11. Kapitola

28. června 2008 v 10:29 |  ► Uvězněni
Jj, pokračování je tu. A je to vážně po dlouhé době, takže se ani nebudu divit, když se budete muset vrátit o trošku zpět, abyste si připomněli, o co že to vůbec šlo :) Snad se vám to bude líbit a vrátíte mi to na komentářích :)

Kapitola 11
Táhli ji za sebou jako nějaký pytel. Nestačila jim a taky jim bylo jedno, když zakopla a drhly jí nohy o podlahu. Netušila co se bude dít. Budou ji mučit stejně tak jako Severuse? Budou se z ní snažit dostat informace přesně tak, jak říkal?
Myslela na něho, na všechny rady, které jí dal. Až teď jí došlo, že na něho už nemyslí jako na svého profesora lektvarů, ale jako na člověka obětavého, statečného a také zranitelného. Když se o něho starala, cítila vlnu vděčnosti. Nikdy sice nic neřekl, ale poznala to… v jeho očích. Děkovaly jí.
Teď byla v situaci, kdy musela logicky uvažovat. Nic neprozradit, vymyslet dokonalou strategii a hlavně… nenechat se zabít.
Dostrkali ji dlouhou chodbou k točitému schodišti. Podlaha už nebyla zaprášená a ze zdí nebyla cítit zatuchlost. Vše se blyštilo, lesklo dokonalostí a z každého centimetru sršely majestátnost a peníze…
Prošli halou, ve které se tenkrát, když ji unesli, probudila. Nic se tu nezměnilo, až na ten shon, který, když tu běhali rozčílení Smrtijedi, ustal. Bylo ticho. Slyšela jemné praskání ohně z krbu a pochodní zavěšené kolem říms okolo celé haly. Odrazy poletujících plamenů se odrážely ve zlatě, které tvořilo základní složku celé výzdoby.
A pak jí pohled padl na masivní vstupní dveře. Vitrážová výzdoba propouštěla do místnosti čiré modré světlo a zdobné ornamenty na zárubních tvořily drobní proplétající se hádci s očima ze zelených drahokamů. Hermiona ale nevnímala jedno ani druhé. Dveře vnímala jako symbol svobody, naděje a možnosti útěku. Z bližší vzdálenosti si je prohlédnout nemohla. Smrtijedi v čele s Malfoyem ji nasměrovali na velkolepé schodiště z mramoru. Bylo široké a v půli patra se rozdvojovalo na levé a pravé křídlo. Když zabočili doleva, nohama šoupala po měkkém brčálově zeleném koberci, tak typicky podobnému zmijozelskému.
Srdce jí divoce tlouklo. Strach jí prostupoval každičkou částí těla a na zátylku cítila chladný dech vysokého zamaskovaného Smrtijeda.
Procházeli dlouhou chodbou s plno dveřmi. Přišlo jí jako věčnost, když se kolem ní míhaly obrazy ve zlatých rámech a oni šli dál a dál. Jak zjistila, obrazy nabízely slavnostní portréty členů rodu Malfoyů. Pod každým byl malý černý štítek se zlaceným vyrytým jménem. Tituly, od sirů, přes ministry, mistry až po kněžny a mágy, jasně znázorňovaly jak významná a stará kouzelnická rodina Malfoyů ve skutečnosti je. Děsilo ji to.
A pak se najednou zastavili. Malfoy ji uvázal ruce za zády a poručil ostatním Smrtijedům, ať okamžitě jdou. Stisk na paži polevil až zmizel úplně. Neohlížela se, ale slyšela těžké kroky, jak se vrací chodbou zpět. Hrdě pohlédla Malfoyovi zpříma do tváře. Zkoumavě si ji prohlížel, odstoupil od ní a obešel ze všech stran. Cítila ten pronikavý zelený pohled na zádech. Neodvažovala se ani pohnout, jen tiše čekala, co se bude dít dál.
,,Tak slečno Grangerová, jak se dnes cítíte?" zeptal se s tím nejodpornějším slizkým tónem. Potom jí zezadu položil ruku na rameno a palcem jí pak přejel přes šíji. Cukla…
,,Ale no tak. Vím, jaká jste odvážná, ale teď nemáte důvod se bránit." Protahoval. ,,Už jen to, že tam dole přežíváte, je zázrak. Abych řekl pravdu, nečekal jsem to, ale můj syn tvrdil, že vy budete bojovat do posledního dechu. Chcete zachránit svět?" zachechtal se.
Hermiona stále mlčela. Snažila se zadržet slanou slzu, která se drala z krajíčku očí, ale nešlo to. Pomalu se řinula po tvářích a nešla zastavit. Jeho zlý pohled, chladný dech a ty nechutné dotyky se jí zarývaly do masa jako dýky s nabroušenou čepelí.
Lucius Malfoy pohodil hlavou a tak se jeho blonďaté, až skoro bělostné, vlasy rozlétly přes ramena a elegantně se rozprostřely na zádech. Hermiona sklopila oči, ale Malfoyovi se to nelíbilo, protože ji okamžitě chytl za bradu a donutil ji se na něho podívat. Znovu si ji detailně prohlídl.
,,Opravdu půvabná tvářička," řekl dotěrným hlasem ,,a postavu máš na svůj věk krásnou. Až na svoji krev!" zasyčel ,,To je jed, který se rozšířil v našem světě až moc hluboko do našich žil!" Začínal být rozčílený a nebezpečný tón Hermionu vyděsil ještě víc…
Malfoy se rozhlédl po prázdné chodbě. Zkontroloval obě strany a poté otevřel dveře, před kterými celou dobu stáli. Bránila se, ale zbytečně. Do zad jí poslal kouzlo, které ji prohodilo přes práh. Upadla na podlahu v nějaké komnatě. Když se rozkoukala, s hrůzou zjistila, že je to ložnice. Naproti dveřím stála velká honosná postel…
,,Ne, prosím…" vydechla. Malfoy se rozchechtal, se samolibým úsměvem na tváři ji obešel. Potom ji vytáhl na nohy o hodil na postel. Hermiona z ní automaticky vyskočila a snažila se dostat ke dveřím, ale rychlému paprsku se nevyhnula. Zasáhl ji přesně do pravé nohy a už jen to stačilo, aby zakopla, Malfoy ji dohonil a prudkým pohybem ji surově dovlekl k nohám postele. Ze vzduchu vyčaroval černá pouta a ta se Hermioně sama obmotala kolem zápěstí a připoutala ji k tyčce od nebes postele. Zrychlený dech, pot na zádech, slzy a rozklepané tělo jí zabraňovaly jakkoli protestovat. Zabránit tomu hroznému zločinu, kterého se, jak se zdálo, chtěl Malfoy dopustit. Mezi další děsivé metody Smrtijedů si Hermiona zakusí i další. Po mučení, věznění i znásilnění… Následuje potom snad už jen smrt??? Na malý zlomek sekundy chtěla, rovnou tady na místě zemřít, ale náhle to zastavil zvláštní pocit. Byla to snad nebelvírská odvaha? Pud sebezáchovy? Ne, ne, bylo to něco silnějšího. Nevěděla co, ale dodalo jí to sílu. Přestala marně trhat rukama a tak zarývat si kov do masa. Vzhlédla k němu s pohledem plný odhodlání. Nedovolí mu, aby v jejích očích viděl strach, ponížení ani plné odevzdání…
Malfoy k ní přistoupil. Kriticky ji sjel pohledem, když uviděl její umolousané nohy. Hůlkou namířil na kolena a tiše pronesl čistící kouzlo. Pak před ni poklekl a nepříjemně ji začal kouzlo roztírat od kolen po prsty na noze. Jeho to uspokojovalo, Hermioně ty doteky způsobovaly muka. Přišla příležitost, bylo to hloupé, bylo to pošetilé…
Napřáhla se a kopla. Udeřila Malfoye plnou silou tak, jak si to ten bídák zasloužil. Utéct ale nemohla. Vítězoslavný pocit rychle vyprchal, aby ho nahradil strach. Malfoy se svíjel na zemi, ale nakonec vstal…
,,Crucio!" zařval. Čekala to. Nesnesitelná bolest jí projela celým tělem. To se nepřirozeně zkroutilo podél tyče, ke které byla připoutaná.
,,Aááá!" křičela. Trvalo to pár sekund, než Lucius Malfoy přerušil kletbu, která se nepromíjí, ale pro Hermionu to bylo, jakoby ztratila pár let. A pak, ani si neuvědomila, co to vlastně říká. Vykřikla jméno jediného člověka…
,,Severusi!"
Nejspíš byl i Malfoy překvapen. Nejspíš ho zaskočilo, když uslyšel nebelvírskou studentku křičet jméno svého profesora, Smrtijeda, vraha…
Zkoumavým pohledem odstoupil od Hermiony a sledoval, jak se drobná dívka probírá a poslepu se snaží usadit na posteli. Ze zamyšlení ho vytrhlo zaklepání na dveře…
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Samantha Samantha | Web | 28. června 2008 v 12:07 | Reagovat

Nádherný, moc mě to potěšilo a zvedlo náladu. Přesně to jsem totiž po kompletním konci mojí třídy potřebovala =) Díky=)

2 Giner Giner | 28. června 2008 v 23:08 | Reagovat

wow... je to čím dál tím zajímavější:) rohodně se těším na pokračování:)

3 Babu Babu | Web | 29. června 2008 v 15:49 | Reagovat

Arísku, to se dělá? Takhle nám tu kapitolu ukončit! ;)) Ale pěkná byla moc. ;))

4 bam bam | Web | 30. června 2008 v 20:12 | Reagovat

no super....teď nutně potřebuju další kapitolu :-)

5 Ellien Ellien | Web | 2. července 2008 v 11:02 | Reagovat

To si ze mě děláš srandu ne? :) Tak doufám, že další kapitola bude do pátku, protože jinak si Paříž vůbec neužiju, protože budu přemýšlet jak zabít autorky, které mě takhle mučí..Moc se mi tahle kapitolka líbila. Tak honem honem..přidej další jo? Jinak budeme my všichni prožívat nesnesitelný absťák:-)

6 Samantha Samantha | E-mail | Web | 2. července 2008 v 13:42 | Reagovat

Souhlas s Ellien, i když vím, jak je někdy těžký něco vyplodit a že nátlak moc nepomáhá, tak já stejně tlačím - DALŠÍÍÍ PROSÍÍÍM! =) Dík =)

7 Samantha Samantha | Web | 8. července 2008 v 20:24 | Reagovat

Děkuju moc za milé komentíky u mě=) A hlavně: máš moc krásnej desing (jako vždy)... jak ty to děláš, nad tím mi zůstává rozum stát...

8 Vendik Vendik | 8. července 2008 v 21:59 | Reagovat

To bylo super, vlasatně se mi líbí celá povídka :)

9 Arival Arival | 9. července 2008 v 11:15 | Reagovat

Moc děkuji za milé komentáře. Pokračování se připravuje... :)

Jo a dík, Sam. Já ty designy měním strašně často. Musím s tím na chvíli přestat, ale je to jako droga :) Ale tenhle se mi po dlouhé době opravdu líbí takže tady nějaký ten týden (snad) pobude.

10 Polgara Polgara | Web | 18. července 2008 v 15:51 | Reagovat

Pěkná kapitola a Lucius je pěknej parchant

11 flipping Caroline flipping Caroline | Web | 18. listopadu 2008 v 15:46 | Reagovat

povídka se mi líbí. píšeš moc hezky. líbilo se mi, jak bylo popsáno sídlo Malfoyů a Lucius. bylo to takový uvěřitelný. :)

12 Cajt Cajt | E-mail | Web | 22. listopadu 2011 v 12:05 | Reagovat

Ale jo, proč ne....:-)

13 Michal Michal | E-mail | Web | 5. prosince 2011 v 15:10 | Reagovat

Moc dobrý. Těším se na další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama