21. Kapitola

8. listopadu 2008 v 19:22 |  ► Uvězněni
Pokračování je tu. Myslím, že kapitola patří mezi ty nejdelší. A ještě vás chci předem upozornit... Snažila jsem se, ale Severus už je bohužel tak trochu mimo svůj charakter. Přepisovala jsem to snad pětkrát a pořád to není ono. Jestli se to dá číst mi můžete říct jenom vy... :) I přesto, příjemné čtení...

Kapitola 21

Spal strašně dlouho, když se probudil, mohl s klidem říct, že dohnal veškerý svůj spánkový deficit, ale odpočatý nebyl ani zdaleka. Převalil se na posteli. Ruku nechal nataženou podél těla. Bylo to zlé, ale veškeré myšlenky na zanícené jizvy a pulsující bolest v levém předloktí nebo spíše v tom co mu z něj zbylo, chtěl dnes nechat tady… v ložnici.
Posadil se na kraj postele a hlavu svěsil mezi ramena. Jeho nálada při vzpomínce na včerejší večer rapidně klesla. Nadával si do hlupáků, jak jej mohlo nenapadnou zamknout se v koupelně!
Chystal se napustit si vanu, ale když se natáhl ke kohoutkům přes její okraj, projela mu v ruce ostrá křeč, nevydržel její tlak a svalil se na podlahu a pak… vtrhla tam ona! Jaká ironie osudu! Slyšel, jak okamžitě zabouchla dveře a zmizela. Až po chvíli, kdy si byl jist, že sbíhá velkou rychlostí schodiště, se odvážil zhodnotit celou situaci a ta nebyla rozhodně valná. Seděl tam jako na porážce.. s hnusně vypadající rukou zmoženě opřenou o kolena, musel to být vážně šokující pohled. Severus Snape na konci svých sil!

A ona? Jaký zájem předstírala, že prý se mu na tu ruku podívá, že ji ošetří! Pche! A čím asi? Dům byl vybrakovaný od sklepa na půdu…

Umlčel ji teprve až když jí pověděl o jejích přátelích. S otevřenou pusou kývala hlavou ze strany na stranu, že to bylo nemožné, aby se tam dostali. Přesvědčil ji, že je tam jistě viděl, že bojovali…

A pak se ho zeptala:

,,A šli pro mě, pane, hledali mě?" ukápla ji slza dojetím…

Seděla naproti němu, v jeho starém svetru, který ji byl až příliš dlouhý. Trvalo dlouho než odpověděl, porozhlédl se po prázdné kuchyni a jeho zrak ulpěl na dveřích do tiché tmavé chodby…

Nemohl uvěřit, že to řekl, ale chtěl dosáhnout svého, takový on prostě byl. Přešel kolem postele a ze skříně vytáhl starý hábit. S opatrností tak, aby se ani kouskem látky nedotkl kůže na levé předloktí si jej oblékl…

,,Nemyslím, že Potter s Řádem vůbec věděli, že vás Malfoyovi drží." Zalhal…

Sešel schody a potichu prošel kolem zavřené knihovny, kde spala Hermiona. Nechtěl ji budit. Včera večer ji to trochu sebralo. Házela do sebe jednu kávu za druhou a svěřila se mu, že ji pije poprvé. Pro sebe vytáhl láhev staré lihoviny, které stála zaprášená ve vrchní skříňce. S každým douškem udusil nutkání uříznout si ruku a pokaždé, kdy se mu v hrdle rozlila ostrá chuť čiré tekutiny, si uvědomoval, jakou příjemnou společnicí slečna Grangerová je.
,,Ta knihovna je nádherná." zhodnotila svoji současnou ložnici. ,,A těch knih!"

,,Nechcete mi tím snad naznačit, že jediné po čem teď toužíte je číst si či dokonce opět začít studovat?!" zeptal se ironicky a upil ze své skleničky.

,,Máte něco proti studiu, pane profesore?" ohradila se.

,,Už dávno se nehodí, abyste mě oslovovala profesorem, slečno Grangerová." Vyhnul se řečnímu souboji, který by jistě za těchto okolností, dolil si skleničku, s jistotou prohrál…

,,Jak chcete, …pane…"
pokrčila rameny.

,,Ech," nepohodlně si poposedl na židli ,,Nechci si připadat, jako kdybych vás tu držel násilím. Pane mi rozhodně neříkejte." Hermiona se ušklíbla. Vrhl po ní nepříjemný pohled, ale hned poté se zase věnoval své poloprázdné skleničce.

,,Ale potom tedy…"

,,Severus Snape" skočil ji do řeči a natáhl k ní přes stůl pravou ruku. Hermiona mu věnovala přehnaně překvapený pohled, ale vzápětí nabídku přijala. Stiskl její drobnou ruku a nemohl si nevšimnout, jak nervózní v tu chvíli byla…

Když ji pustil, Hermiona nevěděla, kam s očima. Bylo ji příjemně, seděla tu se svým profesorem, ne profesorem, se Severusem a v klidu si povídali. V duchu ji ale pohled na něho moc bolel. Stále si všímala opatrných pohybů s levou rukou, napnutých svalů v obličeji…

,,Takže Harry byl s Řádem na Malfoy Manor." Sklonila hlavu a myšlenkami byla zpět v Doupěti u svých přátel…

,,Jak jsem říkal, nedržím vás tady násilím." Odpověděl ji na to Snape zatřeným hlasem. Prudce k němu zvedla hlavu v okamžiku, kdy jeho židle zavrzala a on odešel z místnosti…

Nahlédla do té tmy na chodbě, ale už ho neviděla, ani ho neslyšela…


Prohledal kuchyni, snažil se najít něco k snídani, ale nic už zde nebylo. Zbývalo tu pár lžiček kávy a taky našel tvrdý alkohol schovaný pod schody, ale ten neshledal k snídani příliš vhodným. Podíval se z okna, stále hustě pršelo…
Řekl sice Hermioně, že zde jsou v bezpečí. Spoléhal na to, že o tomto domě nikdo ze Smrtijedů neví, ani Voldemort. Bydlel zde ze svými rodiči krátce. Nastoupil do Bradavic a vracel se pouze o prázdninách… studoval… četl knihy v knihovně… knihy o černé magii…
Po škole si našel vlastní byt, ten na Tkalcovské ulici, potřeboval místo, kde se skryje, kde skryje své Znamení zla…
Přesto všechno ho pohled na prázdnou krajinu kolem domu zneklidňoval. Pořád si byl pevně vědom, že po nich Smrtijedi jdou… Útěkem nic nevyřešil…
Připravil dvě kávy a vyhodil prázdnou nádobu do koše. Od šálků se kouřilo a závěsné hodiny nad kuchyňskou linkou odbyli 11. hodinu ranní. Netrpělivě zasunul židli zpátky pod stůl…
,,Ženská zatracená!" zaklel. Hned na to stál před dveřmi od knihovny a hlasitě na ně zabušil pěstí. Čekal sotva pár vteřin a zabušil znovu. Nikdo se nezval…
,,Grangerová!" zařval. Nic...
Po chvíli usoudil, že připravenou kávu nebude nikomu vnucovat a odešel zpátky do kuchyně. Seděl tam sám s panujícím tichem, které občas přerušil silným prásknutím hrnku do stolu, když ho pokládal.
Hodiny ukazovaly tři čtvrtě na dvanáct a káva, kterou skoro dopil, byla již studená. Ztratil tak jediné teplo v místnosti a jeho nálada spadla na bod mrazu. Vraždícím pohledem sledoval plný šálek slečny - věčněspící - Grangerové a prázdnou židli naproti němu.
Veškerá jeho zdvořilá trpělivost byle tutam a zabušil na dveře o trochu rázněji než předtím. Uchopil za kliku a překvapeně zjistil, že není zamčeno. Otevřel si, je to přeci jenom jeho dům…
V místnosti byl příjemné teplo, oheň v krbu plál a spokojeně praskal. Na lakované pohovce uprostřed místnosti ale nikdo neležel. Deka byla zmuchlaná a polštář proleželý, na stolku vedle pohovky ležela otevřená kniha…
Očima přelétl všechny kouty prázdné místnosti. Vzal knížku do ruky a podíval se, co si Hermiona četla. Byl to starý výtisk Bradavických dějin, záložkou měla označenou stránku o Mírové smlouvě mezi skřety a kouzelníky, které se měla podepsat na škole, ale nikdy k tomu nedošlo. Skřeti na poslední chvíli zjistili, že jim kouzelníci ukradli vzácný artefakt nevyčíslitelné hodnoty a ukryli jej přímo na hradě před mnoha lety. Mluvilo se o něm jako o Havraspárském tajemství. O jaký předmět se jednalo se ale nikdo nikdy nic nedozvěděl…
Zprvu nechápal, proč si četla zrovna o tomhle, ale pak ho to trklo. Viteály! Na Malfoy Manor mu říkala, že hledají nějaký předmět, do kterého by Voldemort ukryl část svojí duše a také, že by měl mít něco společného s Helenou s Havraspáru. Bylo to šílené, jestli si myslela, že to spolu nějak souvisí…
Nechal tedy být knihu knihou a vyšel schody do patra, zaklepal na dveře koupelny. Nechápal, jak si nemohl nevšimnout si, že vyšla z knihovny. Byl tak zabraný do svého šálku kávy, že prostě nevnímal nic jiného?
Zaklepal znovu, ale opět se nikdo nezval!
,,Grangerová, to jste vážně tak hluchá?!" zařval na dveře. Po další vteřině ticha zatnul pěsti, aby dal svému vzteku čas ustoupit a potom otevřel. Koupelna byla prázdná, vana suchá a nikde ani zmínka, že by ji někdo dnes použil…
Na čele se mu objevila menší vráska… sešel schody dolů, opět nahlédl do knihovny, ale nic… vrátil se do kuchyně, ale ani zde nikdo nebyl… vráska na jeho čele byla čím dál tím víc hlubší a jeho výraz méně vzteklý… měl strach?
Chvíli stál zamlkle na místě uprostřed chodby, dával si dohromady všechny informace, netušil, co se stalo, kde by mohla být a s nelibostí zjišťoval, že ho to neskutečně vytáčí…
A pak to uviděl. Malý lísteček připíchnutý na hlavních dveřích. Vytrhlo ho a okamžitě poznal Hermionino písmo…
Takhle to dál nejde, Severusi… H


Zprvu nechápavě zíral na význam těch slov. Co sakra takhle dál nejde? Severusi? Ano, pak si hned vzpomněl, když ji v mírně opilém stavu nabídl tykání, ale pořád nechápal proč…
Takže byla pryč…
Našla, co potřebovala a zmizela beze slova. Zrak mu padl na tlustou knihu Dějin školy čar a kouzel v Bradavicích…
Už si ani nevybavoval, že si sedl na pohovku před krb a přivolal si k sobě všechny láhve s alkoholem z kuchyně. Po několika hodinách byla většina z nich prázdná a on se sesul na koberec s lahví skřítčího vína v ruce…
Po několika hodinách přemýšlení o TÉ slečně Grangerové jakoby přicházel o zbytek rozumu, vzteky hodil flašku do ohně. Hned na to plameny v krbu zajiskřily a ožehly horní římsu. Do místnosti stoupl černý dým, který se těsně u stropu rozplynul…
Před krbem se teď povalovaly střepy z rozmlácené láhve, nevědomky se pro jeden z nich natáhl a přiložil si jej ke zraněné ruce…
Jak hned zjistil, jeho hrana nebyla vůbec ostrá a nedosáhl účinku, po kterém tolik toužil…
S trpkostí v hlase vyslovil to, o čem již dobrých šest hodin přemýšlel…
,,Jsi hlupák. Řekneš jí, že ji její přátelé hledají a pak se divíš, když za nimi okamžitě běží… Accio whisky!" přilétla mu do ruky plná láhev…
Cítil, že jeho žaludek další alkohol urgentně odmítá, ale bylo mu to jedno. Hůře se snad ani cítit nemohl…
,,Nedržím vás tu násilím" hučela mu v hlavě jeho vlastní slova. Dal jí tím snad podmět, aby vypadla za Potterem? Ne, tak to rozhodně nemyslel...
Zvykl si, že byl… sám… Vždy to tak bylo, ale celá tahle komplikovaná situace byla ze všeho nejhorší. Brumbál ho držel ve škole, protože ani nikam jinam jít nemohl a navíc… špeh byl pro Brumbála tak výhodný…
První roky to bral jako trest za mladistvé chyby, zvykl si, že v Řádu na něho všichni shlíží jako na Smrtijeda, který ze strachu prosil Brumbála o pomoc… potom už byl pouhý zabiják, ten, o kterém se nemluví… Zbraň Fénixova řádu, kterou použijí, když jde do tuhého…
A když se ten fracek Potter objevil v Bradavicích, byla to jen další záminka, proč i nadále pracovat jako špeh pro Brumbála… Nebylo cesty zpět, nebyla ani žádná cesta kupředu…
Možná, postupem času, by mohl říct, že se stal Brumbál jeho jediným přítelem. Ale copak se přátelé zabíjejí? Copak přítel po příteli může chtít, aby pro něho vraždil?
Lokl si whisky a pokusil se zaostřit zrak do plamenů. Hlava se mu motala, v hrdle ho pálila těžká chuť alkoholu a svaly ho neposlouchaly. Do okna bušil déšť a praskání ohně občas přerušilo hřmění vytrvalé bouřky. Vyhrnul si rukávy od košile a přiložil levou ruku k pravé, aby je porovnal. Do levé ruky mu neproudila krev tak, jak by měla. Byla bělostně mrtvá a místa po vyříznutí svalů byla zčernalá…
Dopil láhev whisky až do dna... Bolest už necítil žádnou… smysly mu otupěly…
Hlavní dveře práskly a do chodby vnikl chladný vzduch. Osoba zahalená v dlouhém plášti a s nataženou kapucí přes hlavu po sobě zanechávala mokré stopy…
Pootevřela dveře do knihovny, oněměna zůstala stát na prahu s těžkou přeplněnou taškou v náručí…
Okamžitě ji pustila a vrhla se na kolena před Severuse. Táhl z něho silný alkohol a ze skelných očí nevyčetla žádný výraz. Nechápavě přelétla zrakem přes prázdné láhve až po střepy válející se kolem něho.
,,Severusi?" zašeptala…
Zvedl hlavu a uviděl dvě oříškově hnědé oči, jak ho se strachem pozorují z minimální vzdálenosti. Vrátila se…
Pomalu zvedl pravou ruku… nemohl tomu uvěřit… stáhl jí kapuci na ramena a přejel jí dlaní po tváři…
,,Jsi promoklá." řekl. Palcem setřel kapičky sladké vody z její tváře. Hermiona se pousmála a přitiskla jeho ruku, která jí teď hladila po spáncích. Nevědomky přivřela oči….
,,Venku prší." zkonstatovala nepříliš chytře. Utápěla se v jeho spalujícím pohledu, ale i přesto si byla vědoma, že něco není v pořídku. Pohledem sklouzla na jeho levé předloktí a okamžitě se zvedla pro tašku, kterou přinesla. Z vrchu vyházela hromadu všelijakého jídla a nakonec opatrně vytáhla krabičku, která při pohybu zacinkala…
Byly v ní všelijaké flakónky s lektvary, všechny je otevřela a začala je lít Severusovi na ránu, poslední mu přiložila k ústům…
,,Vypijte to." Přikázala mu silným hlasem, protože si nebyla jista, jestli ji vůbec vnímá. Když vypil celý obsah flakónku, oddychla si…
,,Proč jsi odešla?" zachraptěl. Oči měl zavřené a svaly v obličeji ve světle ohně vypadaly uvolněně. Byla si jistá, že se mu udělalo mnohem lépe…
,,Takhle to dál nešlo, musela jsem něco udělat. Ta ruka by vás zabila!"
,,Co říkal - Potter - ?" jeho jméno vyprskl. Hlavu se mu zhoupla z jedné strany na druhou. Měl dost vypito…
Hermiona jeho poslední otázku vůbec nechápala. Proč mluví o Harrym? Podepřelo ho a opatrně položila na koberec. Poklidila nepořádek na zemi a přikryla ho dekou. Neměla dost sil, aby ho dopravila až na pohovku a on, ve svém stavu, by to jistě nezvládl také…
Okamžitě usnul. Chvíli se na něho jen tak dívala a potom šla připravit něco k jídlu, měla šílený hlad…
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Babu Babu | Web | 8. listopadu 2008 v 19:42 | Reagovat

Možná malinko OOC byl, ale není povídky, kde by nebyl a tady to jedině zahřeje na duši. ;)

Bolest… necítil žádnou… mysli mu otupěly… Já jenom, že mě to zarazilo, nějak nevím, co tím chtěl autor říci. O:)

Ale jinak krásná kapitola, víc takových krásných a fajně dlouhých. ;)

2 Samantha Samantha | E-mail | Web | 8. listopadu 2008 v 19:58 | Reagovat

Já teda tleskám, mě se Severus líbí v týhle fázi, když si začíná uvědomovat, že ONA mu schází...moc moc líbí. Děkuju za zpříjemnění večera=)

3 Arival Arival | 8. listopadu 2008 v 20:10 | Reagovat

Babu, děkuji za upozornění, už jsem to opravila... byla to blbost :-D

Severus se prostě musí změnit, jinak to nejde... :-D

Sam, děkuji...

4 candy candy | 9. listopadu 2008 v 0:29 | Reagovat

Ale neblazni z OOC. bolo to super...bol ovela menej ooc ako v inych skvelych poviedkach a mam dokonca pocit ze teraz uz ooc nie je nic. Bola to skvela kapitola a bola si uzasne kruta k sevovi. Chudacik moj malisky ako sa zrutil ked ho tam nechala len s papierikom. malinky...tesim sa na pokracovanie.

5 ell ell | 9. listopadu 2008 v 10:31 | Reagovat

Jůůůů další kapča...z některých věcí mám opravdu dětinskou radost:D

Nejvíc se mi líbil moment, kdy si Severus přečetl ten lísteček od Hermi...v první chvíli mě napadlo, že šla hledat viteály...jak jsem se mýlila! Ona si jde na nákup:D

To bylo vážně skvělé:)

6 KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK | E-mail | 9. listopadu 2008 v 11:07 | Reagovat

To bylo...NÁDHERNÝ!!! :oD

7 wixie wixie | 9. listopadu 2008 v 13:24 | Reagovat

to bylo úžasný:-D a co se týče ooc...nejak ho změnit musis, ale tohle mi ooc fakt moc nepřijde. je to krásně napsaný.

8 Veru Veru | 9. listopadu 2008 v 14:38 | Reagovat

Hezká kapča taková romantická. Fakt pěkné

9 Polgara Polgara | Web | 9. listopadu 2008 v 15:18 | Reagovat

Mně se kapitola líbila, a to že jaksi vybočuješ se Severusovým charakterem, no a co, hůavní je že se tvoje povídka dá číst a není to žádná kravina, takže netrpělivě čekám na další kapitolu

10 Zrzka Zrzka | 9. listopadu 2008 v 22:41 | Reagovat

Moc OOc to nebylo... ostatně Rowla nikdy neuváděla, co se Severusovi táhlo hlavou... a pokus o uříznutí ruky mi k němu sedí... rozhodně by bylo horší, kdyby brečel jak malej kluk... bylo to krásný a já se těším na další kapitoku... píšeš poutavě...

11 KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK | E-mail | 10. listopadu 2008 v 2:53 | Reagovat

Poslala jsem ti pokráčko ,,Kiss Me!" :oD

12 Zala Zala | 13. listopadu 2008 v 22:02 | Reagovat

Nádherná kapča už se nemůžu dočkat další!!!!!!!!!!

13 KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK | E-mail | 14. listopadu 2008 v 23:26 | Reagovat

Tož další kapitola na tvém mailu!

A  ty bys taky měla pokračovat!

14 Susan Susan | Web | 16. listopadu 2008 v 23:10 | Reagovat

nádherná povídka ...

15 KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK | E-mail | 18. listopadu 2008 v 20:35 | Reagovat

Tak hádej proč zas píšu!? :oD

Pokud nevíš odpověď je na tvém mailu!

16 Zala Zala | 19. listopadu 2008 v 21:38 | Reagovat

ježiš kdy ž bude další kapča.....nemučte mě tak!!!!!!!!

17 Zrzka Zrzka | 23. listopadu 2008 v 6:53 | Reagovat

Co se děje, Arival? Kdepak se nám to seklo? My tu trpíme, tak dej aspoň vedět, jak to časově vidíš... díkes

18 ell ell | 23. listopadu 2008 v 21:52 | Reagovat

Trošku nám to tu stojí, tak jenom pro zkrácení dlouhé chvíle...už jste viděli ofiko trailer k HBP?

Kdyžtak tady:

http://www.traileraddict.com/trailer/harry-potter-and-half-blood-prince/trailer-b

To jsem se zas měla k čemu dostat, už teď si kvůli čekání na šestku málem rvu vlasy:D

19 Marťa Marťa | Web | 2. prosince 2008 v 16:27 | Reagovat

jůůů.. supeeer

20 Beltrix Beltrix | Web | 27. února 2009 v 21:30 | Reagovat

Tak tohle se mi moc líbí. Zajímavá zápletka. Severus mi nepřijde OOC, i když samozřejmě v knihách J.K.Rowlingov ho známe především ze školy, kde si rozhodně servítky nebere. přesto se mi tato povídka líbí a jediné co bych vytkle je, že už tu není dlouho pokráčko.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama