27. Kapitola

1. srpna 2009 v 0:37 | Arival |  ► Uvězněni
Hermiona bude po dlouhé době opět šťastná. Mnoho z vás za ní apelovalo tak dlouho až mě překecalo :D Možná, že jsem v této kapitole nevysvětlila úplně vše, ale nebojte se, k mnohem věcem se ještě vrátím já i hlavní hrdinové. A protože vždycky vůbec nevím, co napsat do tohohle úvodu před kapitolou, zbytečně to prodlužuji a vědomě vás zdržuji od čtení. ;) Tak se do toho s chutí (*stále doufám, že s chutí*) dejte.


Kapitola 27
Přes všechen strach Hermiona necítila nepříjemné stlačení těla při přemisťování. Když se kolem ní konečně přestal svět otáčet, dopadla tvrdě na travnatou zemi. Jakmile se zorientovala, pohlédla dolů z kopce na Severusův dům. Zdálo se, že je všechno v pořádku, ale ona měla stále neskutečný strach. Rozeběhla se střemhlav vpřed, nohy se jí nepříjemně motaly, byly jako z olova. Ani v jediném okně se nesvítilo a o to víc vypadal celý dům zlověstněji. Měsíční svit se odrážel od okenního skla a malé větve blízkého stromu bubnovaly do šindelové střechy v mírném větru. Nikde ani živáčka.
Snažila se uklidnit, ale hůlka v její ruce se stále klepala. Uchopila ji tedy pevněji. Nově nabyté odhodlání ji rozproudilo krev v žilách. Cítila, jak se její opora v hladce vyřezávané hůlce zvětšuje. Ačkoli nebyla její, v tuto chvíli byla právě Hermiona jejím pánem. Poprvé za celou tu dobu, kdy si ji přivlastnila, vycítila její magii. Možná to bylo proto, že poprvé za tu dobu ji skutečně potřebovala.
Vtrhla do domu jako velká voda. Rozrazila dveře dokořán a v okamžiku, kdy stála osamocená v malé chodbě, si uvědomovala, jak hloupě a pošetile se právě chová. Jestli ji hrozí nějaké nebezpečí, mohla si právě podepsat ortel smrti. Svůj moment překvapení promeškala. Bylo jí to však... naprosto jedno.
,,Halóóó! Je tu někdo!? Severusi!" vykřikla.
Jen na nepatrný okamžik, kdy vydechla, se rozprostřelo po celém domě nekonečné ticho. A pak se to stalo.
Dřevěné parkety v patře zavrzaly a po nich následovaly spěšné kroky páru noh sbíhajících po schodišti dolů. Hermiona strnula na místě při pohledu na siluety ve tmě. Právě ony musely překonat těch pár kroků, které je od sebe dělily a pak už jen Hermiona zatajovala dech, když se octla v náručí svých rodičů. Tiskla je k sobě snad ještě silněji, než oni ji dva dohromady. Jane třímala Hermioniny vlasy a neustále si ji prohlížela. Musela se přesvědčit, že je skutečně tady a v pořádku.
,,Já jsem myslela, že" vzlykala štěstím Hermiona ,,že jste mrtví!"
,,Ach, zlatíčko, nám je to tak líto, ale nemohli jsme ti dát vědět. Netušili jsme, kde tě najít." tiskl ji za rameno její otec.
,,Ale to je jedno, hlavně, že už jsi tu s námi, Hermiono." vrhla se na ní opět Jane a silně ji objala. Hermiona si otřela slzy do rukávu a pohlédla matce přes rameno.
Stál tam. Opřený o zárubeň dveří, se založenýma rukama na prsou a nečitelným výrazem ve tváři. Z jeho hlubokého pohledu nemohla rozeznat, jestli je rád, že se vrátila nebo naopak, ale s faktem, že tu JE a že je v pořádku, jí spadl kámen ze srdce.
Chtěla za ním jít, ale matka ji ze svého sevření nepustila. Alespoň se na něho podívala a snažila se s ním navázat oční kontakt. Zprvu ji naprosto ignoroval, hypnotizovaně hleděl na vstupní dveře, otevřené dokořán, které se pod tíži jeho pohledu sami od sebe zavřely. Po rázném zabouchnutí Hermioniny oči sklouzly dolů k jeho ruce, ve které třímal hůlku. Na chvíli snad byla ochotna připustit, že by je zavřel i bez hůlky, ať už Severus zachránil její rodiče jakkoli, byl pro ní hrdina.
Poté, co na sobě pocítil její intenzivní pohled, dal si načas, než jí ho opětoval. Hermiona toho malého okamžiku hned využila a vyslala k němu myšlenku. Děkuji... začala. Chtěla se na tolik věcí zeptat a teď nebyla schopna žádné vhodné věty. Chtěla mu přeci víc než jen poděkovat!
Severus však žádná slova díků slyšet nechtěl, otočil se na podpatku a tak, jak tiše do místnosti vešel, z ní i odešel. Nejen, že tohle rodinné setkání patřilo jenom jim třem, ale i proto, že celé dny, co u sebe Grangerovi schovával, neslyšel nic jiného.

Až pozdě večer, kdy se Frank s Jane skutečně přesvědčili, že jejich dcera je celá, a že jí už nic nehrozí, odešli spát. Hermiona za nimi zavřela dveře od ložnice a opřela se o ně. Cítila obrovskou úlevu a radost. Sama pro sebe se usmála. S rodiči vedla dlouhý rozhovor a moc dobře věděla, komu za ten pocit vděčí.
Netušila, jak to Severus dělá, ale vždy, když se ho pokusila najít, jakoby se vypařil z povrchu zemského. Proto se i trochu lekla, když si udělala čaj a s hrnkem plným až po okraj vešla do knihovny a našla ho sedět na pohovce uprostřed místnosti. V rohu titulní strany novin, které si četl, stálo dva dny staré datum.
,,Tak jste mě přeci jen našla." odvětil aniž by na ni pohlédl, a dál se věnoval čtení. Hermiona se chtě nechtě musela pousmát.
,,Copak vy jste se schovával?" pobaveně si ho prohlížela
Severus její otázku nechal nezodpovězenou, ale jeho výraz mluvil za vše.
,,Mohu?" zeptala se a prstem ukázala na volné místo vedle něho. Krátce přikývl. Sedla si na druhý konec pohovky a hrnek čaje si položila na kolena.
,,Mám plno otázek." začala
,,To mě nepřekvapuje." přerušil ji ironicky. Tentokrát to byla ona, kdo se tvářil víc než kysele.
,,Rodiče mi řekli, že když k nim do domu vnikli Smrtijedi, byl jste tam a přemístil je pryč."
,,To odpovídá..." otočil na další stránku. Hermiona jen zavrtěla hlavou a odložila si hrnek na stoličku vedle pohovky.
,,Neřekla bych... Stalo se tam mnoho. Můj dům shořel na prach, zemřeli tam dva Smrtijedi a mí rodiče mi nejsou sto kloudně vysvětlit, co se dělo. Jakoby si na to celé ani nepamatovali..."
Teprve teď ji začal Severus doopravdy vnímat. Doufal, že si jeho malého zákroku nevšimne, ale jak se zdálo... Zjistila až příliš mnoho. Složil noviny a odložil je stranou.
,,Vaši rodiče byli ve velkém šoku, obzvlášť po tom přemístění. Pro Mudly to není zrovna ten nejběžnější dopravní prostředek. Navíc si pomalu začali uvědomovat, že je právě chtěli Smrtijedi zabít a že jim podpálili dům. Uznal jsem za vhodné... vymazat jim trochu vzpomínek."
,,Co-že?!" vykřikla Hermiona a poposedla si tak, aby byla Severusovi čelem.
,,Vaši rodiče se nepamatují nic od toho okamžiku, kdy jsem je objevil v koupelně do doby, kdy jsem jim už podával uklidňující lektvar tady v domě." mluvil dál s takovou samozřejmostí, zcela ignorujíc šokovaný výraz na Hermionině tváři.
,,Ale oni si pamatují, že tam zahlédli ty dva, jak jim vnikli do domu, jak v přízemí hořelo! Co horšího mohli zažít, když ne tohle?!"
Severusovi blýsklo nebezpečně v očích. Odvrátil zrak od Hermiony a upřeně sledoval police s knihami před sebou.
,,Tak proč?!" doléhala. Nevšimla si, když Severus zatnul ruce v pěst. V jeho kamenném a ledově klidném výrazu žádný vztek nespatřila, ale byl tam...
,,Grangerová, vašich zbytečných dotazů jsem si užil dost ve škole, nemyslíte?" doplnil ironicky a dal tak jasně najevo, že o tom, co se v tom domě stalo nebo nestalo, už nechce mluvit.
Ale na Hermionu se dalo spolehnout...
,,Fajn, takže aspoň jste na moji... zvídavost... zvyklý, no ne?" zeptala se dost kousavě. Severus úpěnlivě protočil oči v sloup, ale nenamítal... proč by taky, když to byla pravda.
,,Jak jste věděl, že jsou mí rodiče v nebezpečí?"
,,Říkal jsem vám, že ještě stále cítím své Znamení zla."
,,Ale taky jste říkal, že cítíte pouze nějaké dozvuky Voldemortových rozkazů. Ne přesná místa útoků."
Severus pěnil vzteky. Nesnášel její schopnost zapamatovat si vše do každičkého detailu.
,,Byl jsem ve správnou chvíli na správném místě, stačí?" odsekl netrpělivě. ,,Nebo mi to snad máte za zlé?" doplnil, aby jí přerušil možnost k protestům.
,,Samozřejmě, že vůbec ne!"
,,Tak proč to nenecháte plavat?"
,,Protože to nedává smysl, nevěřím na náhody."
,,Ach, ten váš smysl pro logičnost."
Hermiona musela zatnout zuby, aby na něho nezačala křičet. Nepřišla za ním proto, aby se pohádali. To vážně nechtěla a vývoj situace se jí ani za mák nelíbil. Byla mu vděčná za to, co pro ni udělal, tak proč to proboha to její všetečné prostě jen tak neskousne a nenecháte to, jak řekl Severus, plavat? Proč si musí neustále prosazovat svou a proč musí všechno vědět?! V duchu si nadávala, kam jejich rozhovor sama zavedla. Hloupá, pitomá! Dřív trochu mysli, Hermiono, než zase něco plácneš!
,,Když jsme u té logiky" obrátil se na ní Severus ,,Nedává mi smysl, jak jste se sem dostala. Vaše rodiče jsem musel celý týden přesvědčovat, že nevím kde jste, a že vy sama se vrátit nemůžete. Neřekl jsem vám přesnou adresu tohoto domu, tak jak jste se dokázala přemístit?"
Hermiona se nad jeho dotazem pozastavila. Pravda. Jak? Myšlenkami se vrátila zpět do Londýna, do té ulice a zkoušela si vzpomenout na okamžik před tím, než se jí obraz rozplynul a ona se objevila jen pár desítek metrů od Severusova domu. Předtím si to neuvědomila, neřešila, jak to dokázala, byla překvapena, to ano, ale jediné, co ji v tu chvíli zajímalo bylo, jestli je naživu... Severus...
,,Myslela jsem na vás." přiznala ,,Na vás a na tenhle dům. Měla jsem strach, když jsem si uvědomila, že jsem rodičům tenkrát při návštěvě prozradila, že se skrýváme ve starém domě vaší matky. Věděla jsem, že jsem udělala chybu a bála jsem se, že by Smrijedi mohli mé rodiče mučit, aby jim právě tohle vyzradili. Napadali mě ty nejhorší scénáře, co jsem mohla způsobit."
,,Neřekla jste nic podstatného." uklidňoval ji.
,,Já bych si nikdy neodpustila, kdyby se vám kvůli mé chybě něco stalo! Po tom všem, co jste pro mě udělal. Na Malfoyově panství jste mi zachránil život."
,,Tam nás zachránil především Draco." zakroutil hlavou. ,,Doufám, že se ukryl na nějakém bezpečném místě."
,,Vy to vlastně nevíte." skočila mu do řeči Hermiona
,,Co nevím?"
,,Harry mi to řekl. Když jsem jim vyprávěla, jak nám Draco pomáhal.... Prý, když k nim vtrhl Řád , přidal se na jejich stranu, bojoval proti svému otci a navzájem se zabili... Muselo to být strašné!"
Severusovi po tváři přeběhl temný stín. Měl chuť něco popadnout do ruky a třísknout s tím proti zdi. Veškerá jeho snaha, veškeré plány, které měli s Brumbálem se definitivně vypařily. Zklamal na celé čáře. Celý kouzelnický svět ví, že zabil Brumbála. I kdyby věděli proč, bylo by jim to jedno. Zabil jejich spásu...
Nestal se onou pravou rukou Voldemorta, jak to Brumbál zamýšlel. Nedokázal ochránit Draca, ač o to usiloval několik let. K čemu mu bylo, postavit se bok po boku Pottera, když hned na to zemřel? I přesto, že celé ty roky doufal, že Draco není jako Lucius, že i přes všechnu tu zlost, kterou v sobě měl, je dobrý člověk, necítil úlevu, že tomu tedy tak skutečně bylo.
Prudce vstal a opřel se o knihovnu, zády k Hermioně. Teď nechtěl, aby mu viděla do tváře. Byl sebou tak znechucený! Nic nedokázal. Musí se ukrývat, jako nějaká krysa...
Popadl řadu knih, první na kterou dosáhl, a strhl ji stranou. Těžké svazky tlumeně dopadly na koberec a v místnosti se rozhostilo hluboké ticho.
Hermiona šokovaně mlčela a sledovala počínání Severuse, který se utápěl dál ve svých myšlenkách.
Bylo mu ze sebe špatně. To ty mě zabiješ, Severusi. Až mnoho věcí pokládáte za samozřejmost, Brumbále... Avada kedavra!... Draco, slíbil jsem tvé matce, že tě ochráním!... Já ti říkal, Yaxley, že za to, co jsi provedl Hermioně, zaplatíš! Sectumsempra! Sledoval umírajícího Smrtijeda, svíjejícího se ve vlastní kaluži krve... Ale ale! Kohopak to tu máme? Severus Snape! Náš prolhaný zrádce! Severus mířil hůlkou na oba dva Smrtijedy v domě Grangerů. Copak, Severusi, ty teď ochraňuješ všechny bezbranné mudly? Smál se šíleně zamaskovaný Smrtijed. Všude kolem se místnost zaplňovala jedovatým dýmem. Oheň se nebezpečně šířil ke koupelně, kde zamkl Hermioniny rodiče. Nesměl ztrácet čas. Nekompromisně zamířil na Smrtijedy a nenávistně je... zabil... zase.
Všechny jeho svaly na těle byly napnuté. Zprudka oddechoval a víčka nechal pevně semknutá.
,,Draco zemřel za dobrou věc." prolomila tíživé ticho Hermiona. Ač jí pud sebezáchovy přemlouval, aby se držela od Severuse pokud možno, co nejdále, stejně vstala a pár kroky narušila onu bezpečnou zónu. Sehnula se pro knihy, které shodil, a jednu po druhé je začala rovnat zpět do police.
,,Jste až příliš naivní. Myslel bych si, že potom, co jste zažila, vám už došlo, že ne vždy musí být dobré konce..." řekl až s mrazivou přesností to, o čem poslední týdny přemýšlela. Ale když byla ochotna opustit své přátele, rodinu, stal se zázrak...
,,Zvláštní." zašeptala a pohlédla mu do očí. ,,A byl jste to vy, kdo mi umožnil mít svůj vlastní dobrý a šťastný konec."
Severus zamyšleně sledoval její nervozitu, když se k němu ještě více přiblížila. Přestože ho opatrně hlídala svým vystrašeným oříškovým pohledem, mluvila k němu s odhodlaností a pevnými slovy.
,,Tenkrát jste mi řekl, že nejste dobrý člověk a přesto všechno mě stále přesvědčujete o opaku."
,,Ta vaše bláhovost..."
Stáli tak blízko sebe, že i šeptaní se zdálo jako plýtvání silami. Severusův rozčílením zrychlený dech se uklidnil a naopak byl rád za každý nádech, který byl čím dál tím více obtížnějším...
A byla to Hermiona, která zvedla ruku a velmi pomalu se s ní přiblížila k Severusově tváři. Odhrnula jeden z mnoha pramenů vlasů, které ji zakrývaly. Chtěla se jí dotknout, ale jeho tvrdý pohled jí v tom bránil. Neviděla v jeho očích souhlas, náklonnost a ani výstrahu, aby toho okamžitě nechala. Ačkoli se ho nedotýkala, cítila jeho teplo. Hleděla na jeho semknuté rty a vrásky na čele.
Bláhovost... poslední slovo, co řekl. Nehodlala ze sebe nadále dělat blázna. Stáhla ruku dolů a sklopila zrak. Najednou ji pocit, který ji obklopoval, přišel tak absurdní!
Nahnula se na stranu, aby prošla, když v tom ji Severus chytil za rameno, pevně a silně. Strhl ji zpět a ona zády narazila do knihovny. Snažila se zorientovat, když se k ní Severus sklonil a tvrdě ji políbil.
Žádná něha v tom polibku nebyla, jeho pevný stisk na rameni ji bolel, síle, s jakou se na ni tiskl, se nedokázala bránit. Zpod jejích zavřených víček utekla jediná slza. Ano, před tím, kdy ho chtěla pohladit po tváři, by za polibek od něho dala bůhvíco, ale teď?
Severus odtrhl své rty od jejích, ale nepustil ji. Teprve až když si všiml jedné zatoulané slzy na Hermionině líci, si uvědomil, co právě udělal. Chtěl se jí omluvit, ale neuměl to. Pustil ji.
Krčila se před ním a propalovala ho ublíženým a zmateným pohledem. A tentokrát to byl on, kdo k zvedl ruku k její tváři, palcem zachytil onu slzu a setřel po jejím krku až ke klíční kosti...
A právě to byl ten dotek, pod kterým se Hermioně podlomila kolena. Bylo možné, aby byl v jednu chvíli tak hrubý a pak zase tak... něžný?
To, jak se choval, ji odzbrojilo. Už jen to, že zahodil svoji typickou chladnou masku, když se dozvěděl o smrti Draca. Musel ho mít rád. Severus Snape skutečně není ten necitelný mizera, za které ho celé ty roky považovali. On jím nikdy nebyl. Ale taky ani nikdy nemohl být tím, kým právě je. Bože! Vždyť jí tu teď políbil! Zbláznila by se touhou, kdyby to udělal zase. Pro ni to bylo nové, zvláštní a neuvěřitelně podmanivé. Netušila, jestli by ho od sebe byla schopna odstrčit, kdyby se v něm zase probudil ten lovec. Ano, Severus Snape byl svým způsobem nebezpečný a jí to nahánělo hrůzu a vášeň zároveň.
,,Měla byste se jít vyspat, Hermiono." přerušil tok jejích myšlenek a odstoupil od ní na jediný krok.
Ale já ještě nechci spát! křičela uvnitř. Přitom ale zároveň věděla, že by měla jít, protože si vůbec nedokázala představit své další kroky, činy ani pohledy. On to vyřešil za ní, otočil se k ní zády a dal jí prostor bez žádných dalších slov odejít.

Na závěr vás chci pozvat na své zrenovované stránky na DeviantArtu, kde najdete nělokik nových obrázků, a hlavně ty, které na blog kvůli své velikosti nemůžu umístit. Tak snad vás potěší ;) link - DArt-ArivalFanHP
 

24 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 *.*twilight Girl*.* *.*twilight Girl*.* | Web | 1. srpna 2009 v 0:46 | Reagovat

ahojky prosim navštiv moj blgo bude sa ti tam páčit diky :)

2 Aisha Stará Aisha Stará | Web | 1. srpna 2009 v 9:54 | Reagovat

Bude pokráčko?

3 Jane Jane | Web | 1. srpna 2009 v 11:16 | Reagovat

Jo super, nádherná kapitolka, a Severus byl naprosto skvělý, stálo to za to čekání, a doufám, že další bude dřív

4 Samantha Samantha | Web | 1. srpna 2009 v 14:18 | Reagovat

*sedí a v hlavě má absolutně jiskřivý pocit, který neumí popsat*
Bože, Ari, vážně nemám slov...krásná kapitola, naprosto nádherná! Jak je trápíš, to jak je to pomaličký je dokonalý. Nemá jedinou chybičku, Severus mě svym chováním uplně rozsekal a následně zas slepoval.....máš neskutečný nadání, hlavně nepřestaň nikdy psát, to by byla moje smrt! =) Neuvěřitelně se těšim na další kapitolu...

5 Evča Evča | E-mail | Web | 1. srpna 2009 v 17:31 | Reagovat

Skvělá kapitola, přečetla jsem ji doslova jedním dechem. Jsem ráda, že je Hermiona zase šťastná a u Severuse  :-)

6 wixie wixie | Web | 1. srpna 2009 v 21:47 | Reagovat

Tý jo. Nejdřív taková nádhera co se týče kapitolky a pak jsem si ještě poslintala nad tvými hezkými obrázky. MIluju tvoje montáže.
Ale ke kapitole - jsem ráda, že rodiče jsou v pořádku. A jsem ráda, že jsou všichni v pohodě. Takže Seví prostě hlídkoval před domem, když k tomu došlo a je samozřejmě pod jeho úroveň to přiznat, že?! :-) No jo, co naděláme. tenhle chlap se nezmění. JInak chválím i ten polibek. Jsem ráda, že jsi z toho neudělala něžné líbání, to by se k situaci vůbec nehodilo, ale takhle to bylo výborný.
Moc se těším na další kapitolku a díky za tuhle :-)

7 Dorea Dorea | E-mail | Web | 1. srpna 2009 v 23:14 | Reagovat

další skvělá kapitola... na deviant art se určitě mrknu  ;-) doufám, že další kapitola bude co nevidět

8 Tetina Tetina | 2. srpna 2009 v 21:22 | Reagovat

Fíííha!!! :D Senzační povídka! až mě chvílema mrazilo... :-)

9 Tereza Tereza | 3. srpna 2009 v 9:49 | Reagovat

Super kapitola. :-D Už se těším na další.

10 Polgara Polgara | Web | 3. srpna 2009 v 14:40 | Reagovat

Kapitola jako vždy pěkná a než se ti dva dají dohromady, koukám že to bude ještě dlouho trvat, což nevadí a na devianart se podívám

11 Kris Kris | Web | 3. srpna 2009 v 15:48 | Reagovat

Nádhera... nemám slov.

12 eggy eggy | 5. srpna 2009 v 15:28 | Reagovat

eeeeej :) normalne jsem zatinala zuby ke konci... perfektni... jen nevypadavej nam na tak dlouhou dobu jo? :)

13 doxii doxii | Web | 7. srpna 2009 v 1:52 | Reagovat

super, ať žijou konspirační teorie, zachráncem je Severus...hehehe, sice nwm jak to dokázal...nenechala ho tam Hermi bez hůlky? jaj asi si to budu muset přečíst od začátku, trochu si to oživit...
zajímavá reakce na zprávu o Dracově smrti...jsem ti vděčná, žes nám ukázala i tuhle Severusovu stránku.
díky za kapitolu  ;-)  a už se moc těším na pokráčko!

14 drahokam drahokam | 7. srpna 2009 v 9:49 | Reagovat

úžasné jako vždy, jsem ráda, že Hermioniny rodiče jsou naživu a Sevík také, kapitolka by měla být štastná, ale na mne působí spíše smutně, snad jednou to štěstí spolu najdou

15 evi evi | Web | 10. srpna 2009 v 15:54 | Reagovat

Skvěle! Jsem ráda, že to bylo s Hermioninými rodiči nakonec opravdu tak, jak jsme doufali. A ten rozhovor Hermiony a Severuse byl působivý... a závěr... velice realistický, žádný nesnapeovský kýč. Děkuju za kapitolu!

16 MichellinQa MichellinQa | Web | 12. srpna 2009 v 21:21 | Reagovat

Ahoj, u mě je bleskovka, prosím zapojíš se??? Díky!

17 Ivča Ivča | 14. srpna 2009 v 22:00 | Reagovat

tohle je naprosto bestovní povídka  :-) už se těšim na další díleček... :-D ....pls pospěš si s pokráčkem  ;-)

18 Fialovy.puntik Fialovy.puntik | 14. srpna 2009 v 23:12 | Reagovat

Supr povidka - libi se mi tak, ze jsem ji dneska musela precist celou. Jak uz psali lidi prede mnou, je fajn, ze to neni zadny sladak jake se obcas vyskytuji. Musis mit teda slusnou ctenarskou zakladnu - prispevky x 100 tak je teda poradny cislo:-).

19 Ivet Ivet | 15. srpna 2009 v 18:56 | Reagovat

Tak tohle na mě zapůsobilo.. krásně vystihnuta i Severusova druhá stránka, ale zároveň je vidět, že i tak ji nedává příliš najevo..

20 Peťulda Peťulda | Web | 21. srpna 2009 v 23:38 | Reagovat

super povídky a kapitola ..teťka v poslední době jsem si oblíbila povídky s párem hg/ss a tak bych se chtěla zeptat jesli nevíš nějaký stránky s těmahle povídkama :) dík

21 zuzka zuzka | 22. srpna 2009 v 22:09 | Reagovat

tak tohle se mi už dlouho nestlo, všech 27 kapitol jsem př´d dělat ečetla jedním dechem. netuším co budu te :-(  :-) doufám, že mě zachrání další kapitola ;-)

22 elulinek elulinek | 27. srpna 2009 v 16:26 | Reagovat

hej jako, utnout to takhle. já se picnu. krásný, ale blbě utnutý =oD

23 sessllik sessllik | E-mail | Web | 29. srpna 2009 v 8:56 | Reagovat

přečetla jsem celou povídku a musím říct,že se mi dost líbí.A ta reakce  na Dracovu smrt - opravdu dobře napsané.
Jinak,uvítám tě ráda na mých stránkách,ale jsou založené teprve týden,nicméně část povídky ,,Kouzelnický prevít " s párem Severus a Hermiona a ještě někdo,hodně důležitý někdo,tam je.Pokud uznáš za vhodné,nech tam komentík.

24 sessllik sessllik | E-mail | Web | 29. srpna 2009 v 9:01 | Reagovat

u prvního komentíku nefunguje adresa.promin,ale nějak mi vypadlo písmenko,ted už by to mělo být dobré.jinak,to co jsem napsala.platí.  

25 Míša Míša | 31. srpna 2009 v 0:48 | Reagovat

už se těším na pokráčko, snad bude brzy. Připadám si na tvých povídkách jak závislá :-D

26 soraki soraki | 7. září 2009 v 8:59 | Reagovat

Och, to bylo... tedy ten konec, myslím :-D ale než si k sobě najdou cestu, to bude trvat, co? Doufám, že nás nenecháš moc dlouho čekat na pokráčko ;-)

27 segrabrachy segrabrachy | 13. září 2009 v 16:24 | Reagovat

Kvalitní povídka,díky za ni moc, netrpělivě vyhlížím pokračování, několikrát za den.:)

28 Janka Janka | 20. září 2009 v 19:36 | Reagovat

Bude už pokráčko? Nějak to letí, od poslední kapči uběhlo nějak dlouho... a pořád nic :-(

29 didush13 didush13 | 26. září 2009 v 10:18 | Reagovat

krasne len ak je tgo konec tak taky.....neurcity ale inak super

30 Tetina Tetina | 4. října 2009 v 19:04 | Reagovat

aůůůůůůůůůů :-( už jsem zoufalá... ???

31 zuzka zuzka | 11. října 2009 v 10:26 | Reagovat

tak jsem to celé přeččetla a do hlavy se mi vkrádá příšerná myšlenka, že se z téhl krásné povídky stane další nedokončená  :-( doufám, že se někdy dočkám konce, ideálně šťastného ;-)  :-D  jsem rádá, že jsou rodie v poho

32 GwenLoguir GwenLoguir | 1. listopadu 2009 v 13:50 | Reagovat

Uhm, verím, že sa s novou kapitolou poponáhľaš... huf..... Prečítaal som to všetko na jeden hlt. Len prestávky na záchod :D Idem pokračovať ďalšími tvojimi dielkami.

33 GwenLoguir GwenLoguir | 1. listopadu 2009 v 13:57 | Reagovat

A mám prosbu: daj na to nejakú čitateľnú farbu! Ako pri prvých...

34 romana55 romana55 | 4. listopadu 2009 v 0:30 | Reagovat

Přečetla jsem všechny kapitoly jedním dechem. Moc se mi tahle povídka líbí. Jen je škoda, že už sem dlouho nepřibyla žádná kapitolka.

35 sun sun | 6. listopadu 2009 v 18:11 | Reagovat

a to je jako co?! To je jako konec?! To snad ne!!! Šmarjá, takhle to napínat. :-(  :-(

36 bam bam | 6. prosince 2009 v 21:49 | Reagovat

Dopiš to prosím.....přece nenecháš takovou super povídku nedokončenou???

37 niki niki | 28. prosince 2009 v 2:25 | Reagovat

pravděpodobně můj rekord, všehno sem to dala za jeden den  :-D opravdu krásné... hodně napínavé, zároveň velmi čtivé, prostě takové, jaké by to mělo být u všech povídek...slečno smekám  :-) ale bude pokračování, že jo...?...to by byla strašná ztráta, kdyby ne  :-( na to si až moc velký talent   :-)

38 MAY7 MAY7 | 5. února 2010 v 15:09 | Reagovat

já nevím co říct tutu povídku jsem dneska přečetla jedním dechem a byla jsem překvapena kvalitou a autorčiným talentem prosím tě strašně přidej další kapitolu co nejdřív asi bych se zbláznila kdyby tato povídka už nepokračovala.prosím tě strašně moc.p.s.jsi nejlepší autorka povídek s tímto pairingem.těžko by zde  někdo našel nějaké chyby doufám že si tento komentář přečteš a odepíšeš mi kdy bude asi nová kapitolka předem dík a odpověd a honě chutěje do psaní přeje MAY :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

39 MAY MAY | 5. února 2010 v 15:11 | Reagovat

omlouvám se za ty chyby

40 Tetka Tetka | 13. února 2010 v 19:08 | Reagovat

prosim prosim prosííííííím, další kapitolku!!  :-x

41 Něňa Něňa | 11. března 2010 v 14:35 | Reagovat

al tak no tááák, tohle je týrání čtenářů!! :-(

42 Selly Selly | 21. března 2010 v 11:55 | Reagovat

Huhůůůů! ???  :-(

43 Kim Kim | 6. dubna 2010 v 14:44 | Reagovat

souhlasim :-?

44 zuzka zuzka | 20. května 2010 v 19:52 | Reagovat

asi založím odbory a budu portestovat proti týrání čtenářek :-?  :-D za chvíli už to bude rok... :-(

45 doxii doxii | Web | 26. května 2010 v 18:59 | Reagovat

Páni, to je doba...pokud jsem to správně spočítala, je to už celých 285 dní od chvíle, kdy jsem měla možnost si od tebe přečíst novou kapitolu k téhle povídce... :-(
Co se za takovou dobu dá podniknout? Cesta kolem světa? To určitě, zvládli to i v kratčím čase, zdolání Mont Everestu? možná, když do toho nezahrneme výcvik a udržování se ve formě. Zbít Chucka Norrise? Sotva...moc dobře všichni víme jak by jakákoli osoba při takovém pokusu  dopadla =-D ...při nejlepším by se stala dárcem krve pro červený kříž... :D
Ať už si podnikla nebo ještě podnikneš cokoli...doufám že tě to nabije inspirací a ty se nám vrátíš spolu s náale příběhů, které od tebe tak rádi čteme a za které tě zbožňujeme...
Pokud bych mohla projevit ještě jedno přání...prosím, nedopusť abych sem psala podobný komentář i na výročí přidání poslední kapitoly...ačkoli...ať tak či tak, stejně budu na pokráčko trpělivě čekat 8-)

46 May7 May7 | E-mail | 4. srpna 2010 v 11:50 | Reagovat

No to čekání mě už omrzelo už je to rok a 3 dny,kdybys alespoň vysvětlila proč už nepřidáváš.Dá se pochopit týden,měsíc,možná i půl roku,ale rok bez jediné právy jestli se ještě dožijeme pokračování.Kdyby si nebyla tak skvělá autorkas,která píše ještě úžasnější povídky pravděpodobně bych se na tbe už vykašlala,ale já stále trpělivě čekám a doufám,že o sobě podáš zprávu.Vidíš jak jsem věrná,každý týden už rok jsem chodím a ty nic.Prosííím smilujse nademnou :-(

47 grid grid | 24. září 2010 v 8:42 | Reagovat

Naozaj veľmi, veľmi dobre rozpísaná poiviedka, tak by snáď bola škoda ju nedopísať. Neviem, čo sa deje, ale chcem ťa povzbudiť do ďalšieho prekladu kapitol. Prosíííííím, dokonči čo si tak skvele začala.(inak si vážne začnem obhrýzať nechty od nedočkavosti!!!) ;-)  :-P

48 may7 may7 | 29. října 2010 v 14:05 | Reagovat

PROSÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍM

49 Ratikart Ratikart | 6. prosince 2010 v 14:02 | Reagovat

Nejlepší povídka co sem četla. A video taky super. Bude ještě něco? :-)

50 Sandra Sandra | 24. února 2011 v 16:15 | Reagovat

Je to jedna z povídek, od které jsem se nemohla odtrhnout, proto mě moc mrzí, pokud bys jí nedopsala, tak moc moc smutně koukám :-( a pěkně prosím :-) dopísej jí a já ti na oplátku napíšu něco jen a jen pro tebe 8-)

51 May7 May7 | 15. března 2011 v 20:02 | Reagovat

Stále vytrvale čekáám a doufám. :-(

52 May7 May7 | 25. března 2011 v 19:53 | Reagovat

Stále vytrvale čekám a doufám. :-(

53 Keiko.kei Keiko.kei | 2. dubna 2011 v 19:22 | Reagovat

Prosím, taky čekám na pokračování. Já vím, že se říká skončit v nejlepším, ale tohle nám přece nemůžeš udělat? Zrovna jsem přečetla komplet celou povídku na jeden zátah a děsím se, že nebude pokračování...

54 May7 May7 | 14. května 2011 v 12:54 | Reagovat

Stále vytrvale čekám a doufám :-(  :-(

55 May7 May7 | 25. května 2011 v 21:20 | Reagovat

Jsem trpělivá, jsem trpělivá, jsem trpělivá.Vidíš jak jsem trpělivá?Jo, já vím, že musím být trpělivá.P.S.budu trpělívá.Ahoj! :-(

56 Emily Emily | Web | 31. května 2011 v 11:44 | Reagovat

Jako vážně super povídka.. achjo, oni spolu neskončili.. proboha!!!!! Takhle to přece nemůžeš nechat skončit?

57 May7 May7 | 11. června 2011 v 22:14 | Reagovat

Musím být trpělivá, já vím.Prostě musím.Ještě jednu otázku jo, jak dlouho musím být ještě trpělivá :-(

58 sherryly sherryly | 17. června 2011 v 23:22 | Reagovat

super povídku:-D
ale takle to přece nemuže skončit :-( prosím pokráčkO :-D

59 Lisam Lisam | E-mail | 20. června 2011 v 17:24 | Reagovat

Další kapitolku prosím, jsem z toho konce strašně zdeptaná ??? ale je to úžasný, prosím rychle pokráčko :D  :D  :D  :D

60 May7 May7 | 28. června 2011 v 13:44 | Reagovat

Kašlu na tebe! [:tired:]

61 Keiko.kei Keiko.kei | 16. ledna 2012 v 20:58 | Reagovat

Prosím, stále čekám... Tahle povídka si zaslouží pokračování

62 Cookie Monster Cookie Monster | 18. února 2012 v 20:35 | Reagovat

No tohle ´´pozastavení na tři roky´´ je teda něco,zasloužilo by si to pokračovat!

63 May7 May7 | 3. března 2012 v 14:52 | Reagovat

Myslím, že s toruto povídkou je konec na vždycky. Měli bychom se vzdát veškerých nadějí. Škoda ale prepáč já už na to nemám sílu. Nemám silu dúfať v něčo, čo už není a zrejme nebude. :-(

64 Keiko.kei Keiko.kei | 19. září 2013 v 13:39 | Reagovat

I když vím, že povídka nemá konec, stejně jsem si ji ráda přečetla znovu. Je opravdu nádherná a já se možná někdy dočkám :)

65 MAY 7 MAY 7 | 19. února 2014 v 11:51 | Reagovat

Četla jsem tuto povídku před 4 lety a teď znovu a stojím si za tím, že je to nejlepší povídka ve světe fanfiction.  Bylo by skvělé, kdybych si přečetla konec. :-)

66 agata agata | 28. července 2015 v 5:37 | Reagovat

Ono ..nejspíš si pachatelka myslí, že v nejlepším se má přestat..no, co naděláme...si to nějak domyslíme no. :-?  :-?  :-!  :-!  :-!  [:tired:]  :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama