Kapitola čtvrtá

6. ledna 2009 v 0:13 | Arival |  ► Poslední trest
Kde jsi?
Vyběhla ze třídy jako první, naštěstí už vždy sedávala naprosto vzadu a pak se po zazvonění nemusela prodírat mezi "spolužáky". Skoro s pláčem utíkala chodbami a snažila se najít co nejbližší výklenek, kde by se mohla alespoň trochu schovat. Běžela doprava, pak zase doleva a pak ho konečně uviděla - masivní sloup v rohu chodby. Dost velký na to, aby se za ním vešla i s hromadou knih. Udýchaně za něj zaběhla a se slzami na krajíčku si klekla na zem.
Byla to opět příšerná hodina. Carrow se do ní navážel a pokaždé když kolem ní prošel, otřel se ji o rameno a neustále ji připomínal tu strašnou noc.

,,Neříkej, že se ti to nelíbilo." Zasyčel ji nenávistně do ucha tak, aby to slyšeli skoro všichni. Žáci z Nebelvíru na ni hodili znechucené pohledy a ti Zmijozelští se jí vysmívali. Ne, už nebyla šprtka, už byla mudlovský póvl, který si nezasloužil být mezi nimi. Vší silou se snažila nevnímat to, ale nebyla z kamene, tohle se prostě nedalo jen tak přehlížet. Přitáhla si kolena blíž k tělu a objala je. Slyšela, jak ostatní studenti prochází kolem rohu, kde se schovávala a kde čekala na další hodinu… jako pokaždé.
Jedno si ale ujasnila. Už nikdy to nenechá dojít tak daleko, jako tenkrát. Bylo to asi týden poté, co ji Carrow téměř zmlátil do bezvědomí a pak ji…
Zhluboka se nadechla a zarazila příval pláče a bolesti. Nechtěla to prožívat znovu a znovu, ale předtím to měla ještě v živé paměti a nikdo, nikdo ji nepomohl. Utíkala k astronomické věži a jediné východisko, které viděla, bylo prostě to skončit. Jenže, když stála na okraji cimbuří, nezdálo se to tak jednoduché. Pořád si opakovala:
*Co to dělám… panebože… tohle přeci nedovolím…*
Ale potom ji jako blesk udeřila živá vzpomínka.
*Leží zmlácená na chladné podlaze a nad ní se sklání Carrow ve svém smrtijedském plášti, z hladovým výrazem ve tváři. Slizkýma rukama ji hladí po stehně a potom ji kousne do rtu. Bolestí se jí zalijí oči slzami a kabinet padne do tmy.*
Tak strašně ji to zranilo. Roztála ruce, naposledy se nadechla a potom ji zezadu objaly dvě silné ruce…
Zazvonilo se, rychle naházela učebnice zpátky do brašny a utíkala do sklepení na hodinu lektvarů. Před učebnou se už hromadili studenti a čekali až přijde Snape. Hermiona zůstala čekat na konci chodby a vždy ho jako první viděla přicházet, nikdo jiný ho zatím nemohl vidět a tak se na ni mohl shovívavě usmát. Ovšem jakmile vyšel zpoza rohu, nasadil svojí typickou masku a s pokynutím je nechal vstoupit do učebny. Odemkl a studenti kolem něho vcházeli dovnitř a posedávali si. Jako poslední vždy chodila Hermiona. Zlehka se dotkl její dlaně a zavřel za ní dveře. Hermiona si opět sedla do zadní lavice a s klidem začala připravovat lektvar.
,,Jsi v pořádku?" zeptal se ji, když spolu společně večeřeli u něho v bytě. Do velké síně už vůbec nechodila. Nevydržela by tam ani vteřinu, sedět vedle lidí, kteří jí opovrhují a nebo raději předstírají, že neexistuje.
,,Ano, jen jsem strašně unavená." Zalhala. Viděl jí to na očích, že lže, ale moc dobře věděl, že o tom nechce mluvit, jak moc by ji chtěl pomoci, dělal vše proto, aby ji ulehčil ty poslední měsíce na škole. Už kolikrát ji přemlouval, aby utekla, ale nechtěla ani připustit, že by studium nedokončila. *Jaký tohle bylo proboha studium,* hádal se s ní. Smrtijedi, kteří ji místo výuky terorizují…
,,Mluvil jsem s Carrowem, jestli na tebe ještě jednou šáhne, zabiju ho. Dal jsem mu to jasně naje…"
,,Prosím, nemluv o něm." Skočila mu do řeči a pevně ho chytila za ruku ,,Prosím."
Naklonil se k ní a krátce ji políbil. Mávnutím hůlky nechal zmizet dojetou večeři a sfoukl svíci na stole.
,,Můžu tu dnes s tebou zase zůstat?" zeptala se ho trochu vystrašeně s představy, že bude muset jít sama večer přes celý hrad. Viděl v jejích očích strach a paniku. A taky krucinál! Nechtěl, aby odešla. Sám měl o ni strach. Tak jako vždy, tohle se opakovalo skoro každý večer…
,,Samozřejmě. Můžeš tu zůstat." chytil ji za ruku, zhasl všechny svíce v místnosti a odešli do ložnice. Přitiskla se k němu zády, schoulená do klubíčka a přikrytá stejnou dekou jako on. Pomalu usínala a on mohl spokojeně sledovat jak vyrovnaně vždy v tuto chvíli vypadá. Objal ji kolem pasu a nevědomky našel její ruku, aby ji stisknul. Zanedlouho usnul také.
Zašátral vedle sebe a oči nechal stále zavřené. Nepřekvapilo ho, že už tam není. Vždy vstávala časně ráno, těsně před svítáním, cítil, když ho letmo políbila a slyšel, když za sebou zavírala dveře. Chodívala se procházet kolem jezera a četla si. Vadilo mu, že ráno vstal a ona tam s ním už nebyla, že se k ní nemohl ještě naposledy přitisknout a říct ji, jak dobře mu s ní je. Nepřipouštěl si to, ale miloval ji. Víc než cokoli jiného. Dříve měl nutkání ji pouze ochránit, ale časem to přerostlo v mnohem víc.

*,,Slečno Grangerová, můžete tu po hodině zůstat." prošel kolem její lavice. To bylo tak dva týdny po té, co ji našel nahoře na věži a co mu usnula v kabinetě. Po zazvonění se zvedla a oba počkali až se třída vyprázdní. Obešel stůl a stoupl si přímo před ní. Nevypadala, že by ji bylo lépe a neměl z toho moc dobrý pocit. Kdyby se pokusila znovu se zabít, nemusel by být ve správnou chvíli na správném místě a věděl, že by si to nejspíš nikdy neodpustil.
,,Doufám, že jste se už vzchopila, slečno Grangerová"
,,Snažím se." Odpověděla mu a on se už v duchu slyšel: ,,Pane profesore!!!", ale přesto něco v něm mu bránilo zlobit se na ni. Snad její uslzené oříškové oči, když na něho pohlédla nebo její vlnité vlasy, které ji spadaly do obličeje, mu zabránily, aby ji napomenul.
,,Nahlaste mi, jestli vám někdo…" zarazil se. Co? Ublíží? Jestli na tebe někdo šáhne? Mám o tebe strach!!!
Ani Hermiona netušila, jestli chtěl tu větu dokončit, ale ona chtěla v tu chvíli jediné. Vrhla se mu kolem krku a pevně ho objala. Ani nedoufala, že ji okamžitě neodstrčí. Byla zaskočen, to ano, ale nakonec ji sám položil ruku na záda a její vděčnost přijal.
,,Děkuji vám za to, co jste pro mě udělal." *

Vstal a protáhl se, opět ho čekal těžký den. Navíc dnes večer byla schůze Smrtijedů a on tam musel jít. Pohlédl na noční stolek. Jako pokaždé mu tam nechala krátký vzkaz.
Dnes se mi zdál krásný sen.
PS: Šla jsem se projít. H
Pousmál se. I jemu se spalo příjemně. Obzvlášť, když se vracel ze schůzek, jak těch s Voldemortem, tak i od Brumbála, byl rád, když tu na něho čekala a on se měl ke komu vrátit. Dodávala mu energii. Právě v takových chvílích byla silnější, než si sama uvědomovala.
Celý den na ni nenarazil. Nedivil se tomu, věděl, že se o přestávkách schovává. Utěšoval se, že ji uvidí na odpoledních hodinách lektvarů. Že ji opět bude moci nenápadně sledovat při práci a v duchu ji chválit, jak precizní a schopná je. Pohledem z očí do očí jí říct, že i dnes na ni bude čekat s večeří…
Procházel kolem skupinky studentů a něco mu tam nehrálo. Nestála na rohu jako vždy a mezi ostatními jí taky neviděl. Nechal všechny posadit se a pořádně se rozhlédl po třídě. Ztuhl, když ani teď tam nebyla. *Hermiono, kde jsi?* Nechal postup na tabuli a okamžitě ji šel hledat. Podíval se k sobě do kabinetu, ale nebyla tam. Hledal dokonce i na dívčích záchodech a potom mu to došlo. Pět minut na to vrazil do kabinetu Amucuse Carrowa a přimáčkl ho ke zdi.
,,Kde je Hermiona?!!!" zavrčel na něho a zesílil stisk na jeho krku. Amycus se začal dusit a pokusil se ho odstrčit, ale neměl šanci.
,,Tak kde je!" zařval silněji.
,,Že by spadla do jezera?" ušklíbl se Amycus a Severusovi se nebezpečně zúžili zorničky.
,,Co jsi ji udělal!" Vrazil mu pěstí a mrštil s ním o zem.
,,Nic!"
,,Kde je!"
,,Nevím!" zařval na něho z posledních sil. Už nemohl skoro dýchat, ale Severus stisk nepolevil. Začal panikařit, jestli se Hermioně něco stalo…
,,To máš za to co jsi jí udělal." Vstal a kopl ho do žeber. Nesměl ztrácet čas, musí ji ihned najít. Amycus zakřičel bolestí, převrátil se na bok a vykašlal spousty krve. Když už byl Severus u dveří, nenávistně se na něho podíval.
,,O tomhle se Pán Zla doví, o tom neměj pochyb, Snape!"
,,To je mi jedno! Vždy budu mít dobrý důvody, proč jsem tě mohl zabít." Odsekl mu Severus.
,,Ale tu svoji panenku nikdy nenajdeš. Alespoň ne tam, kde bys čekal." Chraptivě se zasmál a Severus se po něm ohnal vší silou.
,,Kde je, ty parchante!"
Nic. Neodpověděl. Ve tváři měl prázdný výraz. Severus vyplašeně prohledal jeho hruď a zděsil se. Když mu nakopl žebra, několik mu jich zlomil a nejspíš mu prorazili plíci.
,,Ty bastarde!!!" zařval a byl si jistý, že je ho slyšet až na chodbě. Zatřásl s jeho mrtvolou a ta potom bezvládně a tvrdě dopadla zpátky na podlahu.
Hledal ji několik dní, než ho chytili nějací Smrtijedi a odvlíkli k Voldemortovi, který se rozčílil, když Severus nepřišel na schůzi. Tohle jen tak neodpouštěl. Nezabil ho, ale mučil, dlouho. V extázi, která ho naplňovala při pohledu na svíjejícího se Severuse, úplně zapomněl na nevysvětlitelné zmizení Amycuse Carrowa, jehož tělo se nikdy nenašlo.
Když se Severus skoro v bezvědomí přemístil na ústředí, ještě v tu chvíli doufal, že Hermionu brzy najde, ale i přes to, že byl na pokraji smrti si nepřipouštěl, že by jeho Hermiona mohla být mrtvá.

*Vražda na tyranu není vraždou*

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Arival Arival | 6. ledna 2009 v 0:18 | Reagovat

Tak lidi, po marných pokusech vidíte výsledek...snad to nebylo tolik matoucí. Alespoň se vložila celá kapitola. I za maličkosti jsem ted vděčná... ;)

2 Bianuška Bianuška | Web | 6. ledna 2009 v 0:21 | Reagovat

Kukni sa na môj blog...:_)

3 Sela Sela | Web | 6. ledna 2009 v 5:41 | Reagovat

Předně, gratuluji k vítězství nad blogem:-)

Kapitola moc pěkná a napínavá.

4 candy candy | 6. ledna 2009 v 10:38 | Reagovat

velmi pekna kapitola. chudatenko Hermi, vzdy mi jej je tak strasne luto ked jej nejaky z autorov/ autoriek nieco taketo urobi :D ;)

5 Evča Evča | 6. ledna 2009 v 16:13 | Reagovat

Moc pěkná kapitola. Všechny tvoje povídky se mi hrozně líbí :)

6 dzudzik dzudzik | 6. ledna 2009 v 20:17 | Reagovat

To je příjemná změna po tlemení na maturitní otázky :-)

7 Samantha Samantha | E-mail | Web | 6. ledna 2009 v 21:03 | Reagovat

Jeee, konečně! =) Si super, super, super! A kapitolka taky! Skvělý, opět se ti povedlo vytřískat z mojí nenálady tu nejlepší náladičku! =) Děkuju =*

8 Zala Zala | 6. ledna 2009 v 21:32 | Reagovat

bože to je napínavý už se těšim na další kapču!!!!!

9 Arival Arival | 7. ledna 2009 v 18:00 | Reagovat

jsem moc ráda, že se vám to líbí...

Sela: Zas takové vítězství to není :( Pořád mi nefunguje tak jak by měl

Candy: Severus je ale vždy po blízku... ;)

Evča: děkuji moc

dzudzik: ježkovi chudáku, já si nedokážu představit, jak se na státní maturitu dokážu připravit. Držím ti palce, aby ti to šlo, jak po másle... ;)

Sam: Jé tobě taky =*    :D Snad se nálada pernamentně zlepšuje i nadále...

Zala: děkuji, další a POSLEDNÍ kapitolu bych měla přidat v pátek

spíš na večer, napsanou mám tak půlku, ted jaksi bojuji z každou minutou volna a nemůžu si dovolit na chvíli vypnout a jen tak si psát. Ale určitě tu v pátek bude. ;) Mějte se zatím krásně a úsěšně dobojujte tenhle týden. Dává mi zabrat... Ahoj

10 Samantha Samantha | E-mail | Web | 7. ledna 2009 v 21:41 | Reagovat

Ahojky Arísku =) Já mam tenhle týden taky nabitej, i když asi ne tolik jako ty... ale každopádně ti držím palce, at se ti všecko podaří a máš klid a čas i na sebe =) a na nás (neskromně XD)... Tak se měj krásně a těším se na tvoje další kapči a tvorbu celkově =)

11 Arival Arival | 7. ledna 2009 v 21:50 | Reagovat

Sam děkuji,

tak jsem se zatím dneska naučila jenom asi 12 stránek dějepisu a 6 stránek chemie... ještě mě čeká 14 stránek chemie...snad to dneska tak do dvou hodin ranních zmáknu... spát přeci můžu jindy - toď heslo našich učitelů... :(

12 Kris Kris | Web | 8. ledna 2009 v 12:07 | Reagovat

Krásný, ale hrozný. Nevím, co bych k tomu napsala, ale těším se na konec.

13 KAČULÍÍÍK or Elinor.cit KAČULÍÍÍK or Elinor.cit | E-mail | Web | 8. ledna 2009 v 23:27 | Reagovat

To je...krásná kapitola...mno sice děsivý, ake nádherný. :o)

Ach jo...a za 7 hodin vstávám do školy.Mno...řekla jsem si, že dopíšu 12.Kapitolu a naučím se na matiku...

jak by můj kámoš řekl: ,,Pololetí ty vole!" :oD

No jo...ještě, že ČJ si dala voraz a nepíšeme.

Arival já dneska spát asi nebudu, ráno zase kafíčko, nebo horká čokoláda...a pak trojky a čtyrky. :o(

Mno jo...to je život! :o/

14 Samantha Samantha | E-mail | Web | 13. ledna 2009 v 18:52 | Reagovat

Arival, jsi v pořádku? Docela dlouho jsi nic nepřidala, ani žádný komentáře bo tak...mam starost, tak se když tak ozvi, ju? =)

15 Samantha Samantha | E-mail | Web | 16. ledna 2009 v 23:41 | Reagovat

Ahojky, jsem moc ráda, že jsi v pořáku a nezlobíš se na mě=) Doufám že i vše ostatní už je ok...? Budu moc ráda, když mi to pošleš, hrozně se na to totiž těším =). Mno já teď jedu na týden na lyžák, ale snad se tam dostanu na net na chvilku aspoň ... Každopádně přeju, ať se vše zlepší a ať se ti všecko daří. Měj se nádherně a těším se na tvoje další supr díla a milé komentáře=*

Mtmmmr!

Samantha

16 Jitka Jitka | 17. ledna 2009 v 21:50 | Reagovat

Nádhera. Svírá se mi srdce pro ty dva. Je to tak smutné a přece dokonale uchvacující. A líbí se mi ty citáty na konci. Je potěšením ducha i srdce to číst. Děkuji za krásný zážitek.

17 Clare Clare | 17. ledna 2009 v 22:03 | Reagovat

zjistila jsem, že jsem tu nenechala komentář (doufám, že u předešlých jsou) a tak to rychle napravuju... když to čtu střídají se mi ve tváři úsměvy a bolesti, píšeš nádherně a tak poutavě (proto ty úsměvy...). citáty na konci každé kapitolky se mi moc moc líbí, i dokonce nad nimi přemýšlím (a už je co říct :-))... na konec ti chci pogratulovat k novému designu, je nádherný, přímo úchvatný...

18 KAČULÍÍÍK or Elinor.cit KAČULÍÍÍK or Elinor.cit | E-mail | Web | 17. ledna 2009 v 22:47 | Reagovat

Tak jsem na blog dala pokračování!!! :oD

Omlouvám se za denní zpoždění, ale rozbil se mi počítač a nemohla jsem nic dělat. :o(

Mno snad to bude aspoň trochu zajímavý...

19 doxii doxii | Web | 19. dubna 2009 v 21:53 | Reagovat

Vyšší princip...to naprosto sedí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama