Změnit osud

3. dubna 2008 v 21:22 |  ► Změnit osud
Příjemné čtení :)
1. část

Začala závěrečná bitva dobra proti zlu. Harry proti Voldemortovi. Byl tam. Viděl vše. Strana Pána zla zapojila do boje všechny své síly. Obři, hadi, akromantule, mozkomoři a Smrtijedi, ti všichni útočili pod vedením Voldemorta. I on mezi nimi stál. V černém dlouhém plášti s maskou, skrývající jeho identitu. Síly slábly. Posily se ztenčovaly. Nastalo ticho, když proti sobě stali, Vyvolený a Pán zla, tváří v tvář. Vyčkával na smluvený signál a ten zanedlouho přišel.
Harry byl zraněný a unavený. Nahromadily se v něm všechny pocity. Zadostiučinění vedlo. Vystoupil z řady a strhl si masku. Na tváři se mu objevil vítězoslavný výraz. Teď přišla jeho chvíle! Pár složitými kouzly se zbavil překvapených Smrtijedů. Voldemort zuřil. Nechápal, jak ho mohl Snape celou tu dobu podvádět. Jemu před nosem! Ne, tohle mu neprojde. Teď ho ten skrček Potter nezajímal. Teď svou pozornost věnoval pouze a jen jednomu zrádci. Zrádci, který ho klamal 17 let.
Zprvu se ukázal jako výborný kouzelník, ale ani Severus Snape na Temného pána nemá. Crucio! Silné křeče. Crucio! Svíjení na zemi. Crucio! Žádné výkřiky. Crucio! Mistr lektvarů už neměl šanci.
Zcela vysílen ležel pár metrů od dvou bojujících kouzelníků. Ne, takhle to nemělo být! Má ho chránit. A ne on jeho. Harry se postavil do cesty rozčílenému Voldemortovi a štíty bránil sebe i Snapea. To, k čemu se schylovalo už několik let, už konečně nastalo. Jeden, jak druhý, to chtěl mít za sebou. Ukončit to. Oba na sebe současně vyslali smrtící kletbu. Avada Kedavra! Avada Kedavra!
Zelené záblesky. Oslňující záře. Dvě duté rány mrtvých těl. A jedno spadlo Snapeovi k nohám. Ten se s posledních sil připlazil k tělu a pohlédl do tváře mrtvému Harrymu, jeho zachránci. Překvapil ho úsměv, který se mu po zásahu paprskem spokojeně rozlil po tváři. V jasně zelených očích se odrážely hvězdy na obloze. A chladnoucí ruka svírala přívěšek ve tvaru srdce. Důkaz jeho velkého citu, lásky. Jeho poslední myšlenky putovaly právě tam - k Ginny, rodině a přátelům. Poraněnou rukou mu přivřel víčka. Teď už máš klid, Harry Pottere.
Po pohřbech začaly bouřlivé oslavy. Každý stále truchlil kvůli ztrátě vynikajících čarodějů nebo členů rodiny, ale jejich spokojenost se nedala přehlédnout. Poslední Smrtijedy pochytali a jelikož mezi ně už Snape oficiálně nepatřil, mohl v tom Bystrozorům pomoci. Podával jim informace o tajných úkrytech a plánech. Kdyby se o něčem podobném zmínil ještě za krutovlády Voldemorta, byl by již mrtev. A když už bylo v kouzelnickém světě zcela bezpečno, byl ministerstvem vyznamenán Merlinovým řádem první třídy. Jako kdyby on o to stál!
Musel se promenádovat před publikem, vystavovat se na pódiu a dokonce zapózovat před blikajícími fotoaparáty novinářů. Objevoval se několikrát týdně na titulních stranách novin. Na všech kouzelnických fotografiích se tvářil kysele a kolemstojící významní lidé měli co dělat, aby ho udrželi v rámečku. V článcích pod šokujícími tituly, stály smyšlené rozhovory s jeho osobou. Reportéři to s ním neměli vůbec jednoduché. Odmítal odpovídat na jakékoli otázky, ať už byly sebevíc inteligentní, či hůř, byly až směšné.
Začal se stranit. Zavřel se ve svém domě a začal pracovat na novém lektvaru. Teď koneckonců, měl času dost. Občas se stalo, že někdo zaklepal na dveře a dožadoval se odpovědi. Neměl na nikoho náladu. Zůstal sám. Brumbála zabil, i když ne dobrovolně, jak všem poslední vzpomínka ředitele Bradavic sama dokázala, ale přesto zabil. Namířil na něho a vyřkl tu osudovou kletbu. Z jeho ruky vyšel pokyn. Z jeho hůlky vyšlehl zelený záblesk. Jeho tvář byla nucena zůstat ledově chladná. Jeho vinou ztratil svět genia, kterým Albus Brumbál byl.
První nadšení z přípravy Vlkodlačího lektvaru postupně vyprchalo. Utápěl se smutkem. Přítelem se mu stala ohnivá whisky. Jindy prosluněné pokoje jeho domu, teď zakryl stín těžkých závěsů. Díky tomu našel mnoho temných koutů, kam by se schoval. Celé dny proseděl a přemýšlel. Selhal! Porušil slib! Slib, který dal Albusovi už před mnoha lety. A to, ochránit Harryho Pottera. Ne kvůli vzájemným sympatiím, ale kvůli ní. Měl za úkol postarat se o syna jediné ženy, kterou kdy miloval. Syna Lily Evensové.
Ta jediná odhalila jeho povahu, ta jediná mu důvěřovala. On, podivínský student ze Zmijozelu, kterého bavila černá magie. A ona byla oblíbená a z Nebelvíru. Už to stačilo, aby své přátelství nedávali najevo. Tajně se scházeli a dlouho si povídali. Věřili si. Severus pomohl Lily s lektvary, ve kterých pokulhávala. Naučil ji tolik, aby se stala premiantem třídy. Těšilo ho to. S přibývajícími roky jejich přátelství sílilo, ale on všechno pokazil. Bláznivě se do ní zamiloval. Věděl, že ona to tak necítí, ale kdyby se dozvěděla, co všechno dokáže! Ach, jak byl pošetilý!
Začal se stýkat s nebezpečnými lidmi. Tehdy primus, Lucius Malfoy, ho přivedl mezi elitu Zmijozelu. Byli starší a tolik ho naučili. Také milovali černou magii jako on a chtěli dokázat, co v nich je. Osvojil si jejich chování, navykl si každého nečistého kouzelníka urážet tím příšerným oslovením. Mudlovským šmejdem. Stalo se mu to osudným. Lily ho nechápala. Pokoušela se mu vymluvit jeho přátelství s Malfoyem. Ano, přátelství, tak tomu tenkrát říkal. Obviňovala ho. Vzdalovala se mu. Severus už mohl jenom přihlížet, jak podléhá návrhům tolik nenáviděného Pottera. Přestal se ovládat a ztratil ji. Ztratil, ale ne ve svém srdci. Z mladistvé nerozvážnosti se nechal vést Luciusem a přidal se ke Smrtijedům. A pak, on sám, zavinil její smrt! To kvůli němu Lily zemřela! Ani Brumbál už nemohl zachránit jeho duši. Byl navždy ztracen. Během války měl alespoň pro co žít. Pomáhat Albusovi a starat se o Harryho, ale i v tom zklamal! Nedokázal to! A i přesto je teď on oceňován za zásluhy kouzelnickému společenství. Ale ty ceny mu nepatří. Dali mu je jen proto, že jako jediný zbyl. Přežil. Brumbál mrtev. Harry mrtev. Dokola a dokola se obviňoval. S přesností věděl, kde a kdy chyboval, ale už nebyla šance to zvrátit. Nebo byla?
***
Celé přípravy netrvaly moc dlouho. Vlastně nebylo zapotřebí se nějak připravovat, ale chyběla mu odvaha, kterou tolik opovrhoval a kterou tak nenáviděl u Nebelvírů. Začal komunikovat se světem. Sem tam věnoval novinářům krátký rozhovor do článků a nikdy se nezapomněl zmínit o své přípravě Vlkodlačího lektvaru, který by znamenal velký převrat v léčitelství. Často se vydával na ministerstvo, aby si vytvořil konexe, jak tomu říkal. Blížilo se léto a to byl ten pravý čas. Poslal dopis ministrovi a požádal ho v něm o povolení k přístupu na Odbor záhad pod záminkou, že si potřebuje pročíst tamější knihy o zakázaných bylinkách. Ten mu s radostí vyhověl. Prý, co by neudělal pro výzkum! Severus se mu samozřejmě nezapomněl zmínit, že by se tím stal spoluvynálezcem lektvaru.
Když procházel atriem, každý ho s úsměvem zdravil. On však nereagoval. Urputně přemýšlel nad svým plánem. Vyjde to? Nastoupil do výtahu. Má všechno perfektně promyšlené! A bude mít konečně takový život o jakým vždy snil! Hlídači u Odboru záhad ho ani nekontrolovali. Byl teď natolik vážený, že to nepovažovali za nutné. Jeden ho odvedl do oddělení zakázaných knih, aby se neztratil. To však neměl zapotřebí. Snape znal plány nazpaměť. Požádal o soukromí a klid při práci a bylo mu vyhověno.
Nečekal ani vteřinu a zamířil do oddělení vyřazených a nebezpečných předmětů. Chvíli procházel jednotlivé regály a potom je zahlédl. Blýskaly se jako světlo jeho naděje! Nervózně k nim přistoupil a vzal první, který se zdál být perfektní. Štíhlými jemnými prsty jej uchopil tak opatrně, jak jen to bylo možné. Klepal se po celém těle. Teď nebo nikdy! Řekl si v duchu. Pověsil si Obraceč času na krk. Napočítal správný počet otáček a uvolnil ruku. Pocítil známý pocit, jako při přemisťování, ale bylo to mnohem silnější. Nohy se mu odlepily od země a on letěl vstříc minulosti, kterou až tak bolestně znal…
by Arival
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anniel Anniel | Web | 4. dubna 2008 v 13:58 | Reagovat

Nádherná povídka...jdu číst dál:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama