Stopy ve sněhu

28. prosince 2008 v 0:21 |  ► Stopy
Část 5.
STOPY VE SNĚHU
Svou dlaní vjel do té její a pevně ji stiskl. Druhou ruku jí položil na záda. Překvapeně tiše vyjekla, ale nebránila se…
Cítila jeho dech ve svých vlasech. Oba dva se začali pomalu pohybovat do rytmu písně, kterou andělíčci právě zpívali. Zprvu váhala, ale poté se tváří přitiskla k jeho hrudi. Byl to víc než jen tanec. Nemluvili, ale i přesto oba věděli, že pouze společenský tanec to není. Bylo to o mnoho víc intimnější a nebezpečnější zároveň…
Palcem opsal křivku jejích zad a ona chytila jeho ruku ještě pevněji. Zavřela oči a nechala se jím vést. Nervozitou se zhluboka nadechla a omámila ji těžká nepopsatelná vůně. Nepoznávala ji, byla to záhada, která ji najednou přišla naprosto neuvěřitelná…

Zrychlil se jí tep a v duchu si nadávala, jak jí mohl takhle odzbrojit. Mohla ho pustit, považovat to za nevhodné a odejít, ale jeho dotek byl tak elektrizující…
Andělíčci dozpívali refrén a místností se linuly už jen poslední tóny písně. Netrvalo dlouho a hudba přestala hrát úplně. S tváře se jí vykradl ten uklidňující pocit a začala trochu panikařit. Opatrně k němu zvedla hlavu, byl tak vysoký…
Jeho ruka vyklouzla z její drobné dlaně a Hermiona pochopila. Bylo po všem. Sklopila zrak a chtěla ustoupit o pár kroků vzad, ale jeho pravá ruka jí stále jemně hladila po šíji. Byl to tak něžný a opatrný dotek, který jakoby splynul s jejím tělem, že ho při tanci naprosto přestala vnímat. Když se pokusila o jediný krok, přitáhnul si je zpět k sobě. Teď síla jeho ruky na zádech přímo pohlcovala každou částečku nervozity, která jí obklopila. Chtěla se mu podívat do očí, chtěla vědět, co v nich uvidí, ale on ji nedal ani vteřinu…
Přitiskl svá ústa na ty její a políbil ji. Druhou rukou jí chytil za krkem a tiskl k sobě ještě silněji. Čím víc polibek prohluboval, čím víc byl procítěnější, tím více se jí vše zdálo jako sen, jako vánoční přelud, který jednou musí skončit. Ale on tam stále stál s ní, v těsné blízkosti a se splašeně tlukoucím srdcem jako to její.
Nestáli pod jmelím, ale více vášnivější a kouzelnější to být nemohlo.
Netušila, co si myslí on, co cítí, ale jeho dotyky a naléhavost s jakou se tvrdě dobýval do jejích úst, prozatím mluvila za vše…
Pouze letmo se ho držela za paže a neodvážila se o žádný jiný pohyb. Když ji jemně odhrnul pramínek spadených vlasů z obličeje a poté zajel prsty mezi husté vlnité lokny, podlomila se jí kolena. Zachytil ji a přitiskl ještě pevněji k sobě, jak nejvíce to šlo.
Potřeboval cítit něčí dotek, potřeboval… tohle. Bylo to špatné, moc dobře si uvědomoval, jak to na Hermionu musí působit. Její tělo se mu oddávalo a vůbec se nebránila. Stála před ním, tančila s ním a nevadil jí jeho dotek, nevadilo jí, že se ji dotýká o dvacet let starší muž, její profesor. A mělo by! A on tohle neměl nikdy dopustit!
Zašel moc daleko, aby to nemohl ještě zastavit? Ne…
Může to ukončit teď hned, pustí ji a přestane ji líbat…
Vrátí se do školy a po tomhle okamžiku zůstanou pouze vzpomínky….
Hermiona se jím nechala vést. Jestli se jí tanec zdál jako dobrý dárek k Vánocům, tohle bylo miliónkrát lepší. Polibek mu intenzivně vracela a užíval si to. Po chvíli se odtáhl, pohladil ji palcem jemně po tváři a na ústech mu pohrával slabý úsměv.
,,Tohle považuji za nejlepší dárek k Vánocům já." Zašeptal ji do vlasů. Otočil se a zamířil ke vchodovým dveřím. Odešel…
Vyběhla ven, aby ho ještě zastihla, ale nikdo už před domem nebyl. Vítr si pohrával s jejími šaty, sníh se jí rozpouštěl po tváři společně s jednou malou slanou kapičkou slzy. Do prsou ji uhodil mrazivý vzduch a zároveň i zjištění, že po Severusovi zůstaly pouze stopy ve sněhu…

Čekala ho ještě dlouhá noc.
Musí se postarat o tělo Moodyho neteře. Pravděpodobně bude muset zabít nějakého Smrtijeda, aby její tělo nenápadně dostal zpět k rodině. A potom… potom se vrátí do svého domu, tam kde by nikdo ani náznakem nepoznal, že je právě Štědrý den. Žádná výzdoba, žádný světélkující strom, nic. Ani na něho nikdo nečeká, a přece tu byl člověk, po kterém tolik toužil, aby tam s ním byl, ale nešlo to. Nikdy to nepůjde…
Právě zavraždil člověka…
Má ruce od jeho krve…

The End

A/N: Veselé Vánoce, Severusi… ;(
A pokud jste si ještě nevšimli, máte u mě v HG/SS galerii nový obrázek ;)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zala Zala | 28. prosince 2008 v 12:51 | Reagovat

to je nááááááádhera, ale ten konec to neni správnej happyend-ty snad chceš, abych brečel.....stejně to bylo moc pěkný

2 ell ell | 28. prosince 2008 v 15:07 | Reagovat

Zpočátku to vypadalo tak slibně, ale ten konec tak smutný:(

Ale přesto moc krásné:)

3 Samantha Samantha | E-mail | Web | 28. prosince 2008 v 15:27 | Reagovat

No moment, tohle snad není konec, že ne?!.... Prosím, že to je konec jenom první části, že to má i druhou, neméně romantickou, elektrizující dokonalou a mrazivou část?=) Každopádně je to nádherný, moc skvělej dárek k Vánocům...to jen já nejsem schopná nic vánočního vytvořit =(

4 dzudzik dzudzik | 28. prosince 2008 v 18:26 | Reagovat

Jo tak takovej dárek bych si taky nechala líbit... Nádhera jako vždy :-)

5 Polgara Polgara | Web | 29. prosince 2008 v 11:29 | Reagovat

Pff, to je jako konec? Já nevím jak ostatní, ale mně by se k tomu líbilo pokračování. Jinak, ještě k té předešlé taky je napsána výborně a čtivě...ale ten konec...

6 Arival Arival | 29. prosince 2008 v 15:38 | Reagovat

Moc vám děkuji, jsem ráda, že se vám to líbilo i přesto, že s koncem nejste tolik spokojení ;)

Abych řekla pravdu, mám takový jeden problém. Předevčírem jsem chytila Múzu nebo co to najednou bylo a napadla mě jedna kratší povídka. Vím, že by jste chtěli pokračování Uvězněných i já chci, ale prostě jsem měla obrovskou chuť ji rychle sepsat a jsem s ní skoro hotová, a bojím se jí sem dát, aby jste mě za to, že nejsou Uvězněni, neukamenovali. :D

Další problém je, že to OPĚT není happyend, ale prostě jsem to tak chtěla napsat. Takže prostě, jestli si ji přejete, napište mi. A navíc, čím rychleji budu hotová s Trestem (provizorní název) tím rychleji se vrátím k Uvězněným. Chápejte, když člověk chytne "slinu" musí se do toho vrhnout po hlavě, prostě to udělá a já si nemohla pomoct.  Tak se mi svěřte... ;)

7 ell ell | 29. prosince 2008 v 19:29 | Reagovat

Hoď to sem okamžitě:D Sice bych byla raděj za happyend, ale že jsi to ty tak ti to odpustím:D...teda pokud sem dáš tu povídku, abychom si ji mohli přečíst, že:)

8 Elis Elis | 29. prosince 2008 v 19:51 | Reagovat

Nádherně píšeš...patříš mezi mých pár oblíbených autorů!! skvělá povídka, jen nechápu proč bychom tě měli ukamenovat za další (určitě suprovou :) povídku.? Hoď ji sem a věř mi, že si nás tím udobříš..

9 Arival Arival | 29. prosince 2008 v 20:59 | Reagovat

Jéééé, tak dobře. To jsem ráda. Teď jsem se vrátila z venku, pěkně promrzlá a ovíněná, a pak mi uděláte takovou radost... Ještě si to jdu po sobě přečíst, aby náhodou, ale chyby tam stejně budou :-D Z posledního diktátu mám za pět, tak si to pak užijte :-D

10 Jitka Jitka | 17. ledna 2009 v 22:36 | Reagovat

Tak vzdálení a přece tak blízcí

jen ona rozumí

té přesložité duši

utěší bolest,

byť na okamžik

přebolí to co ho kruší.

Nádherná povídka. Líbíly se mi ty kontrasty vánoční pohody a temnoty války, která jen proto, že by si přáli, ten den neskončí.

Dokonce mi přivodila veřsovací náladu. Doufám, že nevadí :-)

11 Beltrix Beltrix | Web | 27. února 2009 v 22:05 | Reagovat

Moc pěkný. Není to typický happyend, ale taky to není tragédie. Takový... otevřený konec.

12 Mrzimor Mrzimor | E-mail | Web | 3. dubna 2009 v 17:30 | Reagovat

To je fakt bezva,že ke každej povídce dáš obrázek

13 doxii doxii | Web | 19. dubna 2009 v 20:56 | Reagovat

Úchvatný. Já absolutně nemám slov. Tahle bovíkda byla naprosto elektrizujcí...nwm co k tomu dodat

14 soraki soraki | 29. dubna 2009 v 13:10 | Reagovat

Arival, já nemám slov, úplně si mi touhle povídkou vyrazila dech. Mezi námi - taky raději "tyhle" konce ;-), a že tobě se daří na jedničku s hvězdičkou. Moc moc moc hezky napsané.

15 Dorea Dorea | Web | 17. července 2009 v 21:50 | Reagovat

pěkné... takové melancholické... to já můžu:D halvně oceňuji, že jsi je hned nesrčila do postele.. to by té povídce akorát uškodilo, moc hezká

16 wladka wladka | Web | 30. srpna 2009 v 12:18 | Reagovat

to bolo velmi krasne
az mi vytiahlo slzi do ocuuuu

17 Lensha Lensha | 24. listopadu 2009 v 21:44 | Reagovat

krasny

18 Keiko.kei Keiko.kei | 2. dubna 2011 v 20:49 | Reagovat

Dojemné! Ta povídka mě dostala, opravdu - jak Severus sedí potmě v koutě - tance, polibek, bylo to neuvěřitelně romantické, ale zároveň hrozně smutné a pesimistické. Strašně jsem nechtěla, aby musel odejít. A nebylo by náhodou pokračování?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama