17. Kapitola

27. srpna 2008 v 0:03 |  ► Uvězněni
Tak a je tu dlouho očekávaný útěk z Malfoy Manor!
Bohužel vše nejde podle plánu, je zapotřebí improvizovat a čelit nástrahám. Severus musí bránit Hermionu a budou si blíže, než kdykoli před tím... čtete dále :)

Kapitola 17
Venku se setmělo, za vrcholky stromů pomalu vycházel měsíc a ochladilo se. Už takhle byla Hermioně zima a noc ji vůbec nic neulehčovala…
Seděla pod okýnkem a pozorovala, jak se černé mraky v dály rychle přibližují k jedinému zdroji světla, které osvětlovalo jejich celu. Zvedl se vítr a rozpršelo se…
To, jak těžké kapky tlumeně dopadaly na venkovní zdi, do nichž narážel silný vítr, ji děsilo. Slyšela pouze bubnující údery vody mezi šustěním listů nedalekých stromů v zahradách panství a těžké oddechování spícího muže. Obvykle tyhle chvilky, kdy spal, měla ráda. Mohla se v klidu a bez výčitek dívat na jeho uvolněnou tvář a přemýšlet…
Tak moc pro ni znamenal. Byl jí oporou. Když s ním naposledy mluvila, ten výraz, který měl… byl pro ni víc, než kterákoli uklidňující slova. Věděla s jistotou, že by udělal cokoli, aby se odtud dostali, kdyby to šlo. Neměla mu nic za zlé, ví až moc dobře, jak na tom jsou…
Přes ramena si přehodila plášť, na kterém doposud seděla a zachumlala se do něho. Pocit bezpečí, který ji najednou obklopil, zahřál celé tělo a vypudil mrazivý vzduch ven. Trochu se usmála, bylo to jakoby mezi sebou drželi hlídky. Většinou, když spal, ona byla vzhůru a naopak. Už brzy ji ale nebude muset hlídat…
Slza, druhá, třetí jí stékala po tvářích. Olízla slanou příchuť ze rtů a snažila se zahnat nepříjemné myšlenky ze své hlavy. Nešlo na to ale nemyslet. Pořád se jí tam vkrádaly a jako mor pronikly tělem po konečky prstů. Rozklepala se. Představa brzké smrti byla hrůzostrašná. Nevydržela jen tak sedět, musela vstát, chodit…
Promnula si třepající ruce, ale nešlo to zastavit. Silou jimi zatlačila proti zdi a pokusila se tak zbavit zbytků energie, kterou měla. Ani to nepomohlo… čelem se opřela a kamennou zeď a zprudka dýchala. Prsty zajela mezi škvíry kamenů a křečovitě se jich držela. Stála tam, klepala se, tiše plakala, když jí někdo položil ruku na rameno…
Přivřela oči a donutila tak poslední slzu sklouznout po tváři dolů, opatrně se otočila Snapeovi čelem. Neodvážila se mu podívat do očí, protože neměla sílu v nich vidět pouze tvrdý pohled bez porozumění. Ale možná kdyby se mu před tím, než ho objala, přeci jenom do očí podívala, uviděla by víc než to…
Severus byl trochu zaskočen. Hermiona se ho pevně držela a on… zprvu váhal, ale poté jí beze slov položil ruce na záda a nechal ji uklidnit se…
,,Omlouvám se." Řekl do nepříjemného ticha, přehlušujíc divoké počasí za zdmi. Hermiona, stále opřená o jeho rameno, kroutila hlavu.
,,Já nechci zemřít." Vydechla. Ta věta jím projela jako ostří, zarylo se mu do srdce…
Zvedl svoji pravou zdravou ruku pomalu z jejích zad a chtěl ji pohladit po vlasech, když vtom se ozvala ohromná ráno, snad výbuch…
Hermiona od něho polekaně odskočila.
,,Co to bylo?" vykřikla. Šššš, naznačil ji Severus prstem a oba se zaposlouchaly do zvuků kolem. Rány, běh, výkřiky, svištění kouzel, další výbuchy… těsně v patře nad jejich celou muselo přeběhnout několik párů noh, vzdalovaly se…
Hluk neutichal, pouze byl oslaben vzdáleností. Jak se zdálo, někde v opačném křídle Malfoy Manor se něco stalo.
,,Myslíte, že je to Voldemort?" zeptala se vyděšeně Hermiona a odstoupila několik kroků od dveří.
,,Ne, to bych neřekl." ale sám Severus netušil, co se děje. Za pár okamžiků uslyšeli dupot na schodech, na schodech, které vedou k nim dolů…
Hermiona si myslela, že se zblázní. Možná, že tohle je její poslední hodina naživu, jdou si pro ni, aby ji mohl Draco zabít, aby ji obětovali…
Déšť, zrychlený těžký dech, dupání nohou, křik Co se děje?, hřmění, Mdloby na tebe!, červený záblesk zpod dveří, chytá se Severuse za ruku, blesk ozařuje černou oblohu a pak…
,,Snape!!! Snape!!! Jste tam?!" slyší známý hlas svého spolužáka.
,,Draco, jsme tady." Buší na dveře Hermiona ,,Pomož nám!"
Severus se zmateně vzpamatovával z posledních vteřin, aby si uvědomil, co se právě stalo. Hermiona se tiskla na dveře a bušila do nich. Za nimi bylo slyšet cinkání klíčů…
,,Ten šestý!!! Draco, měl by to být ten šestý klíč!" křičela. Na to svazek klíčů zařinčel, když prudce narazil do zárubní a Draco zasunul klíč do zámku. Hermiona se mu vrhla kolem krku, když otevřel dveře…
,,Co máš v plánu?" vyjel na něho Severus netrpělivě. Jestli se mají pokusit utéct, neměli by otálet.
,,Zařídil jsem menší pozdvižení. Všichni Smrtijedi jsou na druhé straně domu, mají tam práci." Odpověděl Draco.
,,Jakou práci?" zeptala se pochybovačně Hermiona. Draco nic neřekl, jenom si vyměnil se Severusem kradmý pohled, který však Hermioně neušel. ,,Tak mi to řekni!"
,,Ne! Grangerová, teď máš nejspíš poslední šanci utéct, takže jestli nechceš, abych tě zítra zabil při obřadu, seber se a vypadni! Jasný?!" Hermiona na Draca civěla s otevřenou pusou a přikývla. Potom ji Severus strčil do zad a přiměl k pohybu. Posledním pohledem přejela přes celou celu jakoby se rozhlížela, že tu nic nezapomněla. Usmála se, tohle byla naděje!
,,Jdeme!" zavelel Snape. Vyšli z cely, před kterou na zemi ležel omráčený hlídač. Nohy i ruce měl rozhozené do všech stran a ve tváři zamrzlý naštvaný výraz. Draco se Severusem byli už na vrchním schodě, když je Hermiona šeptem zastavila.
,,Počkejte!"
,,Grangerová!" zasyčel Severus a hodil po ní netrpělivým pohledem. Hermiona mu už ale nevěnovala žádnou pozornost, klekla si k hlídači a šacovala ho. Za chvíli našla, co hledala. Vytáhla z pod těžkého těla hůlku a s úšklebkem ji podala Snapeovi. Ten chvíli váhal…
,,Měl byste ji mít vy…" ujistila ho. Samozřejmě sama nechtěla běhat po Malfoy Manor neozbrojená, ale jistější se bude určitě cítit, když ozbrojený bude ten zkušenější…
Společně vyšli po schodech nahoru do chodby. Draco nakoukl za roh a rukou naznačil stát, přitisknutí na zeď ho uposlechli a přimrzli na místě. Až teď si Hermiona uvědomila, jak je to šílené. Po celém domě musí být desítky Smrtijedů, naštvaných Smrtijedů…
,,Snape, tudy to nepůjde. Bohužel můj plán neodlákal všechny pryč, budete muset vyjít přes zadní vchod…"
,,Cože, Draco, ty nejdeš s námi?!" zašeptala zděšeně Hermiona. Odpovědí jí bylo Dracovo kroucení hlavou. I od Severuse si vysloužil propalující pohled.
,,Ne, musím ještě něco zařídit a až potom zdrhnu." Uhnul očima. ,,Hm, takže… půjdete touhle chodbou, Snape, vy to tady znáte, a potom doprava… pak musíte projít přes pár komnat, nepoužívají se, normálně by tam neměl nikdo být, ale teď si nemůžu být jistý, že je nikdo nezkontroluje. Najdete vstup na terasu a proběhnete přes park. Přemístit se dá až za fontánou, dřív to ani nezkoušejte…"
Kývli a vydali se navigovaným směrem, Draco se otočil a šel, jak si Hermiona pamatovala, do vstupní haly, kde to hlídali. Běžela těsně v závěsu za Severusem. Když se dostali do prvních komnat, trochu se uklidnila. Uzavřená místnost v ní vzbuzovala slabý pocit bezpečí. Na chodbě, otevřené z obou stran, se neustále otáčela, jestli jim není někdo v patách…
Byli v obrovské místnosti s obdélníkovým stolem uprostřed. Bez židlí, bez obrazů… jen těžké tmavě zelené závěsy, které zakrývaly okna od stropu k podlaze… Hermiona odhrnula cíp závěsu a nahlédla ven. Stále byla bouřka a když se podívala pořádně, uviděla na druhé straně domu barevné záblesky, které ozařovaly jeho chodby. Vypadalo to, jakoby se tam bojovalo…
Už chtěla říct Severusovi, aby se na to podíval, když se oba ohlédli za zvukem z vedlejší místnosti. Byl to šramot, kroky…
Hermiona zděšeně vyjekla, protože ji na poslední chvíli strhly silné ruce stranou do výklenku za závěsem a zatáhly jej. Severus ji k sobě zezadu přitiskl a rukou zakryl ústa. Kývla, že rozumí a znovu se nadechla. Stále ji ale nepustil, naopak, držel ji u sebe ještě pevněji…
Ze dveří, kterými se chystali pokračovat, vyšli dva zamaskovaní Smrtijedi. V rukách drželi hůlky v pohotovosti a rozčíleně se mezi sebou hádali.
,,Sakra, jak se sem dostali?!"
,,Jak to mám vědět, někdo jim musel pomoct… ale nevadí… alespoň se pobavíme."
Hermiona na zádech cítila Severusům zrychlený tlukot srdce a horký dech za krkem. V duchu se modlila, aby ti dva už konečně prošli místností a zmizeli. A kdo je to napadl? Možná někdo z Řádu…
Vzdalující se kroky, vrzání dveří a cvaknutí. Díky bohu, oddychla si. Bezpečný stisk povolil, Severus zkontroloval situaci, naštěstí odešli a nikoho dalšího už neslyšeli. Beze slov ji chytl za ruku a táhl za sebou do dalších komnat, které byly naprosto totožné s těmi předchozími…
Když chtěli pokračovat dále, znovu se před dveřmi zarazili, ale nic nebylo slyšet, a tak Severus opatrně otevřel a prošli dál…
Spleť průchozích místností končila dlouhou chodbou, na jejímž konci byly prosklené vstupní dveře na terasu s výhledem do zahrady. Zrychlili krok… zbývalo pár metrů, když se z postraních dveří vyřítil další pár Smrtijedů. Jakmile spatřili Severuse a Hermionu, okamžitě zaútočili, ale Severus byl rychlejší. Strhl Hermionu na zem a vyslal kletby na Smrijedy.
,,Snape!" křičel jeden, který se úspěšně vyhnul první vlně paprsků.
,,Yaxley! Já ti říkal, že tě dostanu!" vykřikl Severus a jedním švihem se svezlo mrtvé tělo Smrtijeda na zem. Šokovaný kumpán zesílil protiútok…
,,Impedimenta! Crucio!"
Hermiona s úžasem sledovala svého profesora, jak s klidem odvrací všechny kletby, které na ně Smrtijed sešle.
,,Sectumsempra!" zamířil mu přímo na srdce. Smrtijed se sklátil k zemi, krev mu tekla proudem z tržné rány na hrudi, umíral…
,,Tady…" zakřičel z posledních sil.
Severus se rozhlédl po chodbě odkud přišli. Zděsil se, protože z dály byl slyšet přibližující se dupot několika lidí…
,,Alahomora!" odemkl dveře na terasu. Rychle zvedl Hermionu na nohy a neustále sledoval dění na vedlejší chodbě. Zatím nikoho neviděl, ale byl si jistý, že je to otázka pár vteřin…
,,Jděte! Já vás doženu. Musím je zdržet."
,,Ne!" vykřikla Hermiona a pevně ho chytila za ruku. V jeho očích se zaleskl strach, hluk boje se přibližoval…
,,Doženu vás." Řekl naléhavě.
,,Teď lžete!" vydechla a křečovitě sevřela jeho ramena. Díval se jí zblízka do očí a sledoval, jak jí ukápla slza. Bylo nutné, aby rychle zmizela… přes to ji pevně držel u sebe.
Cítila jeho dech na své tváři, neproniknutelný pohled černých očí a ústa tak blízko jejím…
,,Tudy!" ozval se křik z vedlejší chodby a Severus ji od sebe okamžitě odtrhl.
,,Utíkejte!!! Hermiono, běž!!!"
Bolestný pohled, poslední dotek… v rychlosti se otočila a utíkala pryč…
Ve stejný okamžik Severus přibouchl dveře a přichystal se k útoku. Poskytlo mu to pár vteřin, než se dveře rozletěly na kusy a dovnitř vtrhlo několik kouzelníků.
,,Ty!" zavrčel zlostně na prvního útočníka…
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK | E-mail | 27. srpna 2008 v 0:20 | Reagovat

Tak to je hustý!Ne já....čekala jsem všechno,ale tohle je vážně krásný.

Přímo nádherný,bylo doře,že jsem si počkala! :o)

To je...tak dojemný,až bych brečela.

Teď ještě,ale kdo je ten první útočník....mám dojem,že tuším kdo to bude! :oO

Hlavně pokračuj....nejlepší spisovatelko pod internetovým nebem! :oD

2 Arival Arival | E-mail | 27. srpna 2008 v 0:37 | Reagovat

Pevně věřím tvému úsudku, Kačul, a proto ti zakazuji to sem psát, kdo to bude... :-D pak mi to povíš, jestli sis to přeci jenom myslela :-D

3 KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK | E-mail | 27. srpna 2008 v 0:41 | Reagovat

O.K. vím,že kdybych to napsala,Sverus by po mě poslal pár kledeb. :oD

4 Káťa Káťa | Web | 27. srpna 2008 v 6:54 | Reagovat

Hezká kapitolka.

5 Babu Babu | Web | 27. srpna 2008 v 8:37 | Reagovat

Tak, už se můžu nadechnout? Já to vážně četla bez dechu. Skvělá část, úplnš mš pohltila. A taky jsem zvědavá, kdo to je, ale mám soukromý tip. :))

6 ell ell | 27. srpna 2008 v 9:24 | Reagovat

Já už nevím co k tomu psát, je to prostě paráda jako vždy:) A napínavé od začátku dokonce:)

7 Mia Mia | E-mail | 27. srpna 2008 v 10:47 | Reagovat

Ja som uplne zabudla zmurkat a mam uplne suche oci, bolo to neuveritelne, len verim tomu, ze to cele skonci happy endom a vsetci budu zit stastne az do smrti, ze ze ze ;o) ?

8 dzudzik dzudzik | 27. srpna 2008 v 13:26 | Reagovat

Mno super! Nemáme se proč zlobit. ;-)

9 sevca sevca | E-mail | 27. srpna 2008 v 13:30 | Reagovat

rychle rychle další pokračko please

10 Samantha Samantha | E-mail | Web | 27. srpna 2008 v 13:59 | Reagovat

Pane bože!!!! ...Ou....to bylo tak moc...krásný....*slzy na krajíčku, hrdlo sevřený*....že Sevi neumře?! Prosím, hlavně ho nenech umřít, to bych nezvládla....Jinak, jako vždy...naprosto překrásná kapitolka. Máš vážně dar! Těším se na další, hrozně moc!

11 Giner Giner | 27. srpna 2008 v 15:48 | Reagovat

Krásné:) fakt se ti to povedlo:)

12 KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK | E-mail | 27. srpna 2008 v 16:42 | Reagovat

Když jsi napsala ,,během zítřka ještě dopíšu"

Tak už byl 3 minuty dnešek,takže to dopíšeš běhěm dneška nebo zítřka?....I´m little sphere! :oD

13 ell ell | 27. srpna 2008 v 17:20 | Reagovat

Doufejme, že během dneška:D

14 bam bam | Web | 27. srpna 2008 v 19:22 | Reagovat

Ty jo tak to bylo super....jen doufám, že to všechno dobře dopadne......jestli ne tak to nevadí.....ale šťastné konce mám radši

15 Samantha Samantha | E-mail | Web | 27. srpna 2008 v 22:40 | Reagovat

Ahojky! Mám pro tebe takovej menší dáreček a ráda bych ti ho poslala, ptž ho neumím zmenšit a vložit do blogu=). Myslíš, že bys nám sem dala svůj mail bo ICQ? A nebo to pošli mě na mail...teda jestli to chceš XD

16 candy candy | 27. srpna 2008 v 22:58 | Reagovat

dobra kapitola. napinava, prekvapiva a s dovvrym dejom. som rada ze sa im nepodarilo len tak lahko ujst, ale na druhej strane dufam ze sevovi neublizis. som velmi zvedava na pokracovanie. ;)

17 wixie wixie | 27. srpna 2008 v 23:27 | Reagovat

zlobit se.? po tomhle.? vzdyt to snad ani nejde:-) krásná kapitola, která je dostatečně dlouhá, plná napětí, drama, výborných dialogů a skvělých popisů a v neposlední řadě nechybí ani romantika. Ja osobně se kláním, kapitola nádherná a přimlouvám se za Seva-neubliž mu (nebo aspoň ne moc) :-)

18 KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK | E-mail | 28. srpna 2008 v 0:11 | Reagovat

Já se taky za Severuse přimlouvám.

Dneska tu moc nebudu,za 7 hodin jedu nakupovat a pak půjdu zase nakupovat. :o)

Hrůza nakupování hadrů mě nebaví,radši bych si koupila knížku...třeba ,,Arival a její SS/HG příběhy"! :oD

19 Arival Arival | E-mail | 28. srpna 2008 v 2:37 | Reagovat

tak a teď popořadě :D

Sam: Křičím CHCI CHCI CHCI :) a můj mail je arivalpage@seznam.cz

bam: šťastný konec??? pár kapitol ještě bude, konec zatím neplánuji :)

candy a wixie: myslím, že Severusovi jsem ublížila už docela dost, ale možná vytáhnu nějaké ty staré rány...nechte se překvapit :)

20 KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK | E-mail | 28. srpna 2008 v 17:48 | Reagovat

Arival:Jupí jupí jou,ještě,že neplánuješ konec. :o)

To by mé psychycké  buňky nepřežili.

Staré rány?Ty jsi teda.....už se nemůžu dočkat! :oD

21 Polgara Polgara | Web | 28. srpna 2008 v 21:16 | Reagovat

No páni, já sem pád dni nemrknu a prošvihnu kapitolu. Jak psali ostatní přede mnou, je nádherná. A také mám takové menší tušení ohledně toho útočníka

22 Ellien Ellien | Web | 30. srpna 2008 v 21:14 | Reagovat

Pane jo.. naprosto dokonalé, plné emocí, temné, prostě vše, co má dokonalá povídka mít. Už se strašně těším na další kapitolu. Doufám ale, že k nám budeš milostivá. Přidáš ji brzo a nezemře můj hlavní hrdina ;o) Jinak velká velikánská pochvala a nadšení

23 sea sea | Web | 2. září 2008 v 9:07 | Reagovat

Moc hezký. :-)

Ale Snapea prosím nezabíjej, to radši Harryho...

24 Mika Mika | 25. září 2008 v 18:49 | Reagovat

Chtělo by to další kapitolku...:-( Prosííím...

25 flipping Caroline flipping Caroline | Web | 18. listopadu 2008 v 16:20 | Reagovat

takhle napínavou kapitolu jsem dlouho nečela-a teď nemyslím jen u téhle povídky, ale všeobecně. jak už tady bylo řečeno, četla jsem to jedním dechem.:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama