16. Kapitola

16. srpna 2008 v 21:31 |  ► Uvězněni
Nachystal útěk a zradil, přesto je obviněn někdo jiný…
Snažila jsem se napsat pořádnou kapitolu a myslím, že 12 stránek v mým sešitě je dostatečných :) a taky - už mě bolela ruka, ale i pak jsem to běžela rychle přepsat do pc, tak si toho važte a kloudně to okomentujte :)

Kapitola 16
Od první minuty, co se Brumbálovo nehybné tělo vzneslo do vzduchu a přepadlo přes cimbuří nejvyšší bradavické věže, se ochranné kouzlo bránící hlavní Fénixův štáb oslabilo a jeho kouzelná moc se rozdělila mezi členy Řádu. Strážcem tajemství Fidelova zaklínadla se stal každý, kdo byl alespoň jednou návštěvníkem domu na Grimmauldově náměstí. Naštěstí si všichni členové Řádu zavčas uvědomili nebezpečí hrozící ze strany Smrtijedů, ze strany Snapea…
Bohužel problémy, které tak přišly, byly ještě horší než očekávali. Trvalo týdny, než našli vhodné místo pro nové ústředí. Chladnokrevně využili tragedie, když v boji se Smrtijedy přišli o dva schopné členy. Nebylo ale na místě dlouho truchlit nad starším manželským párem…
Jejich dostatečně chráněný dům byl ideálním novým stanovištěm. Mnozí byli proti, ale i oni si byli vědomi, co bylo potřeba…
Všem se ulevilo, když se na první radě v novém ústředí rozhodlo, že je zbytečné a nebezpečné vracet se pro věci štábu, osobní věci a důležité informace zpět do domu. Jestliže měli nějaká esa v rukávu, se Snapeovým definitivem je tak ztratili… Vlastně je museli ztratit mnohem dříve. Útok na Bradavice byl plánovaný, tudíž Snapeův počin také…
V horlivých a rozhořčených diskuzích, kterým teď nikdo nevelel, protože tuto funkci vždy zastával Brumbál, se ostře do Snapea pouštěli, jeho jméno téměř plivali z úst a závěrem všeho bylo pouze zoufalství a pocit beznaděje, která vyplývala ze ztráty nejlepšího čaroděje po svém boku…
O to pak větší tlak vyvíjeli na samotného Harryho, který je má přeci všechny zachránit!!! Bylo to sprosté, nespravedlivé…
Harry si to nepřipouštěl a už vůbec nedával něco najevo, přesto převzal veškerou tíhu na sebe… a na své přátele. Věnovali veškerý čas tajemství, které převzali od Brumbála. A dařilo se jim.
Společně našli pohár i medajlon a zničili je…
Zbývaly dva viteály a pak samotný Voldemort. Znělo to jednoduše, ale kde hledat dál? Všechny teorie, knihy, nápady už několikrát procházeli, dohadovali se o nich stále dokola a dokola…
Co je pátým viteálem? Co vlastnila Rowena z Havraspáru? Co bylo tak historicky důležité, lákavé, aby z toho Voldemort vytvořil úschovnu své duše, začarovaný kruh otázek… a jak se zdálo, otázek bez odpovědí.
Jestliže měl Brumbál pravdu - šestým viteálem, posledním krokem před cílem, byla Naginny. Bylo by pošetilé zabíjet hada ještě před zničením onoho neznámého pátého předmětu.
A tak zůstali na tvém bodě. S nikým se poradit nesměli… ani nechtěli a stejně by to bylo zbytečné. Situaci jim ani neulehčilo, že se museli, spolu s Řádem, přestěhovat na jiné ústředí. Utajit před všemi své prapodivné chování bylo v tak malém domě naprosto neuskutečnitelné.
Věděli, že je to nebezpečné, ale nebylo na místě se začít strachovat. Vždyť kdekoli v kouzelnickém světě to bylo zrovna tak nebezpečné jako na bývalém ústředí Fénixova řádu… v Harryho domě.
Pokaždé, když se většina členů přemístila na nějakou akci, tak Harry, Ron a Hermiona okamžitě využívali nastalého zmatku a přemístili se na Grimmauldovo náměstí. Zalezli do knihovny, kde se nacházely staré knihy rodiny Blacků převážně o černé magii a pročítali informace. Bylo to riskantní, moc dobře to věděli, ale jestliže to měli být oni, co najdou a zničí viteály, přemůžou Voldemorta, risk byl na místě…
Byl to již měsíc, co Smrtijedi vtrhli na Grimmauldovo náměstí a unesli Hermionu. Vyčítali si to. Zoufalství vyvolalo apatii k jakékoli činnosti… o Hermioně nevěděli vůbec nic, žádná vodítka, kde by mohla být, nic, co by dokazovalo, že je ještě naživu…
Rusovlasý mladík seděl na prkenné podlaze a na kolenou měl opřenou těžkou knihu v černé kožené vazbě. Kolem něho byla rozházená hromada papírů vytržených stran z knih a útržků z novin v nichž se netrpělivě přehraboval brýlatý chlapec. Seděli mlčky , vypadali unaveně jakoby týdny nespali…
,,Harry, poslouchej" ozval se zničehonic Ron a zapíchl prst do textu ,,V 16. století, kdy vypukla již osmá kouzelnicko-skřetí válka o svobodném obchodování v Evropě, vypluly na povrch informace o dávném Havraspárském tajemství, které vyústilo ve vlnu teroru na dlouhé dva roky. Zpráva vyšla najevo těsně ve chvíli, kdy se měla podepsat mírová smlouva ve slavné škole v Bradavicích. Skřeti zabili více jak pět set čistokrevných kouzelníků. K boji používali… dále je to jen výčet zbraní a pak jména některých ministerských zástupců, které zabili. Co ty na to? Slyšel si někdy o ´Havraspárském tajemství´?"
Harry kroutil hlavou, ale v očích mu zajiskřilo. ,,To by mohlo být ono, Rone!!! Havraspár! Mírová smlouva v Bradavicích! Vše do sebe zapadá, nemyslíš?"
,,To sice jo, ale nevíme, co je to za ´Tajemství´…"
Nová nadějná informace jimi projela jako čerstvá krev v žilách. Z přemýšlení je vyrušilo slabé zaťukání. Chlapci urychleně nahrnuli papíry pod postele a knihu zastrčili pod polštář. Právě ve chvíli, kdy se Harry chystal otevřít dveře, se zaťukání ozvalo a oba dva se zmateně podívali k oknu. Na římse postávala velká sova a netrpělivě si je povýšeným pohledem měřila přes okenní sklo. Otevřeli ji a sova okamžitě vlétla do pokoje, posadila se na opěradlo židle a nastavila nožičku. Ron odvázal srolovanou ruličku pergamenu a jakmile ji rozbalil, sova rychle vzlétla a odletěla pryč. Harry se přes Ronovo rameno začetl do dopisu a oba dva zůstali prkenně stát na místě.
,,Hermiono" zašeptal Ron. Chlapci se po sobě několikrát podívali. Euforie z pokroku v hledání viteálu vystřídala jiná, mnohem důležitější.
,,Malfoy!" vykřikl Harry. Až teď, když před sebou uviděl to jméno napsané na papíře, si vybavil málo povědomý hlas Smrtijeda, který při útoku na štáb velel skupině… ,,To byl Lucius Malfoy, Rone! To on křičel na toho Smrtijeda, co se přemístil s Hermionou! Musíme tam!"
,,Ale Harry," zatvářil se Ron vyděšeně ,,možná je to nějaké léčka. Vždyť vtrhnout tam by bylo jako píchat do vosího úlu!"
,,Rone, já vím, že to byl určitě Malfoy!" křičel zoufale.
Ron přikývl a odhodlaně se na svého kamaráda podíval. Poté uhnul pohledem zpět k dopisu…
,,Podepsal se Zrádce."
,,A já znám jen jednoho s velkým Z." vyplivl Harry.
,,Snape!" skoro zavrčeli.
,,Harry, to smrdí. Proč by nám Snape psal, že je Hermiona na Malfoyově panství?"
,,Aby nás nalákal a zabil." Odpověděl prostě černovlasý mladík a pokrčil rameny ,,Ale dává to smysl, Hermiona tam musí být…"
,,To netvrdím, ale zaútočit tam je jako zazvonit na zvonek a ohlásit se. A navíc, podívej se tady do toho rohu" ukázal na pergamen, kde bylo malé Znamení zla a za ním drobným písmem slovo - vítězí ,,Smrtijedi vítězí. To je už moc…"
,,Rone! Hermiona žije! Já to vím, ty to víš! Tak pojď!"
Chlapci popadli hůlky, urychleně seběhli schody do kuchyně, kde se právě konala rada Řádu. Když vyrazili dveře, všichni přítomní se lekli a vytasili hůlky.
,,Harry, Rone." Vzdychl Lupin. ,,Co to vyvádíte?"
,,Remusi," skoro řval Harry ,,tohle nám přišlo" a vrazil mu do ruky pergamen ,,vím, že si teď myslíš, že je to past a asi je, ale Malfoy vedl ten útok na štáb, slyšel jsem ho tam! Teď jsem si vzpomněl, křičel: Vezmi ji s sebou! Bude se hodit! Vím to!"
,,Ale Harry, tohle je vážně nebezpečné."
,,A je to to jediný co máme!" odporoval Ron.
,,To nejde." Rozhodl Lupin.
,,Cože!?" vyjeli na něho mladíci.
,,Nejde jen tak vykřiknout Malfoy Manor a přemístit se. Jejich panství je pod heslem. Už tam nejde jen tak vstoupit, jako když Artur dělal prohlídky. Musíš znát heslo, aby ses tam dostal…"
Ron zpanikařil, Ginny mu uvolnila místo a posadila ho na svoji židli.
,,Smrtijedi vítězí." Zašeptal Harry. Když ho Ginny uslyšela, objala ho kolem ramen.
,,Harry, na něco se přijde, nezoufej." Utěšovala ho.
,,Ne! Smrtijedi vítězí!" teď skoro vykřikl. Tak sebejistě, až se někteří členové raději zvedli ze židlí a znepokojeně si ho prohlíželi.
,, To je to heslo! Musíme tam a zachránit Hermionu!"
***
Seděl sklíčeně na chladné podlaze a sledoval dívku spokojeně schoulenou v jeho plášti. Rozcuchané kudrnaté vlasy jí skrývaly půlku obličeje, který měl mírně uvolněný výraz. Musel se ušklíbnout, když si vybavil, jak přesně tyhle vlasy divoce poskakovaly na hlavě, když se neustavičně hlásila a chtěla akutně odpovědět na otázku, na kterou, jak doufal, nebude nikdo znát odpověď, a tak jim moci vynadat… vybavil si, jak ji neustále přehlížel…
Potom co vrazil pěstí Malfoyovi a probral se z bezvědomí, bylo těch několik hodin, kdy nevěděl, co je s Hermionou, nekonečných. Pochodoval po cele a pokoušel se rozmlátit vše co mu přišlo pod ruku. Měl nehorázný vztek. Na Voldemorta, Smrtijedy, Pottera…
Toho kluka nesnášel! Vzal konvici s vodou a mrštil s ní o zeď. Samolibý rozmazlený fracek, který věčně porušoval pravidla… přesně jako jeho otec… Byl si jistý, že kdyby s ním nekamarádila Hermiona, bylo by problémů mnohem víc. Stejně nikdy tohle přátelství nechápal. Bylo to jen párkrát… co přemýšlel… měla na víc…
Teď doufal, že je Potter sám se sebou spokojený! Díky němu Hermionu unesli, mučili a nejspíš ji zabijí… Ne! Pocítil nečekanou vlnu strachu. To se přeci nesmí stát.
On si nevezme na krk, že tomu nemohl zabránit. Nemůže čekat do chvíle, až si pro mi přijdou, ale co zmůže? Když mu řekla o Dracovi a jak jí pomohl, byl mu vděčný, ale vzápětí by ho zaškrtil, že dal Hermioně slepou naději. Ani Draco nemůže nic udělat a ještě k tomu, když je na vše sám…
Dívka se zavrněla a pomalu se probouzela. Zprvu se zmateně přes slepená víčka rozhlížela, ale když ho uviděla, usmála se. Neopětoval jí nic víc než kamenný pohled.
Trochu zčervenala, když se posadila a uvědomila si, že má stále pod sebou jeho plášť.
,,Měla bych vám ho vrátit." Zastyděla se.
,,Klidně si ho nechte." Odvětil s klidem.
,,Ehm, děkuji." A zatvářila se dost překvapeně.
,,Nechte si ho, nerad bych vám za to vracel ten váš pásek z kabátu, jímž jste mi obvázala ruku, když krvácela. Docela se mi hodí." Shodil ji zpátky na zem.
,,Aha." Ušklíbla se ,,Ještě pořád se to nezlepšilo?" zněla skoro až starostlivě…
,,Zlepšilo." Zalhal, ale stálo to za to, když se na něho znovu usmála.
Popravdě… rána vyříznutého masa z ruky ošklivě zhnisala. Pásek jímž měl levé předloktí stažené alespoň z části zabraňoval infekci rozšířit se do těla. Bez brzkého ošetření ale ruku a následně celé tělo nic nezachrání.
,,Mělo by to být za tři dny…" pronesla předstírajíc, jak zajímavá je protější prázdná kamenná zeď. Chtěl jí na to něco uklidňujícího odpovědět, ale tohle prostě neuměl. Nenašel žádná slova, jež by jí pomohla. Ani netušil, jak těžké pro něho je připustit si, že by ji měl ztratit…
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 dzudzik dzudzik | 16. srpna 2008 v 21:57 | Reagovat

Mno paráda! A teď hurá na záchranou akci a nějakou další informaci o Dracovi. ;-)

2 KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK | E-mail | 16. srpna 2008 v 23:40 | Reagovat

Ty jo...fakt dobrý.

Četla jsem to s otevřenou pusou a vůbec nemrkala.

Vážně super kapitolka,nemám moc ráda,když Snape je....romantický...nenapadá mě jiné slovo,ale hlavně...ty ho popisuješ..tak reálně,není to přehnané..a je to hezké,že své city stále skrývá..protože On takový je.Každý den si čtu celý ten příběh znovu a znovu....je to to NEJLEPŠÍ co jsem kdy četla...to víš jsem Realista a tohle...nemám slov.Krásně píšeš,používáš rozmanitá slova a je v tom tolik emocí.

Hlavně...pořád pokračuj..moc se mi to líbí.

Jsi vážně dobrá!Jen tak dál! :o)

3 ell ell | 17. srpna 2008 v 10:53 | Reagovat

Chudák Sev, že o tu ruku nepřijde? Trochu mi to připomíná Brumbála:)

No jinak už se nemůžu dočkat pokračování, ostatně jako vždy:)

4 Káťa Káťa | Web | 17. srpna 2008 v 14:34 | Reagovat

Ale to by bylo fakt blbý kdyby o tu ruku přišel!

No,jinak moc hezký. :-)

5 Samantha Samantha | Web | 17. srpna 2008 v 22:33 | Reagovat

Jak ty vždycky odhadneš, kdy potřebuju zvednout náladu další kapitolkou?=) Vážně skvělá a opět jsi otočila mé naložení o 180 stupňů! Píšeš skvěle, hlavně nepřestávej, a přidávej, protože za týden se vracim z chalupy a budu se těšit!XD...Vážně nádherná povídka, četla jsem jen málo takhle dobrých, prostě jsi špička!=)

6 candy candy | 23. srpna 2008 v 0:01 | Reagovat

nahodou som narazila na tvoje stranky a musim povedat ze tato poviedka je uplne pekna. sice by mohly byt kapitoly dlhsie, ale to nie je nenapravitelna chyba. co sa tyka pribehu velmi sa mi paci ze mu harmi neuverila hned a aj ked mu uverila mala velke pochybnosti. je to pekne nacasovane a som zvedava ako si s tym poradis dalej, tesim sa na pokracovanie. urcite ho budem s radostou ocakavat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama