26. Kapitola

20. července 2009 v 0:32 | Arival |  ► Uvězněni
Tak jo, jelikož se mi doposud nepodařil nainstalovat nový word, nedostala jsem se k uložené nové kapitole. Ale já jsem hodná a kapitolu vymyslela znovu ;) Snad to oceníte :D No každopádně se mi nepodařilo sepsat to, co bylo původní. Proto se mi zase trochu zvrtl děj a napsala jsem všechno úplně jinak :D Neukamenujte mě za to, prosím :D


Kapitola 26

,,Hermiono, ty mě vůbec neposloucháš!" rozčiloval se Harry právě ve chvíli, kdy mu nad hlavou přeletěla velká kožená taška. Musel se před jejím náletem skrčit k zemi a ani vyčítavý pohled, jaký hodil po Hermioně, mu nepomohl zastavit její běsnění.
,,Ale poslouchám tě, Harry." pravila s klidem ,,Ale to ještě neznamená, že se tvými radami budu řídit." Hermiona se ještě chvíli přehrabovala na dně skříně a když konečně našlo to, co hledala, věci v jejím náručí opsali přesnou vzdušnou dráhu, jako před okamžikem její taška.
,,My s Ronem ti pomůžeme, vždyť víš, že bychom tě v tom nikdy nenechali samotnou."
,,Ne, Harry, tohle si musím zařídit sama." Hermiona přešla k posteli, rozložila tam svoji tašku a bez ladu a skladu do ní začala házet nějaké oblečení, papíry a když se Harry nepatrně naklonil, aby viděl Hermioně přes rameno, nemohl si nevšimnout, jak úzkostně se snažila před ním schovat fotografii jejích rodičů v rámečku. Zamotala jí do tlustého svetru a pečlivě jej překryla další vrstvou oblečení. Jakkoli se snažila zakrývat slzy, které se jí řinuly po tváři, nešlo je přehlédnout. Se skloněnou hlavou se dál zabývala balením a sem tam si utřela obličej do rukávu.
,,Hermiono." oslovil kamarádku Harry a opatrně ji položil ruku na rameno. ,,Přesně vím, jak se cítíš. Věř mi, že za tohle Voldemort zaplatí. Už žádné dítě nesmí přijít o rodiče. Musíme najít ten viteál a zničit ho, ale na to tě tady potřebujeme, chápeš? Vždycky jsme na to byli tři..."
,,Ne Harry, to ty jsi to vždy dokázal. Moje síly už na tohle nestačí, ne teď a ani nikdy jindy." kroutila hlavou a zoufale se přes zarudlé oči na Harryho podívala. ,,N- nechala jsem dole Ronovi tu...tu knihu, kterou jsem přinesla od Snapea. Nechala jsem v ní všechny své poznámky, vy na to přijdete, vyřešíte to."
Než ji to Harry stihl vyvrátit, Hermiona popadla tašku, otočila se na podpatku a vyšla z pokoje. Harry za ní okamžitě vyběhl. Dohonil ji až na schodech, kde se mu podařilo vytrhnout jí z ruky poutko od tašky a donutil jí tak zpomalit.
,,Harry, pusť ji! Prosím!" přetahovala se s ním.
,,Ne! Vždyť... kam bys šla?! Co chceš vůbec dělat?!"
,,Hej! Co tady blbnete?" přerušil je Ron pobaveným tónem a hodil po Harrym hraný káravý pohled.
,,Jestli se ti, Harry, ta taška líbí, mamka jich má plnou skříň." ušklíbl se.
Harry prohodil oči v sloup a okamžitě ji pustil. Hermiona si ji přehodila přes rameno a pevně přitiskla k tělu.
,,Tak o co tu jde?" zeptal se Ron
,,Hermiona chce zmizet!" zvýšil hlas Harry a ukazoval prstem z Hermiony na tašku a zase zpátky.
,,Cože?"
,,Rone, já už takhle dál nemůžu. Musím z tohohle světa zmizet. Tolik lidí už zemřelo, mí rodiče zemřeli! A to jenom proto, že jsem se nějakou záhadnou hříčkou osudu mezi kouzelníky dostala! Oni za to absolutně nemohli a jak skončili! Nechtějte po mě, abych se dál trápila."
,,Ty snad chceš žít někde mezi mudly? Odjet někam ze země, všechny, které miluješ, opustit a někde v koutku duše doufat, že jsi v bezpečí?" nechápal ji Harry
,,Já vás přeci neopouštím." rozbrečela se znovu
,,Ale jo, necháváš nás tady v pěkný kaši. Přitom sama moc dobře víš, že my na to, abychom vše dotáhli do cíle, s Ronem prostě nemáme!"
Hermiona těkala očima z jednoho na druhého, snažila se uklidnit, věděla, že je tímhle zrazuje, ale cítila to tak. Chtěla zmizet. Opravdu. Zařídí rodičům pohřeb a zbaběle uteče. A i to ji bude stát více sil, než kdy bude mít.
,,Tak dobře." snažila se z toho nějak vyvléct. ,,Harry, prosímtě přines mi ty Dějiny Bradavic, Jsou u vás v pokoji."
Harry si ji ještě před tím, než vyběhl po schodech nahoru, změřil tázavým pohledem, ale poslechl.
,,Ta kniha je od Snapea, že jo?" zeptal se zničehonic Ron. Hermiona slabě přikývla. O něm se taky … nechtěla bavit.
,,Je to jeden z nejstarších a nejvzácnějších výtisků. Dejte na ni pozor..."
,,Ale, Hermiono, myslel jsem, že..." Začal protestovat Ron, ale byl přerušen rychlou pusou na tvář. Hermiona se od něho okamžitě odtáhla, věděla, že zareagovat už Ron nestihne. Rychle odemkla vchodové dveře, vyběhla do tmy a přemístila se pryč.

,,Nemohl jsem ji vůbec najít, měli bychom si v tom pokoji už uklidit, Rone." Sbíhal Harry schody. Zarazil se však, když si všiml osamoceně stojícího kamaráda v předsíni.
,,Kde je Hermiona!?" vykřikl. Ron se mu sice snažil vše vysvětlit, ale nedařilo se mu to. Otevřel ústa a zase je zavřel, žádná kloudná odpověď by z něho stejně nevyšla, věděl, že tohle vážně zvoral. Hermiona ale převezla oba dva...

Přemístila se pár set metrů od londýnského pohřebního ústavu. Absolutně netušila, jestli je na tom správném místě. Vždyť je jí jenom osmnáct let! Jak si může být jistá, že právě sem se má zajít? Nikdy by si ani nemyslela, že by musela něco takového zařizovat. Nikdy by si nemyslela, že na to bude sama.
Přešla silnici a byla vděčná za pouliční lampy, které se právě rozsvítily. Děsila ji představa, kam má právě namířeno. Bála se a pro jistotu vytáhla z kabátu svoji hůlku. Svoji...
Spíše hůlku, kterou ukradla omráčenému Smrtijedovi, když utíkala se Severusem z Malfoy Manor. Černé svědomí, že nechala Severuse bez hůlky, ji nenechávalo ani na okamžik klidnou. Tolikrát váhala, jestli není právě u něho to místo, kde by mohla být klidnější. Už párkrát se to totiž stalo... Ale on o ní přeci nestál. Jí samotné bylo ze sebe špatně. Odešla od něho, protože vzdal válku, vzdal naději, že může Harry vyhrát a ona teď sama dělá přesně to samé. Zhnuseně pohlédla narychlo zabalenou tašku na svém rameni. Ironie.
Měla už dost těch uklidňujících frází, kterými ji na štábu zahrnovali. Říkala si, že právě Snape by byl jediný člověk, který by ji nic nenalhával. Zahnala myšlenky na něho, jako už tolikrát a zrychlila. Před ní se totiž tyčila vysoká kovaná brána a za ní smuteční budova. Strohá fasáda a chabé osvětlení ji nahánělo hrůzu. Potichu vyšla hlavní schodiště a pokusila se otevřít dveře. Samozřejmě, že bylo zamčeno. Ona ale potřebovala zjistit, co se s těly jejích rodičů stalo. A věděla, že podruhé už sem nechce jít...
,,Alahomora!" namířila hůlkou na klíčovou dírku. Po tichounkém cvaknutí otevřela dveře a vešla dovnitř. Octla se v nějaké hale, recepci, s plno nástěnkami po stěnách a vývěsných tabulí kolem. Namátko si jedny vybrala a četla. Jména, samá jména a data. Věděla, co znamenají...
Namířila hůlkou do prostoru a tiše zašeptala: ,,Úmrtní list Jane Grangerové." Nastavila dlaň a čekala, že jí do ruky přistanou nějaké papíry, ale nic se nestalo. Výzvu zopakovala ještě třikrát , ale stále nic. Vyzkoušela i jméno otce, ale ani toho nemohla najít.
Chvíli váhala jestli to nemá nechat přeci jenom na úřadech, jak ji radila paní Waesleyová, ale v mžiku tu myšlenku zavrhla. Bylo to příliš osobní, než aby pohřeb vyřizoval někdo, komu na nich ani trochu nezáleželo. Pokračovala tedy dál chodbou, s hůlkou před sebou, aby viděla na pár kroků dopředu a chladné sterilní zdi kolem ní. Představa, že prochází kolem místností, kde by mohli ležet její rodiče a rodiče a příbuzní někoho jiného, byla příšerná. Začala být paranoidní a neustále se ohlížela za sebe, jestli tam někdo není.
,,Lumos" posvítila si na cedulku na dveřích, na níž stálo: Kartotéky a evidence
Opět si kouzlem odemkla dveře a v duchu cítila, že tady by je mohla najít. Naštěstí kartotéka byla seřazena chronologicky, podle datumu.
,,Desátého září, desátého září..." hledala a listovala mezi složkami, až tu správnou našla.
Desátého září 1998. Londýn, Everygreen-street 68, ???
Okamžitě složku otevřela doufajíc, že najde informace, co se stalo s jejími rodiči.
V jedenáct hodin desátého září byli přivoláni hasiči k domu manželů Gragerových... začínal text v policejním záznamu. Oheň se podařilo zastavit v jedenáct a třicet minut. V domě se našla dvě ohořelá těla. Oba muži byli na místě mrtví. Kvůli rozsahu popálenin nemožná identifikace identity. Možnost podezření na žhářství...
,,Oba - muži - byli - na - místě - mrtví?" zalapala po dechu Hermiona. Přečetla si celou zprávu ještě pětkrát a nemohla tomu uvěřit! To by znamenalo, že její matka v tom domě nebyla! Mohla by být naživu!
Hermioně se zrychlil tep a ztížil dech. Kolena se jí podlomila a svezla se k ledové podlaze. Před očima jí ožily vzpomínky, znovu stála před jejím vyhořelým domem a dívala se na právě odjíždějící pohřební vůz...
Možnost, že by byla její matka živá byla náhle tak nepředstavitelná. Vždyť proč by nebyla tu noc doma? Proč by nebyla s tátou? Ale potom ji napadl děsivější scénář...
Co když ji Smrtijedi unesli? Tátu nepotřebovali... nechtěli a zbavili se ho...
,,Ne!" vykřikla. ,,Přemýšlej, Hermiono, přemýšlej!" zvedla se na nohy a začala pochodovat po místnosti. ,,Smrtijedi vtrhnou do domu, chytí mámu a tátu... na místě zemřou dva muži... ne ! Ne! Mudlové jim jsou k ničemu. Ale jsou to mí rodiče. Myslí si, že o mně něco vědí! Ne! Mučí je! Ne!
Hermiona zděšeně uhodila do jedné z kartoték a ozval se dunivý náraz. Jestli je Smrtijedi mučili a snažili se z nich dostat nějaké informace, byla si jistá, že rodiče se jim ubránit nedokázali. Jestli se snažili ublížit mamce a táta ji bránil... dva muži na místě mrtví... Ne!
Vzpomněla si na den, kdy ji Severus vzal k jejím rodičům. Seděla s nimi celý den a povídali si. Byla tak šťastná, že je opět vidí!

,,Hermiono, zlatíčko, vezmi si přeci ještě tu sušenku." pobízela ji Jane
,,Ne díky, mami," odmítala ,,Za chvíli se sem jistě pan profesor Snape přemístí, byl by nerad, kdybych ho zdržovala." přešla k oknům a pohlédla do zahrady ven, kde se pomalu stmívalo. Matka si stoupla za její záda a láskyplně ji objala.
,,Můžeš tu přeci zůstat... s námi."
,,Ne mami, Harry mě potřebuje." odmítla ji přesvědčeně. Jane se na Hermionu smutně usmála, ale dál ji už nepřemlouvala. Sama věděla, co pro ni kouzelnický svět znamená.
,,Tak nám alespoň dovol promluvit s tím tvým profesorem. Vždyť tě nám zachránil!"
,,To bylo oboustranné." ohradila se a Jane si nemohla nevšimnout jejího zablýsknutí v očích.
,,Oboustranné?" vyzvídala dál.
,,Nooo... já Severusovi obstarala jen pár lektvarů." prohodila Hermiona jenom tak a kroutila přitom rameny až nepřirozeně nervózně.
,,Severusovi?" tvářila se její matka na oko překvapeně, ale přitom vítězně. Hermiona od jejího chápavého pohledu odvrátila oči a zaujatě vykoukla z okna.
,,Ale zlatíčko, myslíš, že je to moudré?" pokračovala i nadále Jane.
,,Mami, přeháníš, nemyslíš?" zarazila ji Hermiona dřív, než aby si vyslechla rady, které ona určitě nepotřebuje. I když nebyla absolutně srozuměna sama se sebou, proč se právě teď k Severusovi vrací... ach ano... k Severusovi... povzdechla nahlas a ostražitému sluchu maminky to opět neušlo. Užuž se nadechovala k reakci, ale Hermiona ji přerušila.
,,Už budu muset jít. Mami, tati!" zvolala a objala své rodiče, než vyšla na zahradu, kde na Severuse chtěla počkat připravená.
,,Hermiono, počkej!" zavolal na ní ještě otec ,,Kde teď ale vůbec budete?"
,,Zatím v domě rodičů profesora Snapea, pak se uvidí..."
,,Hodně štěstí, Hermiono." popřáli jí. Hermiona se na ně naposledy usmála a pak skrz okno sledovali, jak se na jejich zahradu přemístil vysoký muž s černými vlasy a dlouhým pláštěm. Chytil jejich dceru za ruku a společně zmizeli...

Hermiona zahodila složku na zem a rozrušeně vyběhla z místnosti. Dveře za sebou nezamykala, neohlížela se, jen přímo běžela dál. Netušila až do teď, co mohla způsobit. Byla tak hloupá! Jestli je Smrtijedi mučili, chtěli něco vědět. A byla si jistá, co je mohla zajímat! Jak to mohla říct!?!? Oni si mohou zjistit, kde mívali Snapeovi dům!
Běžela dál ztemnělými ulicemi Londýna a snažila se vymyslet nějaký plán. Srdce se ji rozbušilo a nemohla popadnout dech. To si nemohla dávat pozor, co říká! Udýchaně se opřela o kolena a pokoušela se zahnat paniku. Jestli se něco stalo i Severusovi!
Nádech, výdech...
Z protější strany silnice na ní pokřikli nějací muži: ,,Hej! Slečinko!" hvízdli a Hermiona ustoupila o několik kroků dozadu, když začali přecházet silnici a mířili si to k ní. Před očima viděla Severusův dům v plamenech. Její vinou! Ne! Ne!
,,Ne!" vykřikla
,,Ale no tak, snad si můžeme jenom popovídat, ne?" ozval se muž stojící tak dva metry před ní. Hermiona vytáhla hůlku a namířila na ně. Bylo jí jedno, že to jsou mudlové. Bylo jí jedno, že se to nesmí.
,,Mdloby na vás!" zařvala a oba dva kouzlo smetlo na zem ohromnou silou. Jediné, co se jí honilo hlavou, byl Severus.

A/N: Nechtěla jsem to takhle utnout, ale slibuji, že dlouho vás na pokračování čekat nenechám ;)
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 wixie wixie | Web | 20. července 2009 v 13:51 | Reagovat

ááá, to nebyl pěkný konec. ale já si na další počkám bez remcání:)
kapitola byla úžasná a konec krásně dramatický. Jsi hodná, že jsi kapitolu přepsala, i když jsi nemusela. Děkuji

2 Jane Jane | Web | 20. července 2009 v 14:17 | Reagovat

náááááádherná kapitolka, už se nemůžu dočkat pokráčka, tak snad když už jsi zase online to budou přibývat častěji

3 schali schali | E-mail | Web | 20. července 2009 v 15:40 | Reagovat

naprosto skvělé. jen doufám, že se severusovi nic nestalo! :) doufám, že bude pokračování co nejdříve :))

4 Kris Kris | Web | 20. července 2009 v 17:20 | Reagovat

Tak... tak dlouho jsme čekali  a teď... já snad nedožiju další kapitolky. Super, těším se na pokračování.

5 Dorea Dorea | Web | 20. července 2009 v 19:36 | Reagovat

áááááááááá... proč konec proč??? doufám, že to pokračování bude opravdu brzy... jinak budeš mít na svědomí nejspíš hodně svých čtenářů:D kapitola perfektní!!!  doufám, že severus bude  v pořádku a to s mrodiči se vyřeší

6 Babu Babu | Web | 20. července 2009 v 21:54 | Reagovat

Na jednu stranu je i dobře, že kapitola byla tak krátká, četla jsem totiž jedním dechem a už mi pomalu docházel. :D Ale ještě chvíli bych vydržela... O:) Tak jen doufám, že nám svůj talent předvedeš co nejdříve a opět v plném rozsahu jako teď. ;)

7 evi evi | Web | 20. července 2009 v 23:16 | Reagovat

Moc jsem se těšila na pokračování a obdivuju tě, že jsi to napsala celé znovu. Mně se jednou smazal napsaný kus povídky a nadávala jsem asi dva dny, než jsem se odhodlala to znovu napsat:-) Takže díky!

8 Mika Mika | 21. července 2009 v 8:30 | Reagovat

Páni! Tak na tohle se určitě vyplatilo počkat. Těším se na další kapitolu. Snad přibude brzo... ;)

9 Evča Evča | E-mail | Web | 21. července 2009 v 19:17 | Reagovat

Už jsem se na další kapitolu moc a moc těšila a opravdu mě nezklamala, přímo nadchla! Je úžasná! Jenom doufám, že v domě Hermioniných rodičů nezemřel Severus

10 Lucy-y Lucy-y | E-mail | Web | 21. července 2009 v 23:15 | Reagovat

na tvůj blog jsem narazila náhodně,ale tahle povídka vypadá dobře,musím si ji celou přečíst :)

11 Elinor.cit Elinor.cit | E-mail | Web | 22. července 2009 v 16:01 | Reagovat

Terezko, protože nesnáším: ,,Doufám, že nenapíšeš tohle a tamto..."nebo: ,,Hlavně ať..." tak ani já nebudu psát ať nenapíšeš něco smutného, nebo naopak...
Velmi si vážím, že čteš mojí povídku a doopravdy miluji ty tvé povídky...takže ať napíšeš COKOLI já budu spokojená a šťastná. :-) :-) :-)

12 drahokam drahokam | 23. července 2009 v 11:58 | Reagovat

Teda to je kapča, doufám, že je Sevík v pořádku, už se těším na pokráčko

13 doxii doxii | Web | 23. července 2009 v 23:36 | Reagovat

paráda, moc se ti to povedlo a děkuju, že jsi se do toho pustila znovu i s vědomím, že už je tahle kapitola jednou napsaná...je super, že jsi zpět a koukám že v plné formě...
moc se teším na pokračování...ve vzduchu teď visí až moc otazníků :-D...prosím nemuč mě moc dlouho ;-)

14 Janka Janka | 24. července 2009 v 13:41 | Reagovat

No to je napínavé jak kšandy :-D . Moc hezky píšeš, už teď se těším na pokráčko. Doufám, že bude co nejdříve :-)

15 Tereza Tereza | 25. července 2009 v 14:27 | Reagovat

Úžasná akční kapitola. Jen mě trochu překvapuje, že se Hermiona ani nepozastavila nad tím, kdo by vlastně mohl být ten druhý mrtvý muž, pokud jeden byl její otec. Ale asi nebyla schopná v takovéhle situaci přemýšlet. :-D Už se těším na další.

16 Samantha Samantha | Web | 25. července 2009 v 17:32 | Reagovat

Páni *vydechla*. Ari, je to krásný a procítěný, jako vždy. Doufám, že slib na konci bude dodržen, protože to napětí se už nedá vydržet =D...přijela sem z prázdnin a hned tu na mě čeká krásná kapitolka =) jsem šťastná*skáče do stropu* =D

17 Polgara Polgara | Web | 26. července 2009 v 17:32 | Reagovat

Jenom doufám, že pokračování bude co nejdřív. Ke kapitole nemám co dodat, snad jenom to že se ti povedla, akorát by mě zajímalo, kdo byl ten druhý mrtvý muž?

18 Terry Terry | 24. srpna 2011 v 17:10 | Reagovat

:D žůžo kapitola :D i když to čtu podruhé je to pořád napínák :-D :-D

19 Samuel Samuel | E-mail | Web | 6. března 2012 v 15:22 | Reagovat

Pravdu máš....:-)

20 lili lili | 1. prosince 2013 v 22:01 | Reagovat

supeeer dílek :-)

21 lili lili | 1. prosince 2013 v 22:02 | Reagovat

supeer povídka :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama