19. Kapitola

12. října 2008 v 18:47 |  ► Uvězněni
Tak jsem vás chtěla potěšit a pospíšila si s pokračováním. Navíc si jsem plně vědoma, jak zákeřně jsem to utla, takže vás nehodlám dále napínat amůžete se na to s radostí vrhnout a skritizovat! :)


Kapitola 19

Ačkoli se přemístili několik desítek kilometrů od Malfoyova sídla, tak i zde stále pršelo. Stromy poblíž domu se nebezpečně kymácely ze strany na stranu a železný plot kolem zahrady vydával nepříjemný skřípot. Bez problémů zrušil staré a opotřebované ochranné kouzlo a jen rozbahněná domovní cesta mu zabraňovala zrychlit krok. Konečně se dostal až ke dveřím starého domu… jeho domu.
Byl to malý, jednopatrový kamenný dům. Uprostřed jeho severní strany dominovaly černé dveře s masivním kovaným klepadlem. Napravo i nalevo od dveří bylo jedno okno s mřížovaným tabulkovým sklem. Okna v prvním patře byla zatažená tmavými závěsy a nebýt odrážejících se světel blesků by ani nikdo nepoznal, že tam jsou. Do černých tašek na střeše bubnoval déšť a polámané větve stromu se po nich skutálely do okapu a ucpaly tak odtok vody, která se kvůli tomu řítila z výšky střechy všudy směry na zem.
Pichlavý vítr zvedl popadané jehličí a s každým krokem Severus ucítil, jak se mu zabodávají svými drobnými hroty do noh. Přes Hermionu přehodil svůj plášť, ale i ten byl stejně tak mokrý, že pochyboval jestli ji tím nějak ochránil. Jedním tvrdým nárazem rozkopl hlavní dveře a vešel dovnitř. Do nosu ho praštil zatuchlý puch dávno neobývaného prostoru, stopy bot zanechávaly ve vrstvě prachu na podlaze přesný otisk jeho směru chůze. Když procházel dveřmi z chodby do knihovny, přes obličej se mu zamotala pavučina. Otravným gestem ji smetl na zem a rozhlédl se po místnosti. Chvíli trvalo, než si vybavil, jak přesně to tam vypadalo, tehdy před mnoho lety. S trpkostí zjistil, že se atmosféra pokoje, vybavení a rozestavění nábytku ani o milimetr nezměnily.
Kolem celého pokoje, kromě okna, byla vysoká regálová knihovna. Čítala na stovky výtisků knih různých žánrů, fascinujících informací a bylo tam i mnoho černých knih… těch nebezpečných, z kterých jako mladý četl až přespříliš. Na protější stěně od okna byl malý cihlový krb s dubovou římsou, na které stály dva svícny, znetvořené rozteklým voskem do tvarů nahánějících hrůzu. Nonverbálním kouzlem je zapálil a hned na to očima vyhledal pohovku uprostřed místnosti. Lakované nohy, zelený potah, vypadala nedotčeně, jako kdyby právě nad ní měl Čas slitování.
Opatrně Hermionu položil na záda a kriticky zhodnotil její zubožený stav. Byla promoklá až do morku kostí, z rány na čele jí tekl pramínek krve a její zmodralá ústa se klepala zimou. Nečekal už ani vteřinu, zapálil oheň v krbu a běžel do sklepa.
Když odemkl skříň, pečlivě zabezpečenou, krve by se v něm nedořezalo. Nejen, že zásob tam bylo po málu, ale většina flakónků označených štítky byly s prošlým datem spotřeby. Takže místo hojivých mastí, uklidňujících lektvarů a léčivých bylin to vše byly už jen prudce jedovaté směsy. Rozklepanými prsty se přehraboval mezi lahvičkami, nepříjemně o sebe cinkaly a on stále nenacházel ani jeden použitelný lektvar.
,,Ááááá!" svalil se na zem. Chytl se za levé předloktí a nemohl tomu uvěřit. I přes to, že mu Znamení zla vyřízli i s kusem masa, se spojení s Voldemortem nezbavil. Zatnul zuby, lehl si a ruku složil pod tělo, aby svým tlakem alespoň částečně umlčel vlnu bolesti přicházející v pravidelných intervalech. Tohle nebylo možné! Voldemort musel být skutečně rozčílený…
Pěstí uhodil do kamenné podlahy, se zbytky sil se zvedl, znovu pohlédl do poliček s lektvary. Odhrnul jejich přední řady stranou a shodil je na zem. Všechny se roztříštily, zvedla se od nich asi deseticentimetrová pára a pak se rozplynula. Některé tekutiny se smíchaly a začaly spolu reagovat. Praskání a bublání však Severus nevěnoval žádnou pozornost. Jeho zrak se upíral na zadní lahvičku se světle žlutým obsahem. Okamžitě popadl lektvar a běžel zpět k Hermioně. Ve dveřích do knihovny se však zastavil...
Zvedl lahvičku do úrovní očí, hladina lektvaru byla zatraceně nízko. Nerozmýšlel se, sevřel ji v pěst a přiklekl k pohovce. Pootevřel Hermioně ústa a vlil do nich všechen obsah flakónku, do poslední kapky… snad to bude stačit…
Přinesl si navlhčenou osušku a jemně ji setřel krev z obličeje. Prohlédl si tržnou ránu na čele, nebyla hluboká, ale nevypadalo to ani trochu hezky. Odhrnul ji vlasy dozadu a jeho ruka zůstala zcela automaticky položená na jejím temeni. Nevědomky přitom přivřel oči…
Vylekaně na něho shlíží s bezpečné vzdálenosti,
trpělivě ho poslouchá,
odpouští mu,
věří mu…
Stará se o něho,
drží ho za ruku,
prosí ho…
Šeptá: ,,Severusi…"
Usmívá se na něho,
objímá ho,
utíkají…
A pak ten pohled… slzy na krajíčku… skutečně měl pocit, že se o něho bála? Že bez něho nechtěla utéct?
Teď se její víčka klepala, zdál se jí sen. Nepochyboval, že spíše noční můra. K té se totiž dá to, co prožily, přirovnat, ale už jsou v bezpečí. Věřil, že tomu tak je…
Ačkoli už bylo v místnosti teplo díky plamenům v krbu, její tělo sebou mírně škubalo. Chytil ji za ruku a stiskl. Nerozuměl tomu, nerozuměl sobě…
Nechápal proč má o ni takový strach, nepoznával se. Možná, že když spolu strávili tolik času, musel si na ni zvyknout… sžít se s ní trochu jinak, než jak ve škole…
Proseděl tak celou noc…
Když se začalo rozednívat, jeho uvažování a jeho smysly se unavily, nedokázal už dále udržet pozornost a usnul…
***

,,Áá!" trhl hlavou, když se Hermiona probudila. Seděla vzpřímeně, zrychleně dýchala a cloumala jeho rameny…
,,Pane profesore! Pane, kde to jsme?" ptala se. Severus se musel ušklíbnout, možná by se i trochu usmál, ale to on nedělá. Co mu ale přišlo moc divné bylo, že se chtěl usmát… je v pořádku…
,,Jsme v domě mé matky a jsme tu v bezpečí." Potvrdil její nadějný pohled. Zvedl se na nohy (usnul opřený o kraj pohovky) a odstoupil pár kroků od Hermiony.
,,Ale jak, kdy?" kroutila hlavou a Severus si nemohl nepovšimnout, jak jí oči zvědavě přelítávají po knihovně.
,,To mi řekněte vy. Když jsem doběhl k fontáně, ležela jste tam v bezvědomí na zemi!" V tom okamžiku se Hermiona chytla za hlavu a nahmatala náplast na čele…
,,Ach… Moc pršelo, špatně jsem viděla a nohy se mi klouzaly v tom blátě… Myslím, že jsem upadla."
,,Upadla," přitakal Severus ,,a rovnou na kámen."
Usmála se na něho, když jí ruka opět sklouzla z čela na polštář. ,,Moc vám děkuji."
,,Nemáte zač, Hermiono."
Ticho… praskající oheň… hluboký pohled oříškových očí… a zase ten úsměv…
,,Hm… tak já… vám přinesu ještě jednu deku…" přerušil to vše stroze. Prudce se otočil a vyšel ven na chodbu. Nahoře v patře, kde byla koupelna a ložnice, našel starý svetr a deku. Nic luxusního, ale byl si jist, že ona tím nepohrdne.
Nepřekvapilo ho, že když se vrátil dolů, už neležela na pohovce, ale zkoumala celou místnost. Odkašlal si, aby ji nevylekal a dal vědět, že je zpět, a podal ji svetr s dekou.
,,Není to nic moc, ale myslím, že se určitě budete chtít převléct. Koupelna je v prvním patře…"
,,Pane, ale co se tam stalo? Řekněte." Skočila mu do řeči.
,,Vše vám řeknu, slibuji, ale počká to, nemyslíte?" zeptal se trpělivě.
,,Ano, jistě. Tak já se tedy ještě převléknu a půjdu si na chvíli lehnout, motá se mi trošku hlava…"
,,Vedlejší účinky prošlého lektvaru, který jste akutně potřebovala." Informoval.
,,Moc vám děkuji." Že jsi mě zachránil…
,,Už jste mi děkovala, Hermiono… Běžte si lehnout…" couval a právě v okamžiku, kdy za sebou chtěl zavřít dveře uslyšel tiché ,,Dobrou."
Vyšel v tichosti po schodech až do ložnice, zabouchl za sebou dveře a svezl se na zem. Neúprosná bolest v jeho ruce gradovala na maximum… Věděl, že ten lektvar potřeboval, ale i přesto si byl jist, že se rozhodl správně…
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK | E-mail | 12. října 2008 v 19:43 | Reagovat

Ježiš!To je krásný!Nejkrásnější kapitola...zatím...jakou jsem v Uvězněných četla!

Jsi dobrá!Je to nádherný,mám slzy na krajíčku...protože tomuhle se říká romantika realistů!

Boží!Prostě....nemám slov!

2 KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK | E-mail | 12. října 2008 v 19:47 | Reagovat

Poslala jsem ti next kapču! :oD

3 candy candy | 12. října 2008 v 23:38 | Reagovat

wow... tak tuto si mi seva a hermi vratila dvojnasobne. oh to jeho gesto bolo krasne romanticke a ja milujem romantiku. ;) uzasne. mile od neho. myslim ze toto je prvy krat co som sa stretla s tym ze dokonaly majster elixirov by nemal zasobu vsetkych moznych elixirov v dome aj ked v nom celu vecnost nebol... to je super. krasna myslienka. ale musim ti vytknut jednu vec... tak dvere musel rozkopnut bo drzal hermi ale ked sa zamotal do pavuciny nerobilo mu problem dat ju prec? sradna... som ja ale hnusna co? ale to bol taky maly detailicek. ;)

4 Vendik Vendik | 12. října 2008 v 23:58 | Reagovat

severus je gentleman :D se nezda chlapec :D

5 KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK | E-mail | 13. října 2008 v 9:50 | Reagovat

Ari...a všichni ostatní,přihlásila jsem se na jednom webu do ,,soukromých hodin lektvarů" myslím,že by to někoho z vás mohlo zajímat...a že byste se přihlásili taky!Dyž tak Web: http://uceni-lektvary.osoba.cz/

6 ell ell | 13. října 2008 v 16:18 | Reagovat

KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK:Pokud mluvím za sebe, tak to nemá smysl když je nevyučuje Severus, byť jen ve své virtuální podobě:D

7 Arival Arival | 13. října 2008 v 17:24 | Reagovat

candy: ano moc dobře vím, že je to nelogické, ale ta představa, že ty dveře rozkopne... prostě jsem to tam chtěla mít :-D myslím, že si rozumíme, co na tom jakože všichni vidíme, že? :-D... no a pavučina... ten dům je vážně hnusný!!! Nesnáším, když je Severus v povídkách vlastníkem nějakýho mega paláce!!! To vážně ne... a jak nakonec dal tu pavučinu pryč? :-D Já třeba začnu děsně prskat, když se mi to stane... Snad pak nebyla Hermiona moc poslintaná:-D  

děkuji za komentíky... ahoj!!!!

8 wixie wixie | 13. října 2008 v 17:41 | Reagovat

tak ke komentu jsem se dostala az ted:-D tak tedy. o prestavce ve skole se jen tak mimochodem připojím mobilem na net a co nevidím... nova a jeste tak skvela kapitola;-) , ale bohuzel jsem si nevšimla, ze zazvonilo a naše drahá profesorka mela tolik drzosti, ze me naprosto sprostě vyrušila ze čtení, vynadala mi a jeste si snad myslela, ze budu dávat pozor:-D:-D to ale fakt nešlo, myšlenkami jsem byla úplně nejde jinde...kde asi, ze.?:-D diky za úžasný, i kdyz přerušovaný zážitek:-D

9 dzudzik dzudzik | 13. října 2008 v 18:28 | Reagovat

Mno tak tohle byla velmi povedená kapitola.

10 Arival Arival | 13. října 2008 v 18:30 | Reagovat

Teda, ani nevíš, jak mě potěšilo, že vyrušuješ kvůli mě ve škole... já jsem dneska strašně naštvaná - kvůli učení, podrazáckým učitelům, blbým náhodám ( z 27 lidí musela tasnout zrovna mě...) těžkým písemkám... a zítra to bude ještě horší. navíc jsem ani nezaregistrovala, že bych měla nějaký víkend, všechno tak rychle uteklo a nic z toho... únava únava únava... vážně se mi zítra do tý školy chce když můžu stoprocentně říct, že zítra dostanu pětku z písemky, kterou jsem "napsala" minulý týden... chemie! nehorázně stupidní imbecilní předmět!!!!

doufám, že se vám daří.... alespoň lépe... moc si to zasloužíte...

11 Yevsithan Yevsithan | Web | 13. října 2008 v 20:04 | Reagovat

Nepodlehej splínům,že se Ti škola zrovna nedaří- máš evidentně talent a to je víc než všichni kantoři!

12 Samantha Samantha | E-mail | Web | 13. října 2008 v 21:58 | Reagovat

Páni, další kapitolka mě mocka potěšila! =) Nic si z toho nedělej, já tedka na gymplu taky perlim XD

13 Polgara Polgara | Web | 14. října 2008 v 16:08 | Reagovat

Teda, vím že je v té kapitole pár věcí, které se k Sevíkovi nehodí, ale je to napsané tak, ež to čtenář po chvíli začne ignorovat. Prostě píšeš krásně

14 Arival Arival | 14. října 2008 v 18:47 | Reagovat

Yevsithan: :-D Tak tvému komentáři podlehnu moc ráda... děkuji...

Ahoj Sam! Naštěstí, když bude po všem, se těm známkám vysměju a život půjde dál... akorát se to chce z toho včas vyhrabat...

Polgara: Mohla by jsi mi prosím napsat, které "chyby" bys mi vytkla? :) Moc ráda bych to do příště zlepšila... prosím... (mám malou představu, protože má fantazie trošku ulítla, ale projistotu... ) děkuji

15 Babu Babu | Web | 14. října 2008 v 20:05 | Reagovat

Mám jednu jedinou výtku - do příště nenadávat chemii, předmětu, jenž zbožňuju. ;))

Kapitoly obě dvě moc krásné, zvedly ještě více moji senzační náladu. :))

16 Polgara Polgara | Web | 14. října 2008 v 20:11 | Reagovat

Já sem měla na mylsi povahu anšeho nepřístupného profesora lektvarů, že by se takhle nechoval, ale od toho je ff, aby se v něm popustila fantazie...propříště už radši mlčím

17 Polgara Polgara | Web | 14. října 2008 v 20:12 | Reagovat

a omlouvám se za překlepy

18 Arival Arival | 14. října 2008 v 20:56 | Reagovat

Babu i všechny ostatní:

Tak jsem z té písemky nakonec dostala 4/5 !!!! :-D  A bohužel si jsem jistá, že v chemii na tom nikdy lépe nebudu :(    Babu, moc mě neštvi nebo mi budeš muset dávat doučování!!!!

Polgara: Moc díky, pokusím se trošku vrátit k jeho sarkasmu, ironii... no uvidím, jak mi to půjde a kdyby ne, tak to bude přesně jak říkáš... fanfiction :)  taková malá zadní vrátka...

19 Babu Babu | Web | 15. října 2008 v 15:00 | Reagovat

Fajn, tak kdy se Ti to hodí? :)) Už jsem pár lidí doučovala a celkem mě to i bavilo. XD btw. 4/5 je krásná známka. XD Mno, dobře, teď už vážně - do příště to určo spravíš. ;))

20 Arival Arival | 15. října 2008 v 18:58 | Reagovat

Babu: Viď, třeba hned zítra mám "šanci, že mě tasne... Nemám čas, sotva se připravím na dva předměty a udělám laborky... ale když tak nastuduj si dopředu téma: acidobazické vlastnosti aromatických aminů, diazotace a akopulace... předem děkuji :-D

21 Babu Babu | Web | 16. října 2008 v 18:38 | Reagovat

A jsem v lese. Toto budeme brát teprve letos...Do které třídy vlastně chodíš???

22 Arival Arival | 16. října 2008 v 20:08 | Reagovat

Do prokletého třetího ročníku :) Bezmocný čekatel na státní maturitu... Být v Bradavicích tak končím... to by byla nádhera!!! ;)

23 KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK | E-mail | 16. října 2008 v 23:25 | Reagovat

Ari...nejspíše jsem ti poslala další kapču. :oD

24 KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK | E-mail | 18. října 2008 v 13:08 | Reagovat

A ještě jednu!

25 KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK | E-mail | 19. října 2008 v 0:23 | Reagovat

Do čtveřice všeho dobrého...poslala jsem ještě jednu! :oD

26 Babu Babu | Web | 19. října 2008 v 12:03 | Reagovat

Aha, tak já jsem o rok níže. :)) Začíná mi to dávat smysl... XD

27 Salem Salem | Web | 22. října 2008 v 21:37 | Reagovat

hoj, Arival..pokračuju s psaním Ironie..Snapeova nelibost:-)

28 Veru Veru | 28. října 2008 v 13:05 | Reagovat

Fakt povedená povídka chtělo by to dlaší kapču

29 RevanRooterod RevanRooterod | 30. října 2008 v 20:48 | Reagovat

Pekne,vyborne,skvele;-) Uz se tesim na pokracko;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama