12. Kapitola

12. července 2008 v 16:51 |  ► Uvězněni
Minule jsem kapitolu usekla docela krutě a ještě krutější jsem byla, když jsem vás nechala tak dlouho čekat. ( neeeee, já se v tom vážně nevyžívám :) ) Snad se do příště napravím, nechte se překvapit ;) hezký čtení...

Kapitola 12
Hermiona hrkla hlavou směrem k Malfoyovi. Čekala, že se naštve, protože ho vyrušují, ale to ne. Usmál se a to ji ještě více zneklidnilo. Znamenalo to, že návštěvník je očekávaný. S hrůzou sledovala Malfoye, jak míří ke dveřím. Ať už za nimi byl kdokoli, nechtělo ho poznat. Nechtěla vidět do obličeje dalšímu Smrtijedovi, který ji sem určitě nepřišel pomoci…
Zaťukání na dveře se ozvalo podruhé. Tentokrát silnější. Hned na to Lucius Malfoy dveře otevřel. Svým tělem zakryl onoho neznámého, ale jakmile promluvil, Hermiona okamžitě poznala jeho hlas. Tolik podobnému…
,,Chtěl jsi se mnou mluvit, otče?" optal se úlisně Draco.
,,Ano, chtěl." odpověděl až trochu slavnostně.
,,Ale proč jsme se měli setkat u mě v pokoji?" nechápal Draco. Na to ho otec chytil za rameno a postrčil dovnitř. Lucius se rozesmál při pohledu na bezmocnou Hermionu, která stále ležela na podlaze připoutaná k noze postele s nebesy. Když zvedla hlavu, viděla, jak se trochu zmatený Draco vyplašeně dívá na svého otce. Byl to ovšem pouhý nepatrný záblesk na tváři. V okamžiku, kdy si s otcem vyměnil pohled, jeho výraz nabyl zákeřné podoby a zasmál se společně s Luciusem. Na oplátku ho otec poplácal po rameni a odvedl trochu stranou od Hermiony. Nestačilo to ovšem natolik, aby nezaslechla jejich rozhovor. Možná se už ani nesnažili své plány, úmysly či skutky, ke kterým mělo dojít, zatajit. Znamenalo to snad, že po nich už totiž ani nebude mít možnost nikomu nic povědět a prozradit je?
,,Promluvil jsem si s Pánem, Draco, schválil, že ona se k tomu perfektně hodí."
,,Ona? Ale proč ona? Myslel jsem, že ji budete ještě potřebovat." Odsekl trochu naštvaně Draco.
,,Ne, už ne. Ale to už není tvoje starost. Jsem na tebe hrdý, synu. Za pár dní již budeš patřit mezi nás a společně pak budeš moci se mnou sloužit našemu Pánovi. Opravdu hrdý!" odpověděl nadšený Malfoy.
,,Já vím, otče, bude to skvělé." Přitakal Draco.
,,No a proto jsem ti sem vlastně pozval tuto návštěvu." Kývl Lucius hlavou směrem k Hermioně. ,,Zasloužíš si trochu zábavy, takže proč ne s ní, že?"
Na to mu Draco už neodpověděl. Hleděl si s Hermionou upřeně do očí. Byl to chladný pohled a Hermiona z něho nevycítila nic víc, než odpor. Kalně šedé oči ji propalovaly skrznaskrz a řeč jeho těla mluvila za vše. Udělala pár kroků směrem k ní a pravou rukou si rozepnul vrchní knoflík na černám saku. Pak jeho ruka klesla zpět k tělu a s netrpělivým výrazem se obrátil na svého otce. Lucius Malfoy se pobaveně ušklíbl a zamířil ke dveřím.
Když za sebou zavíral dveře, zavolal na syna: ,,Už vás nebudu rušit. Dobře se bav, Draco." Poté, když zacvakl zámek na druhé straně se v místnosti rozprostřelo absolutní ticho. Hermiona vyděšeně sledovala každičký pohyb jejího bývalého spolužáka. Jeho pomalé kroky, jeho ruka, která neúprosně rozepínala další a další knoflík a jeho oči… Vůbec nemrkal. Celou dobu se soustředil jen na ni.
,,Prosím tě, Draco, neděl…" chvěla se.
,,Mlč!" přerušil ji. Rychlým pohybem si ze sebe sundal sako a odhodil jej na postel. Byl od ní vzdálen už necelý metr a pak si před ní klekl na kolena. Oči teď měli ve stejné úrovni, ale Draco se jejímu pohledu vyhnul. Na to se sklonil k jejím poutům a vytáhl hůlku. Na malý okamžik si uvědomil, co by se mohlo stát…
,,O nic se nepokoušej, Grangerová!" zasyčel. ,,Alohomora!" a odemkl pouta. Sundal jí je a vstal. Stál teď k Hermioně zády. Cítila, že tohle je šance! Stačí jen tvrdě udeřit a bylo by! Pomalu a neslyšně vstala, ale parkety, skryté pod zeleným kobercem, zákeřně zavrzaly. Vyplašeně se přitiskla ke sloupku od postele a čekala úder. Nepřišel…
Draco stál od ní dva metry a přesto se za zvukem, který jistě slyšel, neotočil.
,,Nemusíš se o nic snažit… neutečeš. Přes tyhle dveře se teď nedostanu ani já." Pohrdavý tón z jeho hlasu zmizel, slyšela spíše úzkost. Draco přešel ke dveřím a přitiskl na ně ucho. ,, Jo, určitě se odtud nedostaneš."
,,Cože?" nechápala.
,,Grangerová, my spolu nikdy nevycházeli, a nikdy nás nic nespojovalo… Ale teď se to změnilo. Situace se změnila. Oba jsme uvěznění v Malfoy Manor."
,,Cože?! Oba uvězněni?! Ty jsi snad taky zavřený v té zatuchlé kobce s plísní na zdech?!" skočila mu do řeči. Jak se zdálo Draco ztratil trpělivost, protože okamžitě chytil Hermionu pod krkem a mrštil s ní na postel. Hermiona se skácela do nadýchaných přikrývek.
,,A teď moc dobře poslouchej! Být tebou, jsem vděčný za ty zdi, které tě doposud držely od všeho, co se dělo tady nahoře. Ty ani nevíš, jaký hrůzy se zde odehrávají…"
,,Mám jistou představu." Odsekla Hermiona.
,,Říkal jsem ti, abys mlčela!" Netrpělivě začal přecházet kolem postele. Vrhal na Hermionu vražedné pohledy, pod kterými by se jí, kdyby stála, podlomila kolena. Když se zastavil a vyhrnul si levý rukáv, s otevřenou pusou uviděla čerstvé vypálené Znamení zla.
,,Nikdy jsem Mudly neměl rád, ale nikdy bych je nevraždil. Nikdy jsem se nechtěl stát Smrtijedem, ale otec se nikdy neptal… Právě dnes jsem si podepsal rozsudek smrti, když mi vypálili Znamení, protože vím, že JEMU věrný nebudu. Vím, že mu nemůžu sloužit a vím, že nemůžu utéct! Ano, Grangerová, jsem ve vězení! Teď mě tu otec nechal, abych si s tebou užil, jak on tomu říká, a potom…" hlas se mu zlomil. Vypadal unaveněji než kdy dřív a také staře…
Přešel k okenní římse a posadil se na ni. Hermiona sledovala jeho pohyby, nenacházela ta správná slova, ale věřila mu. Teď, jako nikdy jindy, jí strašlivě připomínal Harryho. Viděla stejnou bezmocnost, když nemohl zachránit mrtvé, když se hledání viteálů zdálo nedosažitelné. Byl to ten samý výraz.
,,Vím, že ti přikázali zabít Brumbála…Vyhrožovali ti" Bylo jediné, co ji napadlo říct.
,,Snape mluvil?"
,,Ne. Harry to věděl…" Draco se na ni překvapeně podíval, ale dál se nevyptával. Potom si Hermiona vybavila Dracova slova.
,,Říkal jsi, že potom… že se má něco stát. Zarazil ses v půli věty… Co jsi chtěl říct?" Neodpověděl jí hned, zvažoval svou odpověď.
,,Mám sice vypálené Znamení zla, ale ještě pořád nejsem oficiálně Smrtijedem. Tím budu až zavraždím oběť, kterou Pán zla vybere. Jsi chytrá, Grangerová, domysly si to sama…"
Hermiona se sesula z postele a posadila se blíž k Dracovi. Skoro šeptala, když si chtěla ověřit tu hrůznou teorii, ke které došla.
,,Máš mě zabít?" Přikývnul…
Ne! Ne! To nejde! Uvnitř křičela. Nebyla to hysterie, ale strach. Ta náhlá vlna strachu opět rozhýbala její myšlení.
,,Musíme utéct!"
,,Myslíš, že mě to nenapadlo! To prostě nejde! Pochop to!"
,,Vždycky to jde!"
,,Tady nejsme ve škole…"
,,Kdy? Kdy se to má stát?" V duchu doufala, že Smrtijedi své ceremonie neuspěchají.
,,Za týden."
Nastala dlouhá chvíle ticha, kterou ani jeden z nich nechtěl prolomit. Hermiona se chtě nechtě rozplakala. Věděla, že její šance uniknout jsou mizivé a postupem času, v cele se Snapem, se smiřovala s osudem, který jí Smrtijedi nalinkovali. Ale teď, když to slyšela… termín její smrti…
A co Severus? Uvidí ho ještě? Bude mu moci říct, jak moc pro ni znamenala podpora, kterou ji v posledních dnech života poskytoval?
,,A co bude se Snapem?" zeptala se.
,,Ten už se smrtí počítá léta, Grangerová."
,,Cože? Ty ho, i potom co pro tebe udělal, necháš jen tak v klidu zemřít?!" vyjela na Draca.
,,Já jsem mu mohl pomoci, ale nechtěl! Když ho asi před týdnem odvlekli a mučili, měl jsem šanci ho vyvést ze sídla, aby utekl, ale nechtěl! Proč asi, Grangerová?"
Ale Hermiona odpověď neznala. S uslzeným obličejem kývala hlavou a dožadovala se vysvětlení.
,,Řekl, že vás tam nemůže nechat…"
Tohle opravdu nečekala. Nenapadlo ji, že by se Snape vzdal svobody jen pro to, aby ji nenechal uvězněnou samotnou, aby ji nenechal umřít samu…
,,Zajímavé…" pokračoval Draco ,,Co se může stát, když do jedné cely zavřou dvě tak znepřátelené osoby. Nikdy jsem neviděl Snapea tak zoufalého, když jsem ho nutil ať uteče…"
Proč proboha neutekl? Ptala se pořád sama sebe Hermiona. Měl snad výčitky svědomí? Teď už vážně nic nechápala…
,,Grangerová, promiň, že ruším z přemýšlení, ale otec nebo někteří jiní Smrtijedi si pro tebe každou chvílí určitě příjdou a jestli tě najdou ve stejném stavu, jako když tě tu nechali, bude to problém. Neboj se" dodal, když uviděl vyplašený výraz Hermiony ,,Nic ti neudělám. Jen musíme provést pár změn…"
Donutil Hermionu svléknout si kalhoty a kouzly je na několika místech roztrhal. Na rukách ji vytvořil slabé řezné rány, které ji ale vůbec nebolely a nakonec ze svého saka vyndal malou lahvičku s temně modrou tekutinou.
,,Tohle musíš vypít. Budeš potom vypadat stejně jako kdybys zakusila pět cruciátů, ale neucítíš to. Tvé životní funkce na pár hodin oslábnou. Tep klesne na minimum, stoupne ti teplota, ale neublíží ti to. Když tě tu najdou v tomhle stavu, všichni usoudí, že na další mučení, abys přežila do mého přijetí, už nemáš dostatek sil a nechají tě na pokoji. Já budu otcem za dobrou práci pochválen a nechá na pokoji i mě…
,,To zní dobře." Souhlasila trpce Hermiona. I přes strach a nedůvěru, kterou cítila, usoudila, že je to vynikající nápad. Pořád tu byl ale jeden háček…
,,A jak to zahrajeme za týden?"
,,Do týdne musíš zmizet…" Jeho hlas zněl rozhodně a Hermiona k Dracovi pocítila vlnu vděčnosti.
,,Děkuji, Draco. Za to, jakou stranu jsi zvolil, že jsi mi neublížil a že mi dáváš naději. Moc to pro mě znamená." A lehce se na něho usmála. Natáhla k němu ruku a vypila flakónek do dna. Draco její bezvládné tělo uložil na postel a šel zaťukat na dveře, aby dal stráži vědět, že je hotov…
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 bam bam | Web | 13. července 2008 v 11:04 | Reagovat

Paráda doufám že se jim podaří zdrhnout....nemám ráda špatné konce

2 Salem Salem | Web | 13. července 2008 v 13:24 | Reagovat

ahojky Arival!

S psaním jsem nepřestala, jen zrovna teď nějak nemám nápady a navíc jsem teď byla pryč a dneska zase odjíždím. Zkouším něco vymyslet, ale zatím marně. Tak drž palce, ať mě napadne něco, co se mi bude zdát jako dobrý nápad...

Tvá přemýšlející SalemXD

3 Arival Arival | 13. července 2008 v 15:55 | Reagovat

Čau Salem, moc jsi mě potěšila, že jsi se ozvala. Už jsem o tebe měla strach :) Držet palečky ti budu určitě! (sama bych potřebovala) ...nápady=přemýšlení=mozek a ten nějak přes prázdniny nefunguje :( Je to hrůza.

4 Polgara Polgara | Web | 18. července 2008 v 15:55 | Reagovat

Héj, co ten konec? Tohle se dělá, takhle napínat nás chudáky čtenáře?

A vím že jsem psala, že to enmáš urychlovat, ale na můj vkus už to jejich uvěznění trvá dlouho...8O))

5 Arival Arival | 18. července 2008 v 20:00 | Reagovat

Polgara: Děkuji za komentáře :) Takhle pečlivých lidiček je málo... Pokusím se chyby, na které jsi mě upozornila, opravit. Pravopis není moje silná stránka :) A k ději: velký útěk se pomalu, ale jistě, rýsuje. Jen přesně nevím, co má Draco v plánu :-D

6 Polgara Polgara | Web | 18. července 2008 v 22:08 | Reagovat

Většinou se snažím psát komentáře u všech kapitol, jelikož vím, jaké to je, když jsou čtenáři ignoranti a komenntáře nepíší, zároveň se snažím upozornit i na chyby...al né vždy to autor vezme dobře.

Jinak, nevadí že jsem si tě přidala do oblíbených?

7 Arival Arival | 19. července 2008 v 21:24 | Reagovat

Vůbec ne :) Těší mě to.

8 KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK | 21. července 2008 v 23:04 | Reagovat

Plosím,plosím Pokračování! Je to napínavý! :o)

9 Kami Kami | Web | 22. července 2008 v 14:53 | Reagovat

Super! Moc povedená kapitola! Jen tak dál! A hlavně rychle ;)

10 kristin kristin | 27. července 2008 v 13:40 | Reagovat

Kdy se můžem těšit na pokráčko?:)

Už mám z toho čekání absťák:D

11 Blesk Blesk | Web | 27. července 2008 v 13:46 | Reagovat

Pěkné, pěkné, pěkné... Povídku jsem přečetla celou a rozhodně toužím po pokračování, i když, jak koukám na rychlost aktualizací, asi si ještě chvíli počkám :D Neboj, já to znám taky. Jen pokračuj, jen se chci zeptat, proč se Snape nepokusí zmizet ve své ptačí podobě? :-)

12 Arival Arival | 27. července 2008 v 16:39 | Reagovat

Ahoj lidi, ...rychle...jak krásný slovíčko, ale jak těžce se splňuje jeho poslání :) Mrzí mě, že vás nechávám tak dlouho čekat. Já sama šílím, když čekám na kapitoly u cizích povídek a stejně s tím nic nedělám... Věřte, polepším se. A navíc: už píšu ;) takže v brzké době počteníčko...

Blesk: tak nějak pochybuji, že by šlo skrz okno -jen tak- prolétnout (vím, nezmínila jsem se... chybička se vloudila) Když bude vhodná příležitost, zkusím to napravit, díky...

13 Samantha Samantha | Web | 2. srpna 2008 v 23:27 | Reagovat

Ahojky!

Jsem tu jen na skok, zítra brzy ráno frčim zas pryč=( Ale strašně jsi mě potěšila novou kapitolkou, mám z ní ohromnou radost. Opět ten hřejivej pocit z každýho tvýho písmenka! Děkuju!=) A to ani nemluvím o milém komentíku u mě na blogu... MTMMR a až přijedu, určitě něco napíšu. A věnuju ti  to!=) Měj se krásně, užívej prázdniny a písej=)

14 Káťa Káťa | Web | 3. srpna 2008 v 14:35 | Reagovat

Chodím sem každý den a koukám jestli není pokračování.....a vždycky se mi chce brečet. :o(

Rychle pokračuj a ať je to dlouhý.

Hrozně se mi to líbí. :o)

15 ell ell | 6. srpna 2008 v 11:21 | Reagovat

No tak, netrap nás. chceme další kapitolu:)

16 flipping Caroline flipping Caroline | Web | 18. listopadu 2008 v 15:53 | Reagovat

vždycky jsem věděla, že Draco není jako Lucius. :)

17 Fery Fery | E-mail | Web | 7. března 2012 v 8:37 | Reagovat

very good:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama