Stopy zoufalství

20. prosince 2008 v 16:58 |  ► Stopy
Část 3.
STOPY ZOUFALSTVÍ
,,Severusi!" vzpamatoval se jako první Brumbál ,,jaké překvapení!" vstal a vyšel svému mladému kolegovi vstříc.
,,Nepřišel jsem…" pokusil se ředitele odbít, ale Molly Weasleyová ho přerušila, skočila mu do řeči a on v duchu nadával, jak si proboha může tahle ženská myslet, že s nimi přišel strávit Štědrý večer.
,,Severusi, hned vám nandám jídlo na stůl. Sundejte si ten plášť, musíte být příšerně promrzlý." Splácla ruce a odběhla do kuchyně dřív, než mohla spatřit jeho znechucený výraz. Jako kdyby potom, co viděl, mohl mít na něco chuť…

,,Nepřišel jsem," zopakoval chladně ,,abych vysedával nečinně u stromu s kýčovými ozdobami, ale abych vás, pane řediteli, o něčem informoval." Vyměnil si s Brumbálem vážný pohled, ze kterého se nedalo vůbec nic vyčíst.
Hermiona však na nově příchozím visela pohledem od okamžiku, když přišel. Nemohla tak přehlédnout, jak muži sklouzly oči na levé předloktí. Byl to pouhý zlomek vteřiny, ale díky němu jí bylo vše jasné. Smrtijedi, něco se stalo.
Brumbál přes své půlměsícové brýle zkoumavě pohlédl Severusovi do očí. Ten se vůbec nebránil a proto se lehce dostal do jeho mysli. Pustil ho ovšem jen tam, kam chtěl. Brumbál se octl před zdevastovaným domem, který jen matně poznával. Jako zrychlený film se mu naskýtaly strašlivé výjevy z jeho čerstvých vzpomínek.
Zkrvavěný kuchyňský nůž ležící na podlaze, převrácený stolek v předsíni, rudé kapky roztříštěné všude kolem, kaluže krve na bílém sněhu, zrcadlo a v něm Severusův bledý odraz. Muž se zmoženě opíral o římsu pod zrcadlem, přivřel oči a zhluboka dýchal. Najednou Brumbál ucítil silný odpor, byl vyhnán z mysli…
Samozřejmě, pomyslel si, Severus by nestrpěl, aby ho nikdo viděl slabého. I přesto, že na to měl plné právo. To, co zažíval dennodenně by si mohl představit málokdo. Tahle vražda byla jen jedna z mála…
,,Severusi," zašeptal tiše. Odpovědí mu byl tvrdý pohled a nebezpečný záblesk, který mu jasně naznačoval, ať okamžitě s touhle lítostivou fraškou skončí.
,,Svolejte Řád." zasyčel Severus.
,,Ale vždyť jsou Vánoce!" vložil se do rozhovoru pan Weasley. Severus se na něho znechuceně otočil. To je vážně výmluvný argument!
,,Ne, Arture," zavrtěl Brumbál nesouhlasně hlavou ,,Tohle je výjimečná situace, zajdi prosím tě do kuchyně za Molly a řekni ji, ať svolá do půl hodiny každého, koho může." Arthur se dál na nic neptal a okamžitě odešel za svojí ženou. Lupin a Moody beze slov šli za ním.
Jediní, kromě Hermiony, kteří stále nic nechápali, zírali s otevřenou pusou a živě si představovali, co tak zajímavého se mohlo stát, že je nutná okamžitá schůze. Hermiona si raději ani nechtěla připouštět, že by se něco vážného událo. Sledovala každý pohyb jejího profesora a každý stín, který mu přeběhl po tváři a čím dál tím víc jí bylo jasné, že tohle je něco strašného.
,,Mládeži, vy už jděte spát!" zavelela Tonksonová a zvedala každého ze země. ,,Tak šup! A ráno tu možná budete mít nějaké dárky!" snažila se jejich pozornost zavést jiným směrem. Nefungovalo to…
Na Grimmauldovo náměstí se právě letaxem přemístilo snad deset kouzelníků. Zmateně si prohlíželi vánoční stromek a děti stojící všude kolem.
,,Do jídelny!" pokynul jim Brumbál. Členové Řádu následovali ředitele a Hermiona si nemohla nevšimnout pár vyděšených tváří…
,,Tak už jděte, prosím." Strkala právě Nymfadora kluky ke schodům do patra. Ti se mírně vzpouzeli, ale moc dobře věděli, že šanci vyslechnout, co se stalo, nemají. Proto jejich odpor po chvíli vymizel úplně a usoudili, že lehnout si do vyhřátých postelí bude lepší plán. V pokoji zůstala už jen Hermiona, které si Tonksonová nevšimla. Stála u krbu a vzdorovitě bojovala proti neproniknutelnému pohledu Severuse Snapea. Čekala, že ji napomene, nestalo se. Nevyhnal ji pryč, pouze na ní koukal a ona na něho. Ve světle svící vypadala jeho tvář ještě více unaveněji, než jakou ji znala ze školy, snad i nemocněji. Netušila, co zapříčinilo tu změnu, a ani se nehodlala ptát. Odpovědi by se jí stejně nedostalo, tak jako neviděla žádnou v jeho černých očích…
,,Hermiono!" napomenula ji paní Weasleyová, když přišla zkontrolovat, jestli už jsou všichni pryč. Hermiona na nic nečekala, prošla kolem Snapea a odešla do své ložnice.

,,Dozvěděl jsem se to až příliš pozdě. Voldemort vyžadoval mou přítomnost někde jinde." Začal stroze. Seděl na rohu stolu před skoro všemi členy Řádu a snažil se zachovat si ledově klidnou tvář. Poprvé v životě si přál mít na sobě smrtijedskou masku, která by mu sloužila jako štít…
,,Když jsem se vrátil k Voldemortovi, byla již mrtvá." Dopověděl do ticha, všechny oči na něho upíraly tázavý pohled. Bylo mu jasné, co chtějí slyšet…
,,Smrtijedi napadli dům Catherine Moodyové."
V tom se na něho vrhly dvě silné ruce, překlopily židli, na které seděl a vzápětí ho vší silou škrtily. Slyšel přidušené výkřiky a zoufalé stopy po odvetě.
,,Zabiju tě!" klečel nad ním Alastor Moody ,,Musel jsi o tom vědět a nevaroval jsi nás!
,,Moody!!!" vrhli se na starého bystrozora nejblíže sedící.
,,Ty prašivý pse! Zavraždil jsi ji!"
,,Moody!" Odtáhli Alastora od Severuse a přitlačili ho zpátky do židle. V tom okamžiku všechny svaly na Moodyho tváři polevily a jeho oči se upíraly do prázdna…
,,Catherine… Dcera mé sestry…" Brumbál položil ruku na Alastorovo rameno a konejšivě jej stiskl.
,,Je mi to líto. Kdybychom mohli něco udělat, zabránili bychom tomu, ale nemohli jsme… Severus nemohl udělat vůbec nic…"
,,Poslední z rodiny, která mi zbyla…"
Všichni přítomní s hrůzou sledovali zhrouceného muže před sebou. Jindy tak jistého, sebevědomého a silného člověka a teď, jakoby ho opouštěly všechny zbytky vůle, která ho hnala kupředu. A nebylo by to poprvé…
Kolikrát Severus přišel a stroze je informoval o smrti někoho blízkého. Kolikrát museli vyslechnout od začátku do konce, jak Smrtijedi někoho zavraždili. Mnohokrát…
Severus se zvedl ze země, oprášil si plášť a z nevolí sledoval to představení před sebou. Soucitně objímali Moodyho, uklidňovali ho prázdnými frázemi a jeho pak samotného pošlou zpátky. TAM. Jako vždy…
,,Severusi…" a bylo to tady. Brumbál se na něho otočil s prosím v očích.
,,Teď to nepůjde, pane, u Voldemorta je ještě mnoho Smrtijedů. Pro tělo půjdu až k ránu. "
,,Víš o něčem dalším?"
,,Myslím, že Voldemort plánuje něco velkého na Nový rok. Snad vás zavčas informuji…"
,,Snad, chlapče…"
Asi za hodinu, když Moodyho doprovodili do jeho domu, se konečně všichni vrátili ke svým rodinám. Brumbál odjel zpátky do Bradavic a Lupin s Tonksonovou domů. Weasleyovi šli spát nahoru do ložnice. Dům na Grimmauldově náměstí padl do noci. Jediná osoba, která narušovala panující ticho, se posadila do křesla v obývacím pokoji se skleničkou vína v ruce. Severus Snape čekal…

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zala Zala | 20. prosince 2008 v 22:01 | Reagovat

nádherný!!!!!!!!!!!!! honem další kapču prosíííííííím

2 KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK | E-mail | Web | 20. prosince 2008 v 22:43 | Reagovat

Holka,ty seš rychlá! :oD

Jo,je to mocky hezký...seš šikovná!

3 candy candy | 21. prosince 2008 v 0:50 | Reagovat

krasne. chudak sev. je to tak smutne napisane. a este ktomu su vianoce. toto je tusim po prvy krat co mi je moodyho luto. :( podarilo sa ti to. ;) som vedava na Hermi.

4 KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK | E-mail | Web | 21. prosince 2008 v 0:53 | Reagovat

Napsala jsem  takovou malou jednorázovku...nic moc,jen jsem nemohla usnout. Přečti si to prosím,chci vědět zda se ti to líbí! :oD

P.S.:Samozřejmě SS/HG

5 Samantha Samantha | E-mail | Web | 21. prosince 2008 v 21:09 | Reagovat

Ahojky! Stopičky jsou krásný, jako ostatně každá tvoje povídka =) Moc se těším na pokračování...

6 ellien ellien | Web | 21. prosince 2008 v 21:48 | Reagovat

Krásná, dokonalá a naprosto úchvatná povídka. Asi tě budu žalovat, protože kvůli přečtení začátku tvé povídky jsem znovu začala číst povísky vrátila k fanfiction=D. Ale jinak ti jsem moc vděčná. Máš moc pěkný vzhle blogu. Už se nemůžu dočkat pokračování. Tak prosííím honem.

7 KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK KAČULÍÍÍÍÍÍÍÍÍK | E-mail | Web | 23. prosince 2008 v 1:45 | Reagovat

Mno...tak píšu další kapitolovku! :oD

Ale první kapitolu jsem dala až na 12:30...bo tak nějak.

No je to taková SS/HG, je to  inspirováno jinou povídkou, ale nebude to stejný...snad. :o)

8 Polgara Polgara | Web | 23. prosince 2008 v 20:24 | Reagovat

Tak, přečetla jsem všechny kapitoly ke Stopán. Povídka má děj, je pěkné napsaná, akorát...kdy bude další kapitola? 8O)

9 Samantha Samantha | E-mail | Web | 24. prosince 2008 v 0:32 | Reagovat

Ahojky, přeju krásný Štědrý den! Doufám, že jsem úrvní a že tě muj komentík potěší =)

10 Samantha Samantha | E-mail | Web | 24. prosince 2008 v 0:32 | Reagovat

*první

11 Jitka Jitka | 17. ledna 2009 v 22:17 | Reagovat

Krátký okamžik, dotek pohledů a pak samoty navrácení. Pro něj pochopení není.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama