Kapitola třetí

30. prosince 2008 v 20:59 |  ► Poslední trest
Nikdy nezapomene, nikdy neodpustí
Donutili ho, aby tam s nimi šel, aby přihlížel. Už takhle se na sebe nemohl ani podívat a oni ho táhli přímo doprostřed jámy lvové. Na oči stovkám rozčílených a smutnících rodičů, sirotků a příbuzných. Byly to velké pohřby, takové ty hromadné, všichni měli stejnou hrobku, stejný bílý kříž a stejnou dobu úmrtí - dvacátého ledna. Den poslední bitvy.
Každý věděl, že je Smrtijed nebo alespoň, že jím určitě byl. Viděli ho, viděli, když se ve správnou dobu konečně rozhodl, kterou stranu si vybrat. A vůbec se jim to nelíbilo. Dobro zvítězilo, Smrtijedi byli mrtví a velké množství mladých lidi i těch starších také zahynulo, ale on žil. Vyvlíkl se z toho jako vždy. Potter se teď na něho nemohl ani podívat. I když plně důvěřoval Brumbálovi, nikdy mu neodpustí. A Severus nikdy neodpustí sobě.

Procházel mezi desítkami řad mramorových náhrobku. Bez povšimnutím míjel jejich jmenovky, ale u jedné se najednou zastavil. Bylo na ní více růží než na těch okolních. Byl to jediný kříž vysunutý trochu z řady, nepatrně narušujíc dokonalou symetrii tohoto hřbitova. Jako kdyby s ním nepočítali a postavili ho až na poslední chvíli. Když si přečetl, kdo je v něm uchovaný, sevřelo se mu hrdlo. Jeho kamenná maska ještě více ztvrdla a pravá ruka, kterou měl schovanou v kapse před nevlídným mrazem, instinktivně šáhla po hůlce. Chvíli uvažoval. Je smrt skutečně vysvobozením?
Ne. Je to jen další bolestný trest. Vždyť, co tihle lidé tady všechno zažili před tím, než naposledy zavřeli oči. Viděli boj, krev a umírání svých blízkých. Pohlédl na rudou růži ve své ruce. Nenápadně se ohlédl, ale nikoho neviděl. Všichni už odcházeli a nikdo se neohlížel. Začalo sněžit a lidé se vraceli domů. Chtěli mít už konečně klid.
Sklonil se a položil růži ke všem ostatním. Byla stejná jako rudé růže okolo, ale přeci nevypadala, že tam patří, že si zaslouží být mezi nimi. Přivřel oči a na povrch mu vyplula víc než rok stará vzpomínka.

Nesl dívku přes celý hrad, přinesl ji až do ředitelny, své ředitelny, uložil ji do křesla u krbu, aby se zahřála. Pořád byla v bezvědomí, ale vypadala, že je v pořádku. Opatrně ji do úst nalil uklidňující lektvar a sledoval, jak se probouzí. Zprvu se zmateně ohlížela, kde to je, ale když ho spatřila doslova se vylekala. Shodila ze sebe deku a pokusila se vstát.
,,Přestaňte, Hermiono!" přirazil ji zpátky do křesla. Stoupl si nad ní a oběma rukama se opřel o opěradla. Když se jí podíval zpříma do očí, poznal, jak si pomalu vybavuje, co se stalo tam nahoře, na věži. Utřela si uplakaný obličej a přitáhla si deku blíž k tělu.
,,Proč jste mi pomohl?" nechápala. Ruka mu cukla, chtěl jen na malý okamžik - chytit ji a ochránit. Ona si toho pohybu ani nevšimla, jenom se na něho dívala s otázkou v očích.
,,Řekl jsem, že nedovolím, aby se vám něco stalo."

Bolestivý tlak ho přímo vypudil z myšlenek a on se vrátil zpět do současnosti. Sníh pomalu dopadal na náhrobní desku až úplně zakryl jméno mrtvé.
,,Severusi." Oslovil ho stařec. Severus se ohlédl přes rameno, jediný Brumbál chápal, proč tu klečí u jejího hrobu. Nikdo jiný by nevěřil, jak je to Severusovi líto.
,,Půjdeme?" optal se ho opatrně Albus a položil mu ruku na rameno. Severusovi stačila jenom vteřina na to, aby mu ruku strhl stranou a přemístil se pryč.
Objevil se ve tmavé, neosvětlené a chladné místnosti. Byl ve své skrýši. V jeho starém království. Byla z něho troska, tím si byl jistý. Co měl být teď jeho důvod k životu, když už tu s ním není? Předtím tam byla malá naděje, že se vrátí, ale tímhle padla poslední kapka. Posadil se do křesla a vší silou se snažil nepřemýšlet o tom, ale nešlo to.

,,Proč jsi mě sem vzal?" zeptala se ho, když ji zavedl přes práh svého domu. Zavřel za ní dveře a rozsvítil v místnosti.
,,Říkal jsem si, že nebudeš chtít zůstat o Vánocích na hradě." Sundal ji kabát a ona se na něho vděčně, ale přesto smutně pousmála.
,,Myslela jsem si, že pojedu domů, ale pro mé rodiče by to bylo nebezpečné a u kluků už nechci být. Ron mě strašně zklamal." Zvážněla.
,,Je to stále tvůj přítel, jen je moc vystrašený a bojí se zase o svoji rodinu."
,,Přesto… Viděl, když mě Amycus Carrow odvlékl k sobě do kabinetu a nepokusil se…" hlas se ji zadrhl a slabě popotáhla.
,,A nezkusil co, Hermiono? Zabít ho? To si po něm nemohla chtít… Věř mi, kdybych tomu tenkrát mohl zabránit, udělal bych to." Pohladil ji po tváři a donutili zvednout bradu, aby se na něho podívala.
,,Já ti věřím, Severusi. Dokázal jsi mi už několikrát, že ti můžu důvěřovat." A konečně se na něho trochu usmála. Odmotala si šálu a přehodila ji přes opěradlo křesla před pracovním stolem. Chytila ho za ruku a donutila ho posadit se.
,,Takže tohle je tvůj dům?" zeptala se a v očích se ji trochu zablýsklo.
,,Ano." Odpověděl ji zatřeným hlasem, v hrdle měl náhle nepříjemně sucho. Hermiona se jedním kolenem opřela o křeslo a naklonila se k němu.
,,A tohle je tvé křeslo, Severusi?" zašeptala mu svůdně do vlasů. Nemohl to už dál vydržet a stáhl si ji do klína. Okamžitě mu obmotala ruce kolem krku a pohodlně se zavrtěla.
,,Neodpověděl jsi mi" pokáralo ho a levou rukou se mu zabořila mezi vlasy a prsty je jemně pročísla.
,,Všechno v tomhle domě je moje, Hermiono." zašeptal a majetnicky si ji přitiskl k hrudi. Vdechl její vůni a vtiskl jí letmý polibek do vlasů. Hermiona se na něho spokojeně podívala.
,,Chci být tvá už napořád…" pronesla tiše a ústy se téměř dotýkala těch jeho. Naposledy si pohlédli do očí, než je oba společně přivřeli a políbili se. Byla jen jeho a on patřil jí. Chytila se ho za krkem, aby mu mohla být ještě více nablízku. Potom však stáhla ruce k jeho kabátu a velice pomalu mu začala rozepínat jeden knoflík za druhým. Líbal ji hladově a překvapen jejím počínáním ji od sebe odtáhl.
,,Hermiono, nedělej nic, čeho bys mohla litovat." Zachraptěl a snažil se zahnat svou touhu k ní. Zachytil její ruce a pevně je stiskl.
,,Litovat budu, jestliže teď přestanu, Severusi." Políbila ho a nasměrovala jeho ruce na okraj své halenky. Když se dotkl její holé kůže, slastně vzdychla…

,,Přestaň!!!!" Okřikl se. Vrátil se do reality a vymrštil se z křesla. Už tu není a nikdy nebude! Vzal své staré křeslo a mrštil sním o zeď. Měl na sebe nehorázný vztek. Jenže nešlo, aby na ni přestal myslet, byla jeho prokletím. Nikdy to neměl dovolit…
Ozvalo se slabé zaťukání na dveře a jemu bylo hned jasné, kdo to je. Sakra! Přešel ke dveřím a s trhnutím je otevřel. Na prahu stál Albus a shovívavě se na něho usmál. Severus měl chuť vrazit mu pěstí a zabouchnout mu před nosem, ale respekt k tomuto starci, ho přiměl neudělat to.
,,Co chcete Brumbále, své jste už řekl." Albus se zdrceně podíval na svého kolegu a potom po celém pokoji, zničeného křesla a zdi si nemohl nevšimnout.
,,Chlapče drahý, vím, že je to pro tebe těžké. Že ZROVNA ji…" na chvíli se odmlčel, ale když uviděl, jak se Severus naštvaně nadechuje, aby ho přerušil, raději pokračoval.
,,Vím, že Hermiona byla tvá studentka a to, co se stalo je hrozná náhoda."
,,Nechápete, Brumbále absolutně nic." Odsekl mu.
,,Nesmíš se obviňovat, nemohl jsi za to."
,,Že nemohl!!!!" křičel.
,,Severusi, nesmíš se už víc obviňovat. Život časem půjde dál. Zlepší se to." Pokoušel se ho uklidnit, ale Severus se zmoženě sesul na podlahu.
,,Život…" vydechl Severus
,,Půjde dál. Vím to, najdeš si někoho, koho budeš milovat a na vše zapomeneš." Řekl Brumbál nevědouc, co tím způsobil, že mu právě vrazil dýku do zad.
,,Já ji…Miloval" zašeptal. Brumbál se na něho překvapeně podíval a nic nechápal. Nevěděl o tom. Nemohl…
Severus klečel na zemi a sledoval rozštípnutou dřevěnou nohu jeho křesla. Vzpomínky se mu draly na mysl jako lavina a on je nemohl zastavit. Brumbál nad ním stál a poprvé nevěděl, co říct. Netušil, jak mu pomoci. Myslel si, že je to prostě jenom proto, že to byla zrovna Hermiona, ale tohle… je příšerné…
Otočil se k odchodu, mezi dveřmi se na Severuse ještě podíval.
,,Máš času kolik chceš, škola se zase otevře a budeš tam vítán. Nemusíš hned učit, jen prostě, kdybys chtěl…vrátit se."
Odpovědi se mu nedostalo, a dlouho poté také ne. Možná, že kdyby tenkrát věděl, co udělá až se vrátí do Bradavic, nenechal by ho, ale kdo mohl tušit, že Severus spáchá sebevraždu?





Smrt není vykoupení, ale trest který máme už od narození za to,
že jsme si dovolili chvíli žít...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Arival Arival | 30. prosince 2008 v 21:06 | Reagovat

Na začátku si prosím nevšímejte té kurzívy... článek se mi podařil vložit až po desáté!!!!!!! Mám nervy v kýblu... a jiank než nesprávně se to nezobrazuje.... šílím :D

2 Zala Zala | 30. prosince 2008 v 21:38 | Reagovat

nádhera moc se těšim na další kapču...normálně mi ukápla slza,píšeš moc hezky!!!!!!!

3 Samantha Samantha | E-mail | Web | 30. prosince 2008 v 22:06 | Reagovat

Páni...nemám slova už. Mě prostě dochází slova ke komentářům krásných povídek. Píšeš užasně poutavě, dokonale popisuješ děj a...a tak. Prostě se nemužu dočkat další kapitoly!

4 bam bam | Web | 30. prosince 2008 v 22:10 | Reagovat

Ježiši to je tak strašně smutný....musim to rozdejchat....je to krásný

5 Clare Clare | 30. prosince 2008 v 22:15 | Reagovat

pokud jsi mě předtím šokovala, tak ted jsi mě též šokovala, ale mnohem víc - výraz proto neznám.... bylo to krásný, a jak severus přiznal albusovi, že ji miluje a albus nevěděl co na to říct... úžasný... škoda že už jen dvě kapitoly, ale zase to znamená, že přibudou k něčeme jinému, viď.. třeba k takovým Uvězněným? O:-)

6 Arival Arival | 30. prosince 2008 v 22:19 | Reagovat

Moc vám děkuji!!!! Slova chvály se prostě čtou jedna radost ;) čtvrtou kapitolu už mám taky napsanou, jen vás nechám chvíli vstřebat tuhle a zítra ji sem určitě vložím ;) jak napsala Clare, nechci vás vyšokovat :D

A ano, má to jen pět kapitol a potom přijdou na řadu Uvězněni ;)

7 candy candy | 30. prosince 2008 v 23:13 | Reagovat

ja toho Dumbledora uplne nenavidim..... joooooj preco tam musel chodit? preco ho musel este viac rozculit? vobec niec nechape!!!chudacik sevie. (akoby som ja chapala:D:D ale tak viem viac ako on) velmi pekne tesim sa na zajtra.

8 ellien ellien | Web | 30. prosince 2008 v 23:38 | Reagovat

Další tvoje povídka..A znovu nádherná..Sice, je to dost temné, ale píšeš to krásně..S citem..Strašně moc se těším na další kapitolu. A hlavně, už chci vědět, jak to dopadne, protože nemám ani malinkatý tušení..Už aby byl zítřek=D

9 KAČULÍÍÍK or Elinor.cit KAČULÍÍÍK or Elinor.cit | E-mail | Web | 31. prosince 2008 v 14:28 | Reagovat

Holka, odjedu na hory a když se vrátím...Stopy dopsaný, krásné video, a další povídka! :oD

10 Arival Arival | 31. prosince 2008 v 14:32 | Reagovat

Jojo, Kačul, tak to dopadá, když ty se někde rekreuješ a já trůním doma :-D

11 Samantha Samantha | E-mail | Web | 31. prosince 2008 v 14:50 | Reagovat

Arival, přeju Ti krásný rok 2009 plný dalších zdařilých povídek, lásky, zdraví, štěstí a ještě mnoha dalších skvělých věcí! =u) Jsem vděčná za tvoje povídky, jsou jedním z pár světlých bodů mých dní. Opravdu.

Měj se moc krásně!

Tvoje Samantha

12 Arival Arival | 31. prosince 2008 v 18:51 | Reagovat

Těm, kteří čekají na další kapitolu:

Nemyslete si, že jsem na vás zapomněla... Snažím se vložit nový článek už asi hodinu!!!! Ale prostě Blog.cz mě nejspíš chce do konce roku odrovnat, nikdy se mi tolikrát nestalo, aby blog vypadnul, kurzíva byla tam, kde by neměla a protože by se to docela dost pletlo, když ji používám na vzpomínky apod. prostě to musí být tak, jak to mám ve wordu. A taky, když už si myslím, že je to ok, zjistím, že z celé kapitoly se zobrazuje slabá polovina!!! ááááááááááááááááááááá, zkusím to znovu, zítra...

Teď už jdu ven, Silvestra chci strávit rozhodně jinak, než nadáváním do "editoru článků" :-D Omlouvám se, vím, že jsem to slíbila, ale takhle to prostě nejde...

13 KAČULÍÍÍK or Elinor.cit KAČULÍÍÍK or Elinor.cit | E-mail | Web | 1. ledna 2009 v 11:17 | Reagovat

Mno jo...to já znám! :o/

14 Samantha Samantha | E-mail | Web | 1. ledna 2009 v 16:36 | Reagovat

Arival, moc děkuju za povzbuzující komentář...Tvoje povídky mi VŽDYCKY zvednou náladu nezávisle na tom, jestli jsou depresivní, nebo ne... Všechny jsou totiž skvělé...Doufám, že jsi do nového roku vykročila pravou nohou a všeechno, na co se jen podíváš, se ti bude dařit...

Jsi strašně supr =*

15 Polgara Polgara | Web | 1. ledna 2009 v 21:00 | Reagovat

Teda, moc pěkné. Sice poslední dobou píšeš poněkud méně veselejší povídky, ale to nic nemění na tom, že je to krásné čtení

16 Arival Arival | 1. ledna 2009 v 21:37 | Reagovat

Ahoj lidi, opět se omlouvám, ale opět s blogem bojuji a došly mi síly...

Opravdu to nejde, článek se prostě nezobrazí. Nevím, jak dlouho to nepůjde, ale zkouším to už skoro celý dvě hodiny. Vážně vám sem tu čtvrtou kapitolu chci moc dát!!!! Dívala jsem se i do "nápověd" na "potíže" a prý, že pokud blbne vkládání článků do pár minut se to spraví, vymlouvají se na přetížení systému. Hm, no dobře, ale já čekám už dva dny a je to čím dál tím horší.

I přesto, doufám, že si na pokračování trpělivě počkáte a moc vám děkuji za komentáře, v takovýchto chvílích moc povzbuzují ;)

17 Samantha Samantha | E-mail | Web | 2. ledna 2009 v 18:36 | Reagovat

Ahojky! Ty jo, nechtěla bys nám to poslat na mail? =) Já už se nemůžu dočkat... =)

18 Samantha Samantha | E-mail | Web | 3. ledna 2009 v 12:02 | Reagovat

Kuju moc za komentík k fotkám XD Snažím se působit pohodově, lepší než bejt nafrněná káča bo tak něco XD... mno já bych se určitě nechechtala, jsem zvědavá, jestli budeš vypadat podobně, jak si tě představuju =)...

Tak snad se toho dočkáme =)

19 Polgara Polgara | 3. ledna 2009 v 12:16 | Reagovat

A arival, mně taky nejdou ukládat články, tedy když je ukládám přes prohlížeč mozilla firefox, ale když si administraci otevřu na Internet Explorer, tak to normálně jde

20 Filomena Filomena | Web | 3. ledna 2009 v 22:45 | Reagovat

panebože, to je nádherný ... neboj, s blogem se to spraví, mě to taky blblo, ale teďka to je už v pohodě :-))

21 Arival Arival | 4. ledna 2009 v 14:38 | Reagovat

<html> <head></head> <body> <p style="text-align: center;"><i><b><span style="color: black;"><span style="; color:;"><span style="; color:;">Kde jsi?<p></p></span></span></span></b></i></p> <p style="text-align: justify;"><span style="; color:;"><span style="; color:;"><i><span style="color: black;"><b>Vyběhla ze třídy jako první:;"><span style=";...

*

tak lidi, takhle funguje v tuto chvíli můj edit článků  :-D

Myslím, že číst by se to opravdu nedalo...

Takže musíte si počkat. Omlouvám se.

Sam: Na mail nebudu posílat asi nic, nejlepší bude, když si to přečtete potom všichni najednou, snad to neva...

Polgara: mozillu nepoužívám, jen Explorer a vidíš to sama - stejně to nefunguje...

Filomena: jsem ráda, že se ti to líbí

Děkuji za trpělivost, alespoň doufám, že jste všichni pořádně napnutí nebo tak něco :-D mějte se krásně a přežijte první pracovní dny...

Mám vás ráda...

22 Samantha Samantha | E-mail | Web | 5. ledna 2009 v 20:06 | Reagovat

Zlatí, já už ci vědět, jak to bude pokráčkovaaat! =) Zkoušíš to furt? =) Promiň, jsem otravná, viď?...

23 Kris Kris | Web | 8. ledna 2009 v 12:13 | Reagovat

No, vkládám komenty pozpátku a čtu taky pozpátku. Jak to říct, je to nádherný. Nechápu jak někdo může psát tak krásně.

Kdybych uměla psát alespoň z polviny tak jak ty,... Nejspíš by ze mně byla spisovatelka. A ty, ty, na to máš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama