28. prosince 2008 v 0:21
|
Část 5.
STOPY VE SNĚHU
Svou dlaní vjel do té její a pevně ji stiskl. Druhou ruku jí položil na záda. Překvapeně tiše vyjekla, ale nebránila se…
Cítila jeho dech ve svých vlasech. Oba dva se začali pomalu pohybovat do rytmu písně, kterou andělíčci právě zpívali. Zprvu váhala, ale poté se tváří přitiskla k jeho hrudi. Byl to víc než jen tanec. Nemluvili, ale i přesto oba věděli, že pouze společenský tanec to není. Bylo to o mnoho víc intimnější a nebezpečnější zároveň…
Palcem opsal křivku jejích zad a ona chytila jeho ruku ještě pevněji. Zavřela oči a nechala se jím vést. Nervozitou se zhluboka nadechla a omámila ji těžká nepopsatelná vůně. Nepoznávala ji, byla to záhada, která ji najednou přišla naprosto neuvěřitelná…
Zrychlil se jí tep a v duchu si nadávala, jak jí mohl takhle odzbrojit. Mohla ho pustit, považovat to za nevhodné a odejít, ale jeho dotek byl tak elektrizující…
Andělíčci dozpívali refrén a místností se linuly už jen poslední tóny písně. Netrvalo dlouho a hudba přestala hrát úplně. S tváře se jí vykradl ten uklidňující pocit a začala trochu panikařit. Opatrně k němu zvedla hlavu, byl tak vysoký…
Jeho ruka vyklouzla z její drobné dlaně a Hermiona pochopila. Bylo po všem. Sklopila zrak a chtěla ustoupit o pár kroků vzad, ale jeho pravá ruka jí stále jemně hladila po šíji. Byl to tak něžný a opatrný dotek, který jakoby splynul s jejím tělem, že ho při tanci naprosto přestala vnímat. Když se pokusila o jediný krok, přitáhnul si je zpět k sobě. Teď síla jeho ruky na zádech přímo pohlcovala každou částečku nervozity, která jí obklopila. Chtěla se mu podívat do očí, chtěla vědět, co v nich uvidí, ale on ji nedal ani vteřinu…
Přitiskl svá ústa na ty její a políbil ji. Druhou rukou jí chytil za krkem a tiskl k sobě ještě silněji. Čím víc polibek prohluboval, čím víc byl procítěnější, tím více se jí vše zdálo jako sen, jako vánoční přelud, který jednou musí skončit. Ale on tam stále stál s ní, v těsné blízkosti a se splašeně tlukoucím srdcem jako to její.
Nestáli pod jmelím, ale více vášnivější a kouzelnější to být nemohlo.
Netušila, co si myslí on, co cítí, ale jeho dotyky a naléhavost s jakou se tvrdě dobýval do jejích úst, prozatím mluvila za vše…
Pouze letmo se ho držela za paže a neodvážila se o žádný jiný pohyb. Když ji jemně odhrnul pramínek spadených vlasů z obličeje a poté zajel prsty mezi husté vlnité lokny, podlomila se jí kolena. Zachytil ji a přitiskl ještě pevněji k sobě, jak nejvíce to šlo.
Potřeboval cítit něčí dotek, potřeboval… tohle. Bylo to špatné, moc dobře si uvědomoval, jak to na Hermionu musí působit. Její tělo se mu oddávalo a vůbec se nebránila. Stála před ním, tančila s ním a nevadil jí jeho dotek, nevadilo jí, že se ji dotýká o dvacet let starší muž, její profesor. A mělo by! A on tohle neměl nikdy dopustit!
Zašel moc daleko, aby to nemohl ještě zastavit? Ne…
Může to ukončit teď hned, pustí ji a přestane ji líbat…
Vrátí se do školy a po tomhle okamžiku zůstanou pouze vzpomínky….
Hermiona se jím nechala vést. Jestli se jí tanec zdál jako dobrý dárek k Vánocům, tohle bylo miliónkrát lepší. Polibek mu intenzivně vracela a užíval si to. Po chvíli se odtáhl, pohladil ji palcem jemně po tváři a na ústech mu pohrával slabý úsměv.
,,Tohle považuji za nejlepší dárek k Vánocům já." Zašeptal ji do vlasů. Otočil se a zamířil ke vchodovým dveřím. Odešel…
Vyběhla ven, aby ho ještě zastihla, ale nikdo už před domem nebyl. Vítr si pohrával s jejími šaty, sníh se jí rozpouštěl po tváři společně s jednou malou slanou kapičkou slzy. Do prsou ji uhodil mrazivý vzduch a zároveň i zjištění, že po Severusovi zůstaly pouze stopy ve sněhu…
Čekala ho ještě dlouhá noc.
Musí se postarat o tělo Moodyho neteře. Pravděpodobně bude muset zabít nějakého Smrtijeda, aby její tělo nenápadně dostal zpět k rodině. A potom… potom se vrátí do svého domu, tam kde by nikdo ani náznakem nepoznal, že je právě Štědrý den. Žádná výzdoba, žádný světélkující strom, nic. Ani na něho nikdo nečeká, a přece tu byl člověk, po kterém tolik toužil, aby tam s ním byl, ale nešlo to. Nikdy to nepůjde…
Právě zavraždil člověka…
Má ruce od jeho krve…
The End
A/N: Veselé Vánoce, Severusi… ;(
A pokud jste si ještě nevšimli, máte u mě v HG/SS galerii nový obrázek ;)
to je nááááááádhera, ale ten konec to neni správnej happyend-ty snad chceš, abych brečel.....stejně to bylo moc pěkný