8. Kapitola

26. dubna 2008 v 0:34 |  ► Uvězněni
A je tu pokračování. Vím...konečně :-) Ale měla jsem s touhle kapitolou problémy, tak doufám, že to nebude tolik znatelný... příjemné čtení!

Kapitola 8
Nechtěla s ním mluvit. Nesměla. Otočila se k němu zády a on… nechal ji, nepokusil se ji znovu přemlouvat. Asi dvě hodiny se jen tak naprázdno dívala na kamennou stěnu před sebou a přemýšlela. Nebylo lehké se rozhodnout. Byl to velký risk, důvěřovat mu, ale na druhou stranu, kdyby tušil, kdyby věděl po čem s Harrym a Ronem pátrají, poradil by. Věřila, že on by možná věděl, kde hledat viteály.
Ne! Nesmí na to ani pomyslet! Brumbál chtěl, aby je našli oni. Jen ona a kluci! Neřekne mu to. Pár věcí, o kterých by se s ním mohla poradit, tu ale bylo. Vymyslela, jak se ho na to opatrně zeptat. Tak, aby nepoznal, kam tím míří. Vždyť je to Severus Snape! Ten si libuje v černé magii, rozumí ji, možná, že ji i obdivuje.
Venku se již plně setmělo a v cele se ochladilo. V naprostém tichu k ní dorazil hluboký výdech a nádech. Otočila se za ním a zjistila, že se na ni Snape upřeně dívá, ale nepromluvil. Koukali si z očí do očí a v Hermioně se rozlil příjemný uklidňující pocit po celém těle. Dodalo ji to odvahu a tak mu slabým hlasem, ale jasným řekla:
,,Zítra si s vámi promluvím."
Snape jen krátce přikývl a konečně přerušil ten pohlcující pohled, ze kterého byla Hermiona trošičku zmatená. Svým rozhodnutím ji spadl kámen ze srdce. Ulehčilo se ji. S pocitem, že možná zítra přijde na nějakou informaci, která by ji pomohla, si lehla. Červ v hlavě byl ale silnější a klid přerušily zneklidňující myšlenky. To, že se odtud nejspíš nedostane a taky, i kdyby přišla na všechna místa, na kterých by viteály mohly být, tak by vše přišlo na zmar. Tajemství zemře spolu s ní… a Snapem.
Bylo ráno. Oči ještě neotevřela, ale na tváři cítila jemné paprsky. Nevěděla proč, ale dělalo ji velké problémy se probudit. Měla pocit, jako kdyby spala týdny. Odpočatá však nebyla. Snažila si vybavit včerejší noc, vzpomněla si, že dnes si chce promluvit se Snapem, poradit se. Netušila proč se cítí tak dezorientovaná a tak unavená. Když se pokusila sednout si, zamotala se jí hlava. Pevně ji stiskla oběma rukama a přivřela oči. Udělalo se jí špatně.
,,Pane profesore?" Potřebovala jeho pomoc. Neprosila by ho o to, kdyby to nebylo skutečně vážné.
,,Pane?" Nic, nikdo ji neodpověděl. S velkou námahou zaostřila do rohu cely, kde obvykle sedával, ale nikdo tam nebyl. Podívala se kolem sebe, ale taky nic. Vyjekla.
,,Bože…" uniklo ji. Ještě několikrát se porozhlédla, ale zas tak velké to tam vážně nebylo. Nevěřila vlastním očím. On zmizel! Utekl! Ne… ne nenechal by ji tu… Tyhle zneklidňující myšlenky okamžitě vystřídaly jiné. Ještě horší. Pustili ho. Tedy nemuseli, on tu nebyl nikdy doopravdy uvězněný. Nejspíš Voldemort usoudil, že už tu s ní byl dost dlouho, a tak něco zjistil. Aby ho Snape informoval, to byl ten důvod. Ucítila nával hněvu.
,,Ten hajzl!" zařvala. Bylo to tak podlé a ona mu vše uvěřila. Byly to všechno jenom kecy! Zlostně kopla do dveří, přešla k okýnku a chytla se mříží. Neviděla toho moc. Jen lesy. Důvěřovala mu, byla dokonce rozhodnutá svěřit se mu. Děkovala, že to včera odložila. Kdyby ne, tak by se Snape s Voldemortem někde dobře bavili nad její hloupostí. Ta husa, představila si Snapea říkat to. Mohla všechny ohrozit…
Ten den se táhl neuvěřitelně pomalu. Nikdo za ni nepřišel… zabít ji. Plakala, protože za těch pár dní začala Snapeovi důvěřovat. Neřekla by mu to, ale byla vděčná za to, že tu s ní je. Teď zuřila! Byla tak hloupá!
Přemýšlela nad tím tak dlouho, než ji napadla ještě jedna možnost. Sice tak málo pravděpodobná, ale stále reálná. Srdce ji tlouklo ještě rychleji než do teď. Smrtijedi mohli Snapea vyvést, třeba na něho přišla řada. Právě teď ho mohli mučit. Pří té představě se otřásla. Nikdy se ho sice nezeptala, ale podle toho, jak byl zřízený už od té doby, kdy se sem dostala, ji mohlo hned napadnout, že už nějakým tím mučením prošel. Bylo to klidně možné, denně slyšela ze shora strašné výkřiky. Teď ale neslyšela nic…
Bylo možné, že by mohl být… ne! Hněv vystřídal strach. Vybavila si jeho pohledy. Ten, když nemohl uvěřit vlastním uším, že mu věří. Ten, když se ji snažil uklidnit, aby nepanikařila…
Roztřeseně seděla na podlaze až do noci. Pořád doufala, že je naživu. Rozhodla se, že mu věří.
Pak se ozval hluboký bolestný řev. Vyskočila na nohy. Nemohla rozpoznat, jestli ho slyší z venku nebo z pater nad sebou. Drásal ji uši. Okamžitě jej totiž poznala. Byl to Snape.
,,Neeee!" zakřičela. Slzy ji stékaly po tváři, cítila se tak bezbranná. Byla.
Vyčítala si, jak ji mohlo vůbec napadnout, že ji zradil. Měla mu říct, jak je jí líto, co zažil. Co ho řád donutil spáchat…
Byla zoufalá, seděla, snažila se usnout, aby se tak uklidnila, ale nešlo to. Když se měsíc ztratil za korunami stromů, věděla, že je po půlnoci. Potom náhle uslyšela z vedlejší místnosti smích. Její strážci, řekla si. Má to snad znamenat, že… si jdou pro ni!? Lekla se. Smích však přehlušily duté rány, vzdech a sprostá nadávka. Srdce ji povyskočilo radostí. On žije!
Na to zachrastily klíče. Dveře se odemkly a dva svalnatí muži dovnitř dovlekly Snapea, zavěšeného jim na ramenech. Hodili ho na podlahu, Hermiony si ani nevšimli. Potom je zase zamkli a společně se za dveřmi zasmáli.
Hermiona rychle přiklekla ke Snapeovi. Byl vážně zraněný. Z levého rukávu mu tekla spousta krve a ona mu neměla jak pomoct.
,,Pane profesore? Slyšíte mě?" Podepřela mu hlavu. Snape se po ní podíval.
,,Grangerová? Jste v pořádku?" zeptal se z posledních sil. Vypadal strašně.
,,Pane? Proč já? Vás mučili…nevím… co mám udělat?" nechápala.
,,Omráčili vás. Spala jste, když pro mě přišli. Mají se mnou nevyřízené účty…" To vysvětlovalo její nevolnost po ránu.
,,Ne, ne. Mě je dobře. Nebojte, ale jak můžu pomoct vám?" na to ji Snape už neodpověděl. Upadl do bezvědomí. Hermiona ho opatrně podepřela a rukama ho jemně objala. Cítila jeho tep. Až moc slabý…
by Arival
PS: Jo a ještě - neva, když si vyžádám alespoň pět komentíků :)
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Morgana Morgana | 26. dubna 2008 v 16:38 | Reagovat

Hezký :-)) ale doufám, že je nebudeš dlouho mučit :-)) a galerie je super...

2 Samantha Samantha | Web | 27. dubna 2008 v 13:35 | Reagovat

Bože, nádhera!!! krásný, jsem nadšená!... ty jo, strašně se těším na pokračování! děkuju za tak krásnou kapitolku!=)

3 bam bam | 2. května 2008 v 14:16 | Reagovat

Hezký....jen tak dál

4 Ellien Ellien | Web | 3. května 2008 v 21:27 | Reagovat

Jaj..Já jsem zapomněla komentovat. Strašně pěkně se to rozvíjí a je to takové .... krásné :o).

Vím, že asi nejsem moc originální, ale žádné jiné slovo mě nenapadlo.

PS: Jsi vyděračka. :-D

5 Mia Mia | E-mail | 4. května 2008 v 10:34 | Reagovat

takze precitala som si vsetky casti tajto poviedky a musim povedat ze sa mi naozaj paci...=D dufam ze budes v nej pokracovat a dufam ze sa skonci happy endom ;)

6 Babu Babu | Web | 4. května 2008 v 11:35 | Reagovat

A já jsem si říkala, že jsem na něco zapomněla! A ono to bylo komentování, takže se omlouvám. ;)) Jinak kapitola hezká, prosím prosím o další. :))

7 Kessy Kessy | 4. května 2008 v 19:42 | Reagovat

Další skvělá kapča

8 wixie wixie | 4. května 2008 v 22:15 | Reagovat

tak jsem si rikala co lidi na tech komentářích mají a nikdy jsem moc nekomentovala... ale uvědomila jsem si, ze to asi pro vas-tvořící- opravdu znamená nejakou odezvu na vaši tvorbu. no a tak jsem zacala komenty psat:-) chtela jsem ti jen poděkovat za skvělou kapitolu- co kapitolu- celou povídku-no vlastně za celý blog:-) tak tedy DÍKY a promin asi jsem se rozepsala...:-)

9 eMKa eMKa | 5. května 2008 v 17:33 | Reagovat

moc ale opravdu moc pěkná povídka:-) doufám stejně jako ostatní v pokračování:-)

10 Samantha Samantha | E-mail | Web | 5. května 2008 v 19:53 | Reagovat

Tak ale už! arival, pls už fakt přidej pokráčko, komentů tu máš fakt hafec!!!=) Pls, já už se nemůžu dočkat...

11 Arival Arival | 5. května 2008 v 20:19 | Reagovat

:-D Nojo já víííím... Myslím na to, nebojte se... Vydírám vás a pak nic nesplním :) Jsem fakt strašná...*zčernalo mi svědomí* Dnes už to nestihnu, ale ZÍTRA k tomu sednu a dopíšu to ;)

Ale jinak jste mě moc potěšili! Takový krásný odezvy si ani nezasloužím...

12 Morgana Morgana | 12. května 2008 v 21:00 | Reagovat

Arival, tys ses nám nějak na té povídce zasekla :-))

13 terrrrrrrrík terrrrrrrrík | 30. listopadu 2010 v 18:41 | Reagovat

SuPeR 8-O

14 Lisam Lisam | E-mail | 20. června 2011 v 16:33 | Reagovat

:-D je to prostě super :D  :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama