoly takový "bonus".
Pěkné čtení...

Kapitola 4
Prosím! Byl to sen! Prosím, ať to byl jenom sen! Hermiona otevřela oči, ale to všechno kolem ní byla krutá realita. Stále ležela na chladné a prašné podlaze, zamčená mezi čtyřmi stěnami kamenné cely. Přetočila se na boku a ucítila palčivou bolest na hlavě. V podstatě se od včerejší noci nic nezměnilo. Potom náhle vyskočila na nohy, rukou automaticky šáhla ke kapse kabátu, ale hůlka tam nebyla. Rychle se přitiskla ke zdi.
,,Vy!" zaječela na pláštěm zahalenou postavu, která se krčila v protějším rohu. Černé lesklé vlasy padaly zpod kápě a z obličeje vyčníval tak typický hákovitý nos učitele lektvarů. Bývalého profesora, současného vraha. Muž se pomalu otočil a kápě mu spadla na ramena, která odkryla zjizvený obličej s několika podlitinami. Severus Snape, se svým jízlivým úšklebkem, od ní seděl pouhých pět metrů a tvářil se zcela nezúčastněně. Hermiona začala panikařit. Proč tu je? A já nemám hůlku! Nemám se jak bránit!
,,Grangerová?" zachroptěl Snape a obočí mu vyletělo kdesi mezi vlasy. Hlas už neměl přísný a tvrdý tak, jak si ho pamatovala ze školy. Naopak se zdálo, že jej už dlouho nepoužíval. Když si ho Hermiona prohlédla z bezpečné vzdálenosti důkladněji, spatřila na jeho hábitu, ještě učitelském, několik krvavých stop a místy i propálených děr. Snape se opřel o zeď a když si všiml jejího zkoumavého a zároveň vyděšeného výrazu zavrčel:
,,Vy se mě bojíte, slečno Grangerová? Vy? Kde je ta vaše pověstná nebelvírská odvaha?" Hermioně divoce bušilo srdce. Pokoušela přijít na nějaký únikový plán, ale její vyhlídky byly stejně mizivé jako včera.
,,Vy vrahu! Zabil jste Brumbála! Všechny jste nás zradil! Harry vám nikdy nevěřil!" byla naprosto zoufalá. Křičela na něj, protože to bylo to jediné, co mohla dělat. Na Snapeově tváři v tu chvíli přeběhl stín. Přivřel oči a nenávistně zatnul pěsti.
,,Nepřibližujte se ke mně!" zavřískla. Profesor se postavil a propaloval ji pohledem.
,,Tak za prvé, Grangerová, Nikdy mi nezáleželo na tom, jestli mi Potter věří nebo ne." Pomalu se k ní přibližoval.
,,Za druhé, vy nevíte, ani nemůžete, vědět, na které straně jsem nebo byl." Krok.
,,A za třetí. S Brumbálem jsme měli plán, tak dokonalý, aby ho nerozluštila ani taková šprtka jako jste vy!" krok.
Hermiona se přitiskla ke zdi ještě těsněji. Po tváři ji stekla slza.
,,Ja- jaký plán?" vzlykla.
Snape stiskl rty, zastavil se a přešlápl na místě. Podíval se ke dveřím a potom zase zpět na Hermionu.
,,Co si myslíte, vy?" zeptal se klidně. Hermiona chvíli zvažovala, co odpoví.
,,Já nevím." Třásla se ji ramena a nemohla přestat plakat. ,,Brumbál vám věřil…a…já také."
Sesula se zády podél zdi a přitáhla si k sobě kolena. Pokoušela se zastavit ten hrozný pocit tísně a pláč. Snape nad ní ještě chvíli stál, ale potom přešel zpět na druhý konec cely a posadil se přímo naproti ní.
,,Brumbál umíral a já jsem se mu výborně hodil. Měl jsem ho zabít, a tak si jako špeh u Voldemorta posílit pozici. Byl to výhodný tah." Ušklíbl se. ,,Samozřejmě až na to, že jsem to měl být já, kdo uspíší Brumbálovu zcela nevyhnutelnou smrt a zařadí se tím mezi vrahy."
Hermiona na něj vzhlédla, utřela si slzy a potom ji něco došlo.
,,Umíral? To ta ruka, že ano?" Snape přikývl.
,,Byla to mocná kletba černé magie, nedala se zvrátit. Pouze jsem ji dokázal jedním lektvarem oddálit."
Znělo to tak neuvěřitelně a přitom reálně. Hary ji říkal, že vždy, když se Brumbála na tu ruku zeptal, nechtěl mu odpovědět. Byl tohle ten důvod? Neměl se nikdo dozvědět, že umírá? Byl skutečně se Snapem domluvený?
,,A tomu mám věřit?" vyhrkla. ,,Neříkal jste náhodou, že si tím u Voldemorta polepšíte? A místo toho tu jste zavřený stejně jako já!" musela se té ironii zasmát. Snape po ní vrhl znechucený pohled.
,,Na téhle situaci není nic k smíchu." Procedil skrz zuby.
,,Ale je." Řekla Hermiona. ,,Jak vám mám věřit? Buď to, co mi tu říkáte je pravda a jste skoro celým kouzelnickým světem neprávem odsouzen nebo ne a jste stále Smrtijed, kterého sem Voldemort poslal, aby ze mě dostal nějaké informace."
,,Vaše logika i za takových podmínek, jako jsou tyto, je opět fascinující, slečno Grangerová." Řekl klidným tónem Snape. ,,Ovšem já vám s vaším rozhodnutím nepomůžu, je to na vás, jestli mi uvěříte." Potom se zadíval skrz mříže na vycházející slunce, které se mezi korunami stromů pomalu vynořovalo. Hermiona si ho již poněkolikáté prohlédla a zvažovala své možnosti. I když mu to vše uvěří, bude si pořád muset dávat pozor na to, co řekne. Nechtěla prozradit nic, co by někdy mohlo ublížit jejím přátelům.
,,Tak dobrá." Rozhodla se. Snape rychle odvrátil svůj pohled od okénka a nechápavě se po ní podíval. Nemohl uvěřit vlastním uším. Ona mu věří? Potom se Hermiona usmála.
,,Jste překvapený?" zeptala se.
,,Uvěřila jste mi až příliš rychle." Odsekl.
,,Já vám nic neřeknu. Stejně by mi to nepomohlo, ani by mě to nemohlo dostat do větších problémů, než v jakých jsem." Hermiona kolem sebe rozmáchla rukama a ironicky se zasmála nad vzhledem své cely. Snape se ušklíbl.
,,Tak proč jste tady vlastně vy?" zeptala se konverzačním tónem. Přitáhla si blíž k tělu kabát a snažila se aspoň trochu zahřát.
,,Chytili mě." Řekl prostě.
,,Jak jako chytili? Pomáhal jste před nimi Mudlům?" nechápala. Snape chodil kolem horký kaše a to ji otravovalo. Odkašlal si. Propaloval ji pohledem a Hermiona si byla jistá, že za takový tón, jakým s ním mluví, by už ve škole dostala týden trestu.
,,Byl jsem se podívat na Brumbálův pohřeb."
,,Cože?" vyprskla. ,,Ale…ale vždyť to tam hlídalo několik Bystrozorů a bylo tam tolik kouzelníků. Nikdo si vás přeci musel všimnout!"
,,Grangerová, nejsem natolik hloupý, abych se před Brumbálovou hrobkou procházel ve smrtijedském plášti a maskou přes obličej." řekl ironicky. ,,Černého sokola si nikdo v korunách stromů nevšimne."
Hermiona na něho koukala s otevřenou pusou. Takže je zvěromág!
,,Já vás viděla!" vyhrkla. Vzpomněla si na velkého černého ptáka, který se vznesl nad Zapovězeným lesem. Uklidňovalo ji se na něj dívat.
,,Ale, když se Smrtijedi dozvěděli, že jste tam byl, mohl jste jim přeci říct, že…že jste prostě jenom chtěl vidět…naše zničené tváře." Už znovu měla na krajíčku.
,,Nebyl jsem zrovna ve stavu, ve kterém bych byl schopen odolat nitrozpytu Pána zla." Potom už více neřekl. Hermiona ho bedlivě sledovala. Nechtěla si ani představit, jako dlouho ho mučili. Po dlouhé chvíli se odvážila zeptat na to, co ji nedávalo smysl.
,,Proč vás nezabili?"
Ticho.
,,Věřte mi, byl bych dal všechno za to, aby to udělali."
,,Ale to snad ne!"
,,Grangerová! Dávám přednost rychlé smrti před pomalým zešílením!"
Tak tohle ji tu čeká. Nejdříve se z ní budou snažit dostat nějaké informace, potom ji budou mučit a až si s ní užijí dost zábavy, nejspíš ji zabijí nebo ji tu nechají zemřít hlady.
,,Dostaňte nás odsud!" zařvala na Snapea. Ten se uchechtl a s klidem pozoroval, jak se rozplakala.
,,Ano, rozvalím tyto dveře, projdu přes sály plných Smrtijedů a to vše bez hůlky a s vámi přehozenou na ramenech. Geniální."
Měl pravdu. Z téhle situace se nedostanou. Nikdo z řádu neví, kam ji unesli. Nemají jediné vodítko, jak zjistit, kde je.
,,No, jedna šance tu je." Odvětil s klidem Snape. Hermiona se na něj hned podívala s nadějí v očích.
,,Potter a ten jeho ochranitelský komplex. Doufejme, že si opět bude chtít hrát na hrdinu a dostane nás odtud." Ironicky se zasmál svému vtipu a Hermiona po něm chtěla něčím hodit. Proč musí být zrovna teď takový!?
by Arival
No sice se to zrovna ke kapitole moc nehodí...
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Clare Clare | 5. dubna 2008 v 20:09 | Reagovat

na tuhle povídku jsem narazila dneska a hnedka jsem si ji přečetla... můžu jen říct nádherný.. miluju pár HG/SS.... přečetla jsem snad všechny co jsem našla.. nevíš o nějakých povídách na tohle téma?... jinak se těším na další a jsem zvědavá co voldík bude s hermionou dělat

2 Babu Babu | Web | 6. dubna 2008 v 12:19 | Reagovat

Líbíííí. :)) Njn, víc slov nemám. Snad jenom, že ten obrázek je moc pěkný! ;)) (A nové pozadí taky. ;))

3 Samantha Samantha | E-mail | Web | 7. dubna 2008 v 15:29 | Reagovat

Tak mám hned dva dotazy: Jak to, že píšeš tak krásný a geniální povídky? A za druhý: Kde bereš tak úžasný obrázky? =) Já prostě nepochopim, jak může mít někdo, kdo s tímhle jakože začíná, tak krásný povídky a tolik pěkných obrázků?!=) Ale to nic nemění na tom, že musíš rychle psát dál, protože už se nemůžu dočkat pokráčka=)

4 Arival Arival | 7. dubna 2008 v 20:36 | Reagovat

To víš, Sam, asi jsem se trochu styděla :) Ale když jsem zjistila, že vás, fanatiků SS, je více, odhodlala jsem se něco napsat :-D.

Clare, určitě ti doporučuju Samanthiny stránky a taky se podívej na www.blesk.xf.cz Blesk píše opravdu nádherně, její povídky jsou stoprocentně propracované a zrovna teď má rozepsané 3 SS/HG!!! Stojí si na ně počkat.

Nebo na fanfiction.potterharry.net teď zrovna čtu povídku od Sevik99 - Zachrana, ale za jakou cenu.  

A jinak prostě děkuju všem co mi píšete, vždy to potěší ;) A slibuju, že si pohnu a brzy přibude pětka ;) ahoj!

5 Clare Clare | 7. dubna 2008 v 21:54 | Reagovat

arival: díky moc, hnedka zejstra se na ně podívám:)

6 Polgara Polgara | Web | 18. července 2008 v 15:25 | Reagovat

Pěkné, velmi pěkné. Doufám, že se z toho dostanou, to víš sem milovník dobrých konců

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama