Změnit osud 2

3. dubna 2008 v 21:38 |  ► Změnit osud
Nj, zas taková jednorázovka to není...ale co se dá dělat. Ten limit 20 000 znaků je prokletý:-D
2. část

Dlouho potom, co pocítil pevnou půdu pod nohama nechal oči zavřené. Nebyl si jistý, zda mu to vyšlo. Zanedlouho ho na tváři zahřály sluneční paprsky a sluch zaregistroval vlnění vodní hladiny. V rychlosti se rozkoukal po okolí a schoval se mezi blízké stromy. Právě svítalo. S dobrým pocitem, že zatím vše vychází podle jeho představ se zadíval na dominantní hrad před sebou. Bradavice. Bradavice o 20 let mladší, ve kterých vyrůstal a studoval. Jeho mladší já tu někde bylo a s ním i jeho spolužáci, nepřátelé a jeho láska.
Věděl, že dostat se nepozorovaně na hrad bude složité, a proto si s sebou vzal Potterův neviditelný plášť, který si po Harryho smrti přivlastnil. Přetáhl si ho přes hlavu a vydal se dovnitř. Bylo ještě poměrně brzy, a tak nikoho nepotkal. Zamířil rovnou do Komnaty nejvyšší potřeby a představil si místnost, kde by mohl pár dní žít. Počkal půl dne, než se všichni studenti rozprchli po pozemcích, aby se slunili na čerstvém vzduchu. Věděl, že tam se nenajde.
Skrytý pod pláštěm vyčkal v uličce oddělení lektvarů v knihovně. Nemýlil se. Jeho mladší já sem přišlo za pár minut a vytáhlo si z regálu nějakou tlustou knihu. Snape se se zájmem pozoroval. Od vzpomínek z myslánky se tohle dost lišilo. Patnáctiletý Severus se posadil do temného kouta vzadu oddělení a dal se do čtení. Snape vytáhl z kapsy kousek pergamenu a opatrně ho položil na stůl, na který mladík přes Účinné jedy neviděl. Ušklíbl se a vrátil se zpět do Komnaty.
***
Severus studoval, jak připravit jeden velmi nebezpečný jed. Četl o něm v učebnici, ale tam se o něm jenom zmínili. Nepochyboval, že tomu bylo tak, protože autoři učebnice počítali s tím, že většina studentů by ho nezvládla. Začetl se do komplikovaného postupu a nevnímal svět kolem sebe. Byl jedem zcela hypnotizovaný. Za dvě hodiny už znal přípravu nazpaměť a zaklapl knihu. Vtom si všiml přehnutého vzkazu na stole. Byl si jistý, že před tím, než si sem sedl, tu nebyl. Otevřel ho.
´S.S., přijď v deset hodin večer do sedmého patra. Počkej na mě před obrazem Barnibáše Bláznivého, jak učí tančit troly balet.´
´M.L.´
Severus přetočil pergamen několikrát mezi prsty. Nevěděl o nikom, kdo by s ním chtěl mluvit. S Lily se vždy scházely jenom v knihovně. Dnes ráno ho pozdravila a usmála se ně něj. Možná by to mohla být ona, ale na vzkazu je přeci M. L. Nikoho takového neznal, ale rozhodl se, že za pokus to stojí. Jen doufal, že to není nějaký vtípek od těch parchantů z Nebelvíru. Před desátou se vypařil z koleje a vyběhl do sedmého patra. Nikdo před obrazem nestál. Už chtěl odejít, když vtom se před ním v holé zdi začaly objevovat obrysy dveří. Nechápal, kde se tam vzaly, ale chtěl využít téhle výjimečné šance. Uchopil kliku a vešel. Uvnitř byla malá obytná místnost s pohovkou u krbu, vše bylo laděno do černozelených barev a bylo tu i několik dveří do dalších prostor. Podíval se na pohovku a to, co uviděl ho celkem vyděsilo. Na sedáku bylo vidět, že tam někdo sedí, ale nikdo tu nebyl. Náhle se od země začaly objevovat nohy, ruce a trup a hlava zakrytá kápí. Neznámý mu pokynul rukou, aby se posadil na protější křeslo. Severus na chvíli zaváhal, ale nakonec si sedl.
,,Ty jsi M.L.?" zeptal se ho. Zamaskovaný přikývl.
,,Ale kdo jsi?"
Muž vytáhl hůlku a kouzlem si odčaroval masku. Severus oněměl. Před ním tu seděla jeho lidská kopie. Samozřejmě o hodně starší, ale tolik podobná!
,,Já jsem ty. Jsem Severus Snape." odvětil klidně. Rukou si zajel pod hábit a vytáhl přívěšek, který se houpal na řetízku. Mladík si ho bedlivě prohlížel.
,,To je obraceč času?"
,,Ano. Musel jsem ho použít."
,,Proč?"
,,To ti nemůžu říct."
,,Tak proč tady jsi?" mladší Snape začínal být netrpělivý, vůbec se mu tahle situace nelíbila.
,,Přišel jsem ti ukázat, poradit, jak mít lepší život. Věřím, že poslechneš…"
,,To je to tak strašný, že jsi se musel vrátit?"
Snape se nevděky chytil za paži, hlavou mu bleskly myšlenky na Lily, na její oči plné nenávisti, na mrtvého Abuse a Harryho, na jeho mrtvé prázdné zelené oči… Dlouho mlčel. Připravoval si tenhle rozhovor několikrát, ale žádná varianta teď nevyhovovala.
,,Prostě mě poslechni! Nikdy neposlouchej Malfoye! Nikdy neuraz Lily!"
,,To bych neudělal!" vzdoroval mladík.
,,Ale udělal! A krutě se ti to vymstilo! Miluješ ji, tak na to mysli!" Snape nepříčetně řval. Mladší Severus zrudl v obličeji, jako by teď někdo vyslovil jeho největší tajemství, ale raději byl zticha.
,,Poslouchej, zapomeň na moc, peníze a černou magii. Buď šťastný… s Lily." Snape si unaveně sedl zpátky na pohovku. Prohlídl si své mladší já a pozoroval, jak horečně přemýšlí.
,,A co když to neudělám?" nakonec vyštěkl. Začal s ním ztrácet trpělivost. Myslel, že se svojí inteligencí to půjde rychleji.
,,Bude z tebe troska. Nebudeš mít nic. Všechno na čem ti kdy záleželo ztratíš."
,,Ale ty chceš, abych se vzdal toho, na čem mi záleží!"
,,Záleží ti víc na černé magii než na Lily?!"
,,Ne, to ne."
,,Tak potom jsem skončil. Je to teď na tobě. Věřím, že zvolíš správně." Zvedl se a vyvedl zmateného Severuse ke dveřím. Uchopil za kliku a otevřel mu, když vtom ho chytil mladík za paži.
,,Takže mě má Lily skutečně ráda?" v temných očích mu plály ohníčky.
,,Ano. Neubliž ji." A s tím ho vyvedl ven.
by Arival
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anniel Anniel | Web | 4. dubna 2008 v 14:01 | Reagovat

hezké...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama