22. Kapitola

22. března 2009 v 18:23 | Arival |  ► Uvězněni
Že vás šálí zrak? Ale ne, to jenom jedna unavená a vytížená autorka téhle povídky se probrala z hluboké apatie a pochopila, že si nezaslouží vaši věrnost, když vám to nijak nesplácí. Snad vás nová kapitola potěší a to i přes to, že ta minulá se zde objevila před více jak čtvrt rokem. Ach jo, opravdu zákeřná to jsem.
Kapitolu věnuji Samantě, kamarádce, za její podporu…

Kapitola 22
O dnu, kdy se vytratila a zanechala po sobě jenom velmi stručný vzkaz a o noci, kdy se opil a pokusil si podřezat umírající ruku, nepadlo ani slovo. Atmosféra druhého dne byla víc než dusná, ale svým způsobem i naháněla strach. Hermiona se neopovážila připomenout nezvyklé chování svého bývalého učitele a Severus se neobtěžoval dělat si starosti, kde že to celý den byla. Věděl pouze jediné.
S neuvěřitelnou bolestí hlavy se probral ležící na zemi před krbem, v kterém dohořívalo pár zuhelnatělých polen. Nemohl si ani nevšimnout roztříštěných střepů naházených mezi nimi. Pohledem přejel po celé místnosti, která vypadala jako po výbuchu, až jeho oči sklouzly k prázdné pohovce. Okamžitě se mu vybavily poslední události, kam až jeho paměť sahala. Nebyla tu, prohledával celý dům a našel vzkaz přišpendlený na vchodových dveřích, ale potom ji slyšel šeptat jeho jméno. Popadl láhev whisky a jím projela ostrá chuť alkoholu, když se napil. Pohladil ji po tváři. Před očima se mu zatmělo, neovládl své smysly a potom už jen cítil, jak hrana střepu hladce klouže po zčernalé ráně na předloktí. Ucítil její horký dech, když se k němu skláněla a potom všechno padlo do husté mlhy. Nebyl s to si vybavit, co se skutečně stalo a co byly jen výplody mysli zatemněné alkoholem.
Znovu se rozhlédl po knihovně. Ne, nic se tu nezměnilo. Nebyla tu…

Časně k ránu, kdy se probrala, cítila se Hermiona jako královna. Nejen, že se vyspala přímo božsky, ale to, že včera Severusovi pomohla zachránit jeho ruku, jí vykouzlilo na tváři slabý úsměv. Spala v jeho ložnici v patře, zamuchlaná do hutné přikrývky objímala polštář a vychutnávala si podzimní slunce. Poprvé nepršelo, jako kdyby počasí vycítilo její dobrou náladu.
Nemohla si pomoct, ale začala mít Severusovi opilecké chvilky ráda. První noc zde, ji nad několika skleničkami vína nabídl tykání a dokázal se s ní bavit bez jakéhokoli náznaku nadřazenosti. Mluvil s ní jako se sebou rovným. Ne jako profesor, ne jako její ochránce…
A včera v noci. Netušila, proč ho našla v takovém stavu v jakém byl, proč on, vždy odhodlaný, se pokusil podřezat. Nikdy by si ho nedokázala představit jako člověka naprosto bezmocného, vždy si věděl rady, vždy byl o několik tahů napřed…
Ale co bylo hlavní, neovládal svou typickou masku nepřístupného výrazu a neovládal slovník odměřených frází. Nejen, že když se včera dotkl její tváře, srdce se jí rozbušilo, ale i v jeho ochraptělém hlase slyšela tolik citů. Ne sarkasmus, ne ironii…
Nedokázala to rozeznat, ale byla odhodlaná udělat cokoli, aby jej slyšela mluvit přesně tak jako včera ještě alespoň jednou. Jeho hluboký zatřený hlas ji připomenul chvíle, kdy byly držení v malfoyově panství a ona se bála, že ji zabijí. Potřebovala uklidnit a potřebovala ho obejmout. Bez jediného slova se k němu přitiskla a plakala. Možná to byla chvíle, kdy skutečně uvěřila Severusovi Snapeovi.
Bylo na čase vstát, oblékla se do vypůjčeného dlouhého svetru a tichými kroky se vydala ze schodů dolů. Bohužel ve stejnou chvíli, kdy se z dveří z knihovny vyřítil neobvykle zmatený Severus.
Díval se na ni jako na ducha. Musela se pousmát jeho dokořán otevřené puse a očima těkajícíma mezi ní a knihovnou. Sjel ji pohledem od hlavy k patě a zarazil se nad jejím pobaveným jiskřením v očích.
,,Grangeroová?" vysoukal po slabé chvilce ze sebe
,,Ano, pane?" nechápala
,,Co tady děláte?"
,,Jdu na snídani." Odpověděla mu opatrně.
,,Snídani? Co to plácáte?" zavrčel
,,Pane, je vám dobře? Doufala jsem, že ten mandragoří odvar nebude mít žádné vedlejší účinky… Možná, že s tím alkoholem… Ale nemělo by…"
Severus nestačil ani zareagovat a už ho Hermiona držela za ruku a vyhrnovala mu rukáv.
,,Grangerová, co to děláte?!" snažil se jí zastavit, ale v zápětí si uvědomil, že necítí žádnou bolest. Vždyť pokaždé, když se pokusil šáhnout si na ránu, okamžitě cítil palčivou bolest pulsující z předloktí, ale teď… vůbec nic.
Jediné, co ucítil, byl jemný dotek jejích prstů, jak zkoumavě hladili jeho kůži… sklopil zrak… jeho zahojenou kůži. Nemohl uvěřit vlastním očím, po ráně nebyly skoro žádné památky, ano byla tam velká černá rýha táhnoucí se od zápěstí až téměř k loktu, ale vůbec si ji neuvědomoval, naopak pokaždé, když přes ní Hermiona přejela prstem, pocítil ten teplý dotek stokrát citelněji, než na kterékoli jiné části předloktí. Jako zdáli slyšel její slova.
,,Achjo, myslela jsem si, že to zmizí celé. Mělo by. Nejspíš to byla až moc černá magie… Nebo že se lektvar aplikoval až příliš pozdě…" přemítala dál v úvahách, netušíc výraz, který právě teď měl Severus. Díval se na ní ze své výšky, propaloval ji kamenným výrazem, ale byl odhodlán neříct vůbec nic. Vysmekl svou ruku z její, schoval jizvu pod plášť a odešel do kuchyně, kde na něho s překvapením čekal stůl plný jídla. Nevyptával se, nezajímal se.
A Hermiona se nedočkala ani toho pouhého slůvka děkuji.

Její trpělivost přetekla ještě ten samý den večer. Severus se ani náznakem nezeptal, kde přišli ke všemu tomu jídlu ani, kde celý den byla a s grácií ignoroval svoji včerejší soukromou "whisky párty". A tak se rozhodla zaútočit.
Potěšeně zjistila, že Severusovi vypít další alkohol nedělá žádný problém a absolutně neprotestoval, když si nalila i sobě. Na kuráž. Když už ho chtěla donutit poděkovat ji, nadechovala se k opravdu peprné salvě argumentů, zničehonic sám řekl…
,,Neměla byste příště někam chodit."
,,C-cože?" vykoktala ze sebe.
,,Bylo více než pošetilé podnikat výpravu - sama a bez hůlky."
,,Nic se mi nestalo, tu malou kouzelnickou vesničku jsem našla za pár hodin."
,,Ale mohlo se stát."
,,Měl jste snad o mě strach?"
proto jsi se opil?
Vrhl na ni nebezpečný pohled, který jí jasně naznačoval, že kráčí po tenkém ledě, dopil sklenici vína až do dna a otázku nechal nezodpovězenou. Hermiona sledovala jeho oči, odrážel se v nich plamínek svíce postavené uprostřed stolu, přesně mezi nimi. Byla si jistá, že ví, že se na něho dívá, ale ignoroval to. Sledoval pouze svou skleničku v ruce. Sem tam s ní zakroužil ve vzduchu a upil, nevšímajíc si, jak Hermiona do sebe klopí jednu za druhou. Uvědomila si, že pokud to neřekne teď, tak nikdy, měla dostatek kuráže a přitom byla těsně před hranicí, kdy by ze sebe dostala srozumitelnou větu.
,,Já o vás strach měla." Ticho…
,,Proto jsem šla najít tu vesnici, Bylo jasné, že tu nějaká bude, říkal jste, že jste zde žil jako malý, těžko by jste vyrůstal mezi mudly. Chtěla jsem vám pomoci, když jsem vás zahlédla v té koupelně, ta ruka vypadala jako mrtvá!!!" skoro brečela. Severus ji nepřerušila a o to to bylo horší. Její oříškové oči se lekly slzami a ruka, ve které držela skleničku se jí roztřásla.
,,Nevím co ode mě chcete slyšet." Začal svým typickým tónem. ,,Že od vás bylo šlechetné vydat se někam, kde to neznáte a pomoci mě? Nebo nepřemýšlet o tom, že po vás jdou téměř všichni Smrtijedi a jen tak si vykračovat po kouzelnické vesnici a nakupovat si? To jste si neuvědomovala to velké riziko?" křičel na ni…
,,Ach jistě! Měli jsme tu být zabednění do konce života, že? To byl váš plán? Chcete něco slyšet? Byl to hloupý stupidní plán! Nedomyslel jste ho! Ha! Pořád nic? Možná by vám vyšel, víte? Zemřeli bychom hlady dřív, než by nás nějací Smrtijedi našli!"
Věděla, že hranici slušnosti překročila už jen tím, jak se na něho podívala, ale vůbec ji to nevadilo. Naopak, hrdě zvedla bradu, s cinknutím položila dopitou skleničku na stůl, popadla ještě nenačatou láhev a houpavým krokem zamířila k sobě do knihovny. Severus sledoval každý její krok a vřela v něm krev. Moc dobře věděl, co ji na tom štve ze všeho nejvíc. Přesně věděl, CO chce slyšet…
A potvrdila mu to razancí s jakou za sebou zabouchla dveře…

Probralo ji zuřivé klepání na dveře. Když se pokusila vstát, měla pocit, že ji praskne hlava. Přehodila přes sebe deku a odemkla, na prahu stál Severus se svým jízlivým úšklebkem a vyloženě si tu situaci užíval.
,,Proč mě budíte tak brzo?" zavrčela. Protřela si oči a pohledem z okna zjistila, že slunce ještě nevyšlo. ,,A proč jste, proboha, musel na ty dveře bušit jako by vám šlo o život?"
,,Slečno Grangerová, já klepal zcela normálně, to, co vám vadí je vaše kocovina." Ušklíbl se.
Hermiona se k němu otočila zády. Tak, aby neviděl, jak skřípe zuby. Zase měl navrch…
,,Oblékněte se, nasnídejte, počkám na vás venku."
Než se na něho Hermiona stihla otočit, byl pryč. S potěšením zjistila, že na ni na stole čeká čerstvá káva a pečivo, to přesně potřebovala. Byla snad TOHLE forma omluvy od Severuse?
Usmála se…

Vyšla před dům, ale jeho nikde neviděla. Netušila, kam ji chce zavést. Nevěděla, jestli se má bát, nebo jestli se má těšit. Obešla dům a zjistila, že na ni Severus čeká na kopci za domem. Vypadal přímo mýticky. Plášť se mu houpal v mírném větru a za horizontem pomalu vycházelo slunce. Vyšla mírný svah a postavila se vedle něho, čekajíc co přijde.
,,To se spolu budeme dívat na východ slunce?" zeptala se s ironií. Severus se znechuceně ušklíbl a korunu tomu nasadil, když ji chytil za ruku.
,,Přemístit se umíte, že?" zeptal se, ale ona ho už nevnímala. Užívala si jeho hřejivý dotek a zamyšleně sledovala jeho ruku ve své…
Až příliš pozdě si uvědomila, na co se ji zeptal. Aniž by se nějak připravila, Severus svůj stisk zesílil a přemístili se. Její tělo se scvrklo a vtahovalo do neznáma. Jediného, čeho byla schopná, bylo pevně se držet Severuse a přemístit se s ním ať už to bylo kamkoli.
Dopad byl tvrdý, kolena se ji podlomila, ale Severus ji zachytil.
,,Děkuji." Usmála se na něho ,,Kde to…?"
A pak se rozhlédla kolem sebe. Až moc dobře věděla, kde jsou…
,,Ach můj bože!" výskla.
Těkala očima mezi Severusem a domem jejích rodičů.
,,Myslel jsem, že se budete chtít vrátit." Zašeptal. Podíval se jí do očí, jiskřiček štěstí si nemohl nevšimnout…
Otočil se na podpatku a zanechal ji tam stát samotnou. Hermiona se podívala do oken svého rodného domu a byla si jistá, že v tuhle časnou hodinu ještě všichni spí.
,,Počkejte!" zakřičela na Severuse. Ten se zastavil na místě, ale nepodíval se na ni.
,,Copak vy mě tu chcete nechat?!"
,,Copak to není to, co chcete?"
,,Ne, to teda není…" Nechtěla, aby odešel. Nemohl teď přeci jen tak, co spolu zažili, odejít… Byl svým způsobem součástí jejího života…
,,Vraťte se pro mě večer. Prosím." Požádala ho…
Sledovala jeho každičký pohyb a když už si myslela, že ji tu skutečně nechá, bez rozloučení, bez jakékoli naděje, že ho ještě někdy uvidí, slabě přikývl a s tichým puf se přemístil pryč…





Když se začalo stmívat, rozloučila se s rodiči a vyšla za zahradu za domem. Jestli po Severusovi včera chtěla poděkování, teď mu chtěla poděkovat sama.
Tohle bylo gesto…
A bylo silnější, než kterékoli slovo…
Přesně, když slunce zapadlo a zahrada padla do stínů, objevil se těsně před ní. S tajemným pohledem k ní natáhl ruku a ona ji okamžitě přijala. Znovu, jako ten den mnohokrát, se na něho usmála. V ten okamžik mu rozuměla…
Propletl své prsty mezi její a pevně je stiskl…
Chtěla se tam vrátit s ním…
A on ji chtěl vzít s sebou…
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kris Kris | Web | 22. března 2009 v 18:40 | Reagovat

Super kapitolka, konečně jsme se dočkali, děkujeme.

2 wixie wixie | 22. března 2009 v 20:15 | Reagovat

musim se přiznat, ze jsem musela parkrat mrknout, protoze jsem si nebyla jistá jestli se mi to nezdá:-D a nezdálo. naprosto úžasná kapitola, po které člověk dostane chuť na další. jen doufam, ze si nebudeme muset zase počkat tak dlouho:-D ale i kdyby, tak to stoji za to, kdyz je pak výsledek tak skvělý. diky Arival!

3 ell ell | 22. března 2009 v 23:25 | Reagovat

Ooooo já snad blouzním:D Nová kapča a úctyhodné délky, no to je paráda. Tímhle sis u mě (kvůli té poměrně dlouhé časové prodlevě) opravdu hooodně polepšila reputaci. Kapitolce nemám co vytknout, sem tam nějaký překlep, zdálo se mi...ale to je nepodstatné:) No nic radši jdu spát, stejně ze mě dneska už nic inteligentního nevypadne:D

P.S. Těším se na pokráčko:)

4 candy candy | 23. března 2009 v 0:46 | Reagovat

nemozem uverit vlastnym ociam :D velmi pekne od teba ze na nas stale myslis a pridala si nam kapitolu. ani si neviem prestavit ako strasne ma to potesilo a urcite som nebola jedina. sev bol uplne dokona...ak obol nastvany, alebo urazeny..alebo ublizeny? :D proste zlatunky. ten koniec som trosku nechapala..je nebezpecne ist von. ale do rodicovskeho domu sa vratit moze? ale bolo to velmi pekne. normalne som si myslela ze sa na ten vychod slnka pozerat budu... ale vyriesila si to naozaj krasne. rozhodne sa tesim na dalsiu kapitolu. a tie dve vety boli uplne nadherne....krasne sa ti to podarilo vystihnut.

5 dzudzik dzudzik | 23. března 2009 v 17:32 | Reagovat

Ááuuu! Ehm, to nic, jen sem se musela štípnout. A fakt se mi to nezdá! :-)

Paráda jako vždy.Chtělo by to ještě dál, bo potřebuju číst před písemnou dobrý autorky, abych chytla na slohovku nějakou inspiraci. ;-)

(Sam, o tobě to platí taky)

6 Zala Zala | 23. března 2009 v 18:29 | Reagovat

Já žasnu konečně nová kapča už se moc těšim na pokráčko...píšeš fakt skvěle!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

7 Arival Arival | E-mail | 23. března 2009 v 18:44 | Reagovat

Ahoj holky,

jsem ráda, že jste se ozvaly. Bála jsem se, že jste se mnou ztratily trpělivost... o to víc mě těší, že jste ještě pořád skutečně tady :D Psát pro známé "tváře" mě baví...

A jsem i ráda, že se vám líbí kapitola...

Kris: jj dočkali;) děkuji  

wixie: dlouho by jste čekat neměli... já měla napsanou 22. kapitolu njěako do půlky. pak jsem ji celou vymyzala a psala o něčem jiným, hlavně tak, abych veděla o čem budu psát dál :D takže snad se pochlapím a napíšu další co nejrychleji

ell: moc díky, jasně, že tam jsou překlepy, hrubky apod. :D Já to bez nich psát neumím :D

candy: podzravuji svoji jedinou slovenskou čtenářku ;) Tak nějak to dvakrát víc potěší... ohledně toho přemisťování... potřebovala jsem, aby se hermiona viděla s rodiči (má to svůj důvod) a moc logicky jsem u toho nepřemýšlela. Snad mi to odpustíte. Můžu jenom namítnout, že u mudlů je více bezpečno, než v kouzelnické vesnici. Berete to? ;)

dzudzik: snad to moc nebolelo? :D Inspirace na slohovku? raději neee... :D To jdi raději k Sam :D Ale jinak moc děkuji...

Zala: já vím... konečně... :D Už se mi po vás stýskalo... moc díky

Vaše komentáře se čtou jedna radost...

8 flipping Caroline flipping Caroline | Web | 23. března 2009 v 19:17 | Reagovat

kapitola byla dobrá, ovšem víc mě potěšilo, že jsi se konečně ozvala. už jsem se bála, že jsi nás nadobro opustila. :)

9 wixie wixie | 23. března 2009 v 20:05 | Reagovat

dzuziku, jsem na tom stejne:-D kdy píšete.? my uz 8.4. bojím:-(

10 ell ell | 23. března 2009 v 22:16 | Reagovat

wixie: My píšem taky osmého. To bude vražda:D

11 wixie wixie | 24. března 2009 v 7:30 | Reagovat

ell, a uz se to blížíííí:-D ale to zvládnem, hlavní je ted inspirace, inspirace a inspirace:-D takze hurá na fanfiction

12 bam bam | Web | 24. března 2009 v 20:44 | Reagovat

juchůůůůů...máš moje velké plus, že jsi něco napsala....já se k tomu nemůžu dokopat....je to super....potřebovala bych trochu nakopnout k další tvorbě...poraď mi jak to děláš, že píšeš????

13 KAČULÍÍÍK or Elinor.cit KAČULÍÍÍK or Elinor.cit | E-mail | Web | 24. března 2009 v 22:21 | Reagovat

Prostě krása!!! :-)

14 evi evi | Web | 25. března 2009 v 11:05 | Reagovat

paráda! Já už do téhle povídky byla kdysi jednou začtená a teď jsem si ji s ohledem na novou kapitolu přečetla znovu - zdá se mi, že po té odmlce to má hódně dobrý rozjezd, je to moc pěkné a doufám v brzké pokračování :-))

15 Tereza Tereza | 25. března 2009 v 19:22 | Reagovat

Super. Jsem ráda, že se tu objevila další kapitola. A ještě navíc opravdu povedená. Moc se těším na další. :-D

16 Samantha Samantha | Web | 25. března 2009 v 23:53 | Reagovat

Páááni! Ari, to byla nepopsatelně dokonalá a nekonečně okouzlující kapitolka plná emocí! Pláču radostí, protože mám dneska narozeniny a dostala sem dárečky snad od všech, co se mi zamanulo XD a najednou tak koukám s i od tebe=* Tahle kapitolka je jako bych dostala šperk v nádherné sametové stužce =* Děkuju =*

17 knofka knofka | 26. března 2009 v 16:29 | Reagovat

doufám že něž sem dáš další kapitolu neuběhnou 2 roky ne tak jsem to nemyslela jinak se strašně těším ne dalsí

18 MeG MeG | Web | 27. března 2009 v 22:26 | Reagovat

úža úža....fakt super ..na tomhle páru jsem přímo závislá a tenhle příběh je fakt povedená kapitola...Doufám že bude ještě nějaké pokráčko...

PS: Ps máš to tu celé prostě famozní :o*

19 Samantha Samantha | Web | 30. března 2009 v 16:20 | Reagovat

Neci na tebe nějak tlačit, ale prosím prosím, napiš pokráčko XD

20 Zrzka Zrzka | 31. března 2009 v 23:13 | Reagovat

To jsem ráda, že jsi na psaní nezanevřela. Kapitola byla výborná... stálo za to si počkat... tím ovšem nechci říct, že teď můžeš zase na čtvrt roku zmizet :o)

21 katie katie | 2. dubna 2009 v 17:25 | Reagovat

super kapitola

22 KAČULÍÍÍK or Elinor.cit KAČULÍÍÍK or Elinor.cit | E-mail | Web | 2. dubna 2009 v 20:09 | Reagovat

Ahojky, na mém blogu je taková ,,(ne)soutěž" a protože čteš Blbej nápad...prosím zúčastni se. :-)

Ráda bych znala názor...

23 KAČULÍÍÍK or Elinor.cit KAČULÍÍÍK or Elinor.cit | E-mail | Web | 4. dubna 2009 v 22:10 | Reagovat

I jdi Terí na můj blog podruhé a koukni do komentářů...dvě zprávy...špatná a dobrá!!!

24 raven9 raven9 | 9. dubna 2009 v 15:11 | Reagovat

Tahle kapitolka byla velmi milým překvapením. Překvapíš mě i u povídky Stopy

25 zala zala | 11. dubna 2009 v 16:12 | Reagovat

Ahoj ,
jenom jsem se chtěl zepat, kdy bude pokráčko, protože už napětím nedejchám? Ještě se jukněte na tydle stránky je tam pár hezkejch povídek, aspon mně se líběj.
http://severus.wgz.cz/

Ps: doufám, že to pude.

26 Arival Arival | 12. dubna 2009 v 14:01 | Reagovat

raven9: já ráda překvapuji :D ale u povídky Stopy už asi ne. Ta už je ukončená, byla jen na Vánoce...
zala: koukla jsem se na ten odkaz, zatím jsem si stihla přečíst jen Hermionin deník, ale moc se mi tam líbí, dík za tip
Uvězněni: další kapitola se již dopisuje, snad během dneška a zítřka bude! ;) ted letím ven, je tam krásně... mějte se lidi!

27 eggy eggy | 12. dubna 2009 v 23:35 | Reagovat

Ahoj :)

jsem moc rada ze jsi pridala kapitolku... ted jsem docetla a je vyborna :P jen tak dal a nenechavej nas tak dlouho cekat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama