Kapitola první

29. prosince 2008 v 21:23 |  ► Poslední trest
Ukončit to
Porozhlédl se po své laboratoři, která byla jako vždy perfektně uklizená. Všechny skleničky, flakónky a dózy byly pečlivě srovnané do řad podle účinků, všechny knihy byly uloženy v knihovně abecedně podle jmen jejich autorů, kotlíky ležely bez ladu a skladu ve spodních policích velké masivní skříně. Ačkoli vše vypadalo, že je o to dobře postaráno, nebylo tomu tak. Už celý rok se těch věcí Severus ani nedotkl.

Přešel ke svému pracovnímu stolu, unaveně se sesul na židli a protřel si spánky. Nebyl unavený z přepracování, na jeho stole neležel ani jeden zadaný domácí úkol, žádné sáhodlouhé eseje k opravení a kalamáře už byly dávno vyschlé. Už dlouho nepracoval. Vypadal o mnoho let starší, jakoby nad něčím moc dlouho přemýšlel. Na tváři měl více vrásek než kdykoli předtím, jeho oči byly zarudlé, ale nikdy by nepřiznal, že plakal.
Roztřesenýma rukama zapátral v hluboké kapse, v jedné z mnoha jeho rozložitého pláště. Když vytáhl malý stříbrný klíček, jeho prsty vypověděly služby. V rozlehlém sklepení se drobné cinknutí kovu o stolní desku rozneslo ozvěnou do tmy a ztratilo se v dáli. Znovu klíček zvedl a pečlivě si jej prohlížel, prsty se mu opět roztřásly, ale tentokrát jej neupustil, stiskl ho v dlani a přiložil k ústům. Jen na malý okamžik přivřel oči, potom odemkl spodní zásuvku u stolu, chvíli se přehraboval mezi starými brky a až úplně ze dna vytáhl malý zažloutlý kousek pergamenu. Držel ho jako svůj největší poklad. Byl to jeho největší poklad. Nic jiného mu nezbylo.
Jemně přejel špičkou prstu po písmenech úhledně srovnaných do roviny. Znovu a znovu si četl těch pár slov, díky kterým se nepřestal proklínat. Jeho dech se zrychlil a prohloubil. Už nevydržel ten tlak kolem sebe. Všichni jsou šťastní, protože válka skončila, ale on bojoval stále - sám se sebou a rozhodl se to ukončit. Hned teď.
Uložil si malý vzkaz do náprsní kapsy, zhasl všechny svíce v komnatách a zamkl za sebou dveře. Šel pomalým dlouhým krokem. Byl vděčný, že zatím nikoho nepotkal. Pravou rukou si tiskl papírek na srdce, aby cítil, že tam stále je. Bylo to zbytečné, věděl, že odtamtud by nevypadl, ale potřeboval ujištění, že je stále s ním.
Jak procházel dlouhými chodbami, pochodně po stranách se rozhořívaly a jakmile kolem nich prošel zase zhasly. Potřeboval, chtěl, aby to měl už za sebou a zrychlil. Dupot se tlumeně odrážel ode zdí. Bradavický hrad spal a všichni jeho obyvatelé také. Teď už přímo utíkal. S takovou rychlostí, jakoby ho poháněla nějaká neviditelná vnitřní síla. Začalo se mu těžce dýchat. A když vyběhl poslední schody do astronomické věže, opustil ho i ten malý zbytek vůle. Otevřel dveře a nedechl se chladného nočního vzduchu. Udělat těch pár posledních kroků se zdálo zhola nemožné. Chtěl, aby to bylo tady. TADY, kde to vše začalo a potřeboval, aby to bylo hned. Opřel se o cimbuří, ale v rukou už neměl žádnou sílu. Za chvíli i jeho nohy poklesly a on se svalil na ledovou zem. Měl vztek, byl zoufalý. Měl pocit, že jediný důvod, proč je ještě naživu je, aby mohl cítit spalující smutek, který ho užíral zevnitř. Bylo mu ze sebe špatně a už to nehodlal dál prodlužovat. Vstal, stoupl si na okraj a skočil.

* Člověk má v srdci místa, o nichž mnohdy nemá ani potuchy. *
* Teprve až se zaplní bolestí, doví se o jejich existenci. *
"Léon Bloy"

PS: Pokud tu budou do hodiny alespoň 3 komentáře, okamžitě přidám druhou kapitolu ;)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Clare Clare | 29. prosince 2008 v 21:39 | Reagovat

hej tak to mě teda dostalo... už vím, jak jsi myslela to, že jsi si pohrála s chronologií... co k povídce, tak máme tu zatím jednu kapitolu a podle ní to vypadá zajmavě... nastoleno tolik otázek,  na které snad brzo dostaneme odpověď :-) bylo pěkně a procítěně napsáno, jen tak dál... jo a co se stalo s Uvězněnými?????

2 Samantha Samantha | E-mail | Web | 29. prosince 2008 v 21:49 | Reagovat

Juu, lidi, pišteee! á ci další, prosím, že stačí dva?=)

3 Eamy Eamy | 29. prosince 2008 v 22:55 | Reagovat

nádherná kapitolka....chce to pokračování

4 ell ell | 29. prosince 2008 v 23:20 | Reagovat

No teda tomu říkám začátek:)

Určitě pokračuj...a kdyby přibyli i Uvěznění, jak zmiňovala výše Clare, určitě bychom byli dvakrát tak nadšení:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama