Kapitola pátá

28. ledna 2009 v 19:15 | Arival |  ► Poslední trest
Poslední bitva, poslední kapka

,,Rone, chci ti jen říct, že bez tebe bych to nikdy nedokázal." Poplácal Harry svého kamaráda po rameni. Stáli ve svém pokoji na ústředí a chystali se na jejich nevětší bitvu v životě.

,,Nikdy bych nenašel všechny viteály sám."
,,Ale zvládl bys to."
,,Ne, bez tebe ne."
,,A vidíš a to jsme si říkali, že bez Hermiony to nezvládneme." Ron posmutněl.
,,Ta by koukala." Pousmál se Harry a nevlékl si rukavice. Bylo dvacátého ledna a venku bylo pod nulou.
,,S ní bychom na to ale přišli mnohem dřív."
,,To si piš." Harry se podíval na společnou fotografii, která visela na stěně. Byli na ní všichni tři, někdy ve třetím ročníku, Hermiona stála mezi nimi a objímali se. Smáli se…
,,Je to už tři čtvrtě roku. Prostě…" hlas se mu zlomil a raději rychle odtrhl oči od fotografie.
,,Ale zvládli jsme to…" Společně pokývali hlavou. Teď už nebyl čas. Konec se blížil.


,,Jdeme na to…"
,,Dotáhneme to až do cíle."
,,Jasně, kamaráde."
Seběhli schody a shromáždili se v hale. Bylo tu asi 50 kouzelníků: bystrozoři, profesoři, lidé z ministerstva a ti, které vůbec neznali. V čele stál Brumbál a ještě dotahoval poslední detaily s Alastorem Moodym. Ten přikývl a naznačil, aby byli všichni zticha.
,,Přátelé!" převzal slovo Brumbál ,,Další skupiny se k nám připojí až na místě. Jak jsem řekl, včera nám poslal Severus Snape zprávu, že Smrtijedi i s Voldemortem zaútočí na jednu mudlovskou vesnici. Hned večer jsem tam byl a městečko vyklidil. Až se tam Voldemort přemístí, bude mu okamžitě jasné, že je něco špatně. Proto neotálejte! Musíme využít moment překvapení a Voldemort nemá rád, když něco nejde podle jeho plánu. Ihned útočte!
Nebudu vám lhát, dostanete se do situace, kdy použít kletby, které se nepromíjí, bude nevyhnutelné."
Po tomto proslovu nastalo hrobové ticho. Ano, dnes budou skutečně zabíjet a dnes budou možná i zabiti.
,,Ještě možná jediné… Severus bude pravděpodobně hned v první linii a…" Brumbál ztratil slova. Věděl, že teď se Severus od Voldemorta nedostane ani na krok a myšlenka, že by ho snad v boji někdo zabil byla…
,,My víme." Ozval se pan Weasley a mluvil za všechny. ,,A pokusíme se."
Nastal rozruch, všichni se na poslední chvíli připravovali, členové rodiny se objímali. Brumbál se prodral mezi davem a našel stát Harryho s Ronem v rohu místnosti. Odvedl je stranou, s oběma potřeboval nutně mluvit.
,,Chlapci, chci vám jen říct, že na to nejste sami. Harry, pořád ti budu někde nablízku, nenechám tě v tom. Voldemort neví, že je už smrtelný a kletby se nebojí. Ani ty se jí neboj použít. Mysli na všechny ty lidi, které zachráníš." Promlouval tiše a klidně. Důvěřoval tomuto chlapci a věděl, že on se těsně před cílem nezastaví…

Severus stál v první řadě, pár kroků od Voldemorta a schytal první vlnu útočných kouzel od Fénixova řádu. Bránil se, ale stále se musel ohlížet za sebe. Stály tam asi dvě stovky Smrtijedů. Ani netušil, že jich je tolik. Věděl, že za poslední rok se Voldemortovy řady rozrostly o několik krvelačných zabijáků, ale proboha tolik???
Rychle uhnul smrtící kletbě, schoval se za nějaký dům a potřeboval chvíli oddechu. Skutečně Řád zabíjel? Viděl Lupina, jak Avadou skolil Smrtijeda a dál pokračoval v boji a pak uviděl Pottera s Weasleym. Bojovali proti přesile a nikdo jim nepomáhal. Oni sami netušili, že za zády mají další Smrtijedy a co nevidět si jich všimnou. Utíkal k místu, kde bojovali a už z dálky vyslal kouzla na zamaskované vrahy.
,,Avada Kedavra!" namířil hůlkou jednomu přímo na krk. Oslnil ho záblesk zeleného světla a tělo Smrtijeda se zhroutilo k zemi. Zneškodnil ještě jednoho a teď už stál přímo za Potterem. Weasley už tu s ním ale nebyl, bojoval se Smrtijedy asi sto metrů od nich a rozhodně nebyl rád, že se dostal tak daleko od kamaráda. Harry právě seslal omračovací kouzlo na vysokého Smrtijeda stojícího před ním.
,,Mdloby na tebe!" vykřikl a z hůlky vyletěl modrý proud ostrého světla. Smrtijed před sebou vyčaroval štít a chladně se zasmál.
,,Avada kedavra!" namířil na Harryho a ten v posledním okamžiku uskočil stranou. I Severus musel k zemi. Jen o vlásek ho minula smrtící kletba. Když skočil na zem, plášť ho dokonale přikryl a vlasy mu spadly do obličeje. Měl chuť proklít všechno na světě. Jako ve zpomaleném filmu sledoval z bezprostřední blízkosti, když se mladík ležící kousek od něho napřímil a Avadou poslal Smrtijeda na onen svět. V tu chvíli si Severus uvědomil, že tohle… TOHLE je TA poslední bitva. Všichni už to chtěli skončit. Všichni byli vysílení.
Ti, kteří prosazovali dobro a Bílou magii, teď pobíhali na starém náměstí mudlovské vesnice a ze zoufalství zabíjeli své soky. Zabíjeli nečistě tak, jako jejich protivníci. Byla to známka toho, že Straně dobra nezbylo skoro nic a šli doslova přes mrtvoly. Skutečně se dnes rozhodne, která strana definitivně vyhraje? A on sám… chce vůbec vyhrát?
Nezbylo mu už nic. Smířil se s tím, že Hermionu už nejspíš nikdy nenajde a také, že on prostě nemá mít někoho RÁD…

,,Weasleyová! Co si myslíte, že tady děláte!?" zařval na Ginny, když do něho vrazila na chodbě. Dívka se pod jeho mrazivým hlasem přikrčila ještě víc do země. Vypadala vystrašeně a také, pomyslel si, byla hrozně bledá.

,,Já, pane, strašně moc se omlouvám. Nechtěla jsem…" kvikla a podívala se na něho, jak nad ní stojí jako bůh pomsty. Vůbec ji to neulehčoval. To, že tu poletovala o půlnoci, dávno po večerce jí jen tak neodpustí.

,,Okamžitě mi vysvětlete proč běháte po chodbách jak splašená místo toho, abyste spala?!"

,,Já… nemůžu spát…"

,,To není důvod!!!"

,,Hledám Hermionu, pane!!!" vzlykla a ramena se jí začala třást. Severus stál na místě jako přikovaný a v hrdle měl najednou naprosto sucho. Sledoval plačící Ginny a uvědomil si, že ona vlastně ještě nic neví. Je to teprve týden, co zmizela a co ji neustále hledal…

,,Viděla jsem ji naposledy před několika dny… a pak večer zase nepřišla na kolej… ale ona tam už nespávala strašně dlouho. Nikdy mi nechtěla říct, kde v noci spí, ale říkala, že je to bezpečnější než kdekoli jinde a… a " popotáhla a pokusila se vstát ,,potom jsem ji neviděla už nikde… Mám o ni strach."

STRACH

Sklopil hlavu na stranu tak, aby mu neviděla do očí. S mírně pootevřených úst vyšel ještě mírnější a tišší povzdech. Ona ani nemohla tušit jaký strach má o Hermionu on sám. Ani jizvy a řezné rány po jeho těle ho nebolely tolik jako myšlenka, že by mohla být Hermiona mrtvá. Natáhl ruku směrem k Ginny a pomohl ji zpátky na nohy. Té trvalo pár sekund než si uvědomila, co se právě stalo. Vyplašený obličej vystřídal absolutně zmatený výraz. Vytrhla svou ruku z jeho a instinktivně schovala obě ruce za záda.

,,Měla byste se vrátit do ložnic, slečno Weasleyová." Doporučil ji s notnou dávkou výhružného tónu.

,,Jistě, pane řediteli."

,,Raději vás doprovodím. Nehodlám na vás dnes večer ještě někde narazit."

Dívka cupitala bez jediného slova vedle něho a neodvažovala se pomalu ani dýchat. Možná si myslela, že ho to rozzuří a něco jí provede. Severus byl ale myšlenkami úplně jinde. Představil si Hermionu, jak se klidně prochází podél Černého jezera a sebou si nese knihu na čtení. Možná přemýšlela o jejich společně strávené noci, možná se jen tak rozhlížela po krajině a nechala se unášet tichem, které v tam v takovou časnou hodinu panovalo. Kam zmizela? Ublížil jí někdo? Seděla v trávě, opírala se o strom, když ji někdo napadl ze zadu a ona se už nemohla bránit? Příval myšlenek ho zas a znovu nutil vracet se k jezeru a celou noc prohledávat tamější zákoutí. Hledal důkaz, stopu, něco, coby ho zavedlo k Hermioně. Ale jako pokaždé nic nenašel. Nevěděl jestli ještě žije a zda je jí schopen ještě nějak pomoci. Bezmocný, přesně tak se cítil.

,,Hm? Pane?" optala se ho opatrně Ginny a když se rozhlédl kolem sebe, zjistil, že stojí přímo před vchodem do nebelvírských komnat.

,,Jistě, slečno Weasleyová. Tak jděte už konečně spát!"

Giny se otočila na podpatku a než se za ní zavřel vchod, stačil ještě Severus dodat:

,,A abych nezapomněl. Odebírám 10 bodů Nebelvíru." Můžeš být ráda, že jsi na chodbách potkala jenom mě…


Severus se zvedl ze země ve stejný okamžik jako Harry, absolutně netušíc jakou chybu tím udělal. Upoutal na sebe pozornost, mladík se bleskově otočil a namířil na něho hůlkou. V okamžiku, kdy mu z úst vyšla kletba, Severus přes svoji smrtijedskou masku z plných plic zařval.
,,Pottere! To jsem já!"
Harry strhl hůlku stranou a silný paprsek se zaryl do země. Byla to pouhá vteřina a jen díky Harryho rychlé reakci byl ještě živý.
,,Sakra Snape! Na co si pořád hrajete?!"
Zprvu Severusovi tak úplně nedošlo o čem mluví, ale když se podíval mladíkovi do očí, spatřil tam něco, co by od něho nikdy nečekal. Prosbu.
Chytil ho za hábit a odvlekl do prázdné úzké uličky dál od bojiště. Harry se udýchaně opřel o zeď a promnul si zcela jasně zraněnou ruku.
,,Můžete mi vysvětlit, proč ještě pořád bojujete na straně Voldemorta!"
,,Zdá se vám, že vás teď snad nějak ohrožuji, že si to myslíte?"
,,Ano! Bojujete se Smrtijedy a jen díky tomu vašemu úžasnému převleku jsem vás mohl zabít!"
,,Netvrďte mi, že by vás to nějak ranilo, Pottere!"
,,Ne, mě ne."
,,Co tím myslíte?"
,,Brumbál by si to nepřál."
,,Ach tak…"
,,Tak na co čekáte?! Teď nebo nikdy, Snape!"
Severus stál jako přikovaný, opravdu by mohl…
,,Takže dnes…"
,,Porazím Voldemorta."
To mu stačilo. Chtěl věřit, že to Harry dokáže. A kdyby náhodou ne, tak on prostě jen zemře. Tím si byl jistý…
Strhl si svou masku a svlékl plášť. Teď opravdu všem ukáže, na které straně vždy byl a možná se i trochu těšil, jak se na to bude Voldemort tvářit. Zadostiučinění mu vlilo novou krev do žil. Nabitá síla ho obklopila a dokonce i Harryho odhodlaný výraz ho povzbudil a on byl konečně připravený postavit se Pánovi zla tváří v tvář a i když věděl, že on není Vyvolený, ten, kterému je předurčeno porazit zlo, už teď cítil, že vyhrají.
Harry vykoukl zpoza rohu a užuž se chystal vrátit se, když ho Severus ještě zadržel.
,,Měl byste být opatrnější, Pottere. Smrtijedů je strašně moc. Ani já sám jsem netušil, že je jich tolik."
,,Jistě, ale někteří nevypadají zrovna dvakrát obratní…" Harry ukázal prstem k protějšímu domu, kde Ron bojoval proti pěti Smrtijedům najednou a jak se zdálo neměl s tím žádný problém. Severusovi se na celém tom jejich boji něco nezdálo, ale nechtěl tomu věnovat moc pozornosti a obrátil se zpět k Harrymu.
,,Tak jdeme…"
Harry přikývl a společně opustili svůj úkryt. Uběhli však sotva deset metrů a zprava se na ně řítil zamaskovaný, ne příliš vysoký Smrtijed s dýkou v ruce. Křičel a mířil přímo na Harryho. Severus ani na vteřinu nezaváhal…
,,Pottere!!!!" vykřikl a mladík skočil k zemi.
,,Avada Kedavra!" zamířil na Smrtijeda, kterého okamžitě ozářil zelený záblesk smrtící kletby. Harry se na Severuse s vděčností ohlédl a s tichým děkuji utíkal dál, ale Severus už za ním neběžel…
Stál přesně na tom místě, odkud zavraždil toho Smrtijeda…
Hleděl na jeho nehybné tělo a vypadla mu hůlka z ruky…
Zpod smrtijedské masky se uvolnil pramen hnědých vlasů…
Boj kolem něho utichl.
Srdce se mu zastavilo…
Udělal krok vpřed, tohle nemohla být pravda…
Před očima se mu zatemnilo…

Otevřel dveře na astronomickou věž…

Vyčítavě ho propaloval pár oříškově hnědých očí…

,,Proč jste mi pomohl? Plakala.

,,Řekl jsem, že nedovolím, aby se vám něco stalo."


Už stál přímo nad tělem, kolena se mu podlomila a on se zhroutil k zemi…

,,Uteč Hermiono, tady na škole je to pro tebe nebezpečné!"

,,Ne Severusi, prosím…"

,,Hermiono, Voldemort už dlouho mudlovské žáky na škole nenechá a domů je nepošle, tím si buď jistá! Zabije je nebo donutí, aby se stali Smrtijedy."

,,To bych raději zemřela, než aby ze mě udělal tu stvůru!"

,,Tohle neříkej. Uteč, prosím a zachraň se…" naléhal na ni

,,Ne!"

,,Hermiono."

,,Já tě nemůžu opustit, Severusi. Copak to nechápeš?!"




Natáhl roztřesenou ruku k masce a odkryl obličej…

,,Věř mi, Hermiono, kdybych v tom mohl Carowovi tenkrát zabránit, udělal bych to!"

,,Já ti věřím, Severusi. Už mnohokrát jsi mi dokázal, že ti mohu důvěřovat.

Spokojeně se mu stulila do klína a políbila ho.


Dech se mu zastavil, když spatřil její obličej. Hermionin obličej…
Oči upřeně zíraly do prázdna.
Severus se sotva dokázal dotknout její tváře. Tak křehce vypadala…
Ano, byla to ona, ale už dávno ne taková, jaká bývala. Temné skvrny kolem očí, zorničky zúžené a pohled, který jí nepatřil. Imperio. Jak jednoduché.
Teprve teď, když se Severus kolem sebe rozhlédl, pochopil. Hermiona nebyla jediná mudlovská čarodějka nebo kouzelník, kteří tenhle rok tak záhadně zmizeli. S hrůzou sledoval zmateně pobíhající Smrtijedy a členy Řádu, kteří proti sobě vysílali kletby. Měl začít křičet a zastavit je, zabránit tomu hroznému masakru, ale nešlo to.
Skláněl se nad jejím tělem a roztřesenýma rukama se dotýkal… své Hermiony.
Proboha!
Co to udělal?!
Přestože se všude kolem bojovalo a křičelo, nemohlo nic z toho přehlušit srdcervoucí výkřik, který se tak náhle ozval. Drásal uši a naháněl hrůzu. Nikdo nic nechápal…

Smrt milované osoby je horší, než smrt samotná



Tak doufám, že se vám povídka líbila. ;)

Možná, že až se mi bude chtít, přečtu si ji v takovém pořadí, jak se co odehrávalo. Tedy kapitola 2-4-5-3-1. Možná to zanechá úplně jiný dojem…
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Samantha Samantha | E-mail | Web | 28. ledna 2009 v 20:48 | Reagovat

Páni, Arival, to bylo...naprosto dechberoucí! Ta povídka byla tak....smutná a při tom krásná, něžná a drastická...Prostě krásná. Těším se na tvoje další povídky jako závislák na další dávku drogy =)

2 KAČULÍÍÍK or Elinor.cit KAČULÍÍÍK or Elinor.cit | E-mail | Web | 28. ledna 2009 v 23:22 | Reagovat

Úplně se mi zastavilo srdce...a v očích mám slzy.

Já tě obdivuju, něco takového...to je unikát!Je to tak nádherné!!!Tak smutné a tím krásnější než kdyby...se pár věcí nestalo. :o(

Jsi vážně dobrá, tohle mě vážně dostalo.

Děkuju!

3 wixie wixie | 28. ledna 2009 v 23:52 | Reagovat

nemela jsem dvakrát veselý den a tohle me dorazilo. brečela jsem jako želva.. fakt nádhera... ja nemam slov. az budu ok, taky si to rada přečtu ve správném pořadí. moc ti dekuji za dechberouci povídku a nádherný zážitek, na který se opravdu vyplatilo cekat.

4 Maya Maya | 29. ledna 2009 v 21:50 | Reagovat

Naprosto souhlasím s wixie, řvu jako nikdy. Byla to úžasná povídka. Smutná, ale naprosto úžasná. Moc se těším, až zase něco přidáš,

Maya

5 Maus Maus | Web | 30. ledna 2009 v 19:34 | Reagovat

no Arival parádní kapča, ale moc smutná: Je strašně pěkně napsaná!!:) už se těším na něco dalšího:)

6 Samantha Samantha | E-mail | Web | 31. ledna 2009 v 13:55 | Reagovat

Ahoj Arival =) Jsem ráda, že se mi povedlo tě zmást, to byyl záměr. Ale budeš se divit, ani já uplně přesně nevím, kam se děj bude vyvýjet. Možností je mnoho a každá cesta vede na jinou stranu... Mno a k té druhé povídce-kniha-, tak to uvidím. Nějak jsem pak nevěděla, jak pokračovat, aby se to nezvrhlo ve fádní píběh o oživení a happyendu. Takže až bude nápad, tak přidám něco =) Ale jsem ráda, že ses zeptala, asi ta povídka není upe ztracenej případ XD

Měj se hezky

Sam

7 terka terka | 8. února 2009 v 14:17 | Reagovat

Bože, přečetla jsem povídku jedním dechem. To střídání dějových linií bylo naprosto skvělý a napínavý. Konec je prostě... dechberoucí!

8 Beltrix Beltrix | Web | 27. února 2009 v 22:15 | Reagovat

To je.... teď opravdu nenacházím slov. Množství perfektně vyjádřených pocitů, prostě nádhera krása.... a ještě by se našlo mnoho superlativů a přece by žádný z ich nevystihl podstatu toho co jsem chtěla říct.

9 evi evi | Web | 13. března 2009 v 20:25 | Reagovat

Nádherná povídka, úžasně poskládané dějové linie, závěrečná bitva, kdy i ti "spravedliví" se musí uchýlit k černé magii (jak pravdivé!) a ten konec s těmi prolínajícími se vzpomínkami... je to smutné, ale musím říct, že mě to oslovilo mnohem víc než lecjaký HG/SS happyend...

10 doxii doxii | Web | 19. dubna 2009 v 22:18 | Reagovat

úžasná povídka, jedna z těch, co vhání slzy do očí. Překvapivé rozuzlení povídce určitě přidává na zajímavosti. Je to neuvěřitelně intenzivní, ani nachvilku člověka nepustíš z děje ani nachvilku mu neodlehčíš...pořád se něco děje a ač je to tragický, je to bohužel součást živita, přesně jak říkáš. Díky.

11 Arival Arival | 23. dubna 2009 v 21:09 | Reagovat

Doxii: moc děkuji, osobně mám nejspíše tuhle povídku ze všch nejraději. Nebudu lhát, když řeknu, že tragický konec mám raději ( mnohem víc než lecjaký HG/SS happyend... jak říká evi) Snažila jsem se, aby vás konec aspoň trošku přčekvapil. Doufám, že se mi to povedlo, že jste předem netušili, že ji právě ON zabil, a proto potom skočil z té věže...  ještě jednou všem děkuji!!!!

12 soraki soraki | 29. dubna 2009 v 12:55 | Reagovat

arival - velmi hezká povídka, naprosto úchvatná. Děkuji za krásné čtení

13 Dorea Dorea | Web | 17. července 2009 v 22:09 | Reagovat

smutné... ale pěkné... překvapivý závěr na konci byl úžasný... pěkné

14 Klér Klér | Web | 15. září 2009 v 18:46 | Reagovat

nemůžu tomu uvěřit, ty píšeš fakt dobře, neni tvoje první vynikající povídka, co jsem četla, ale tohle už opravdu vyžádalo komentář, píšeš velice originálně a obdivuju tvoje nápady... :-)

15 midnight midnight | Web | 9. prosince 2009 v 18:09 | Reagovat

bože! Jak si mohla něco tak děsukrásného napsat...teď nebudu spát týden...a chjooooo 8-O  :-|

16 Deniss♫ Deniss♫ | Web | 3. července 2011 v 17:22 | Reagovat

Moc krásná povídka, ale smutná :/

17 Eňa Eňa | 10. října 2012 v 0:19 | Reagovat

To bolo... úplne úžasné. Asi to najlepšie, čo tu máš. Nádherné, krásne, tragické... Skoro celé som to preplakala... a to sa mi pri čítaní SS/HG už dlho nestalo. Ďakujem za neuveriteľne magický umelecký zážitok. Mám z toho zimomriavky. :-)

18 waals waals | Web | 5. října 2016 v 16:46 | Reagovat

qvik pujcka ostrava O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama